Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta

Švankmajerovu vizuálnu stránku zbožňujem ale u mňa funguje na 100% iba vtedy ak je popri jeho znepokojúcicg výjavoch aj pevný dej, hoci je zbalený do vlhkého surrealistického oparu, ako napríklad v ALICE (1988) Jabberwocky je síce fajn, scénka v ktorej z bábiky vyliezajú je bombová ale nemal som z toho pocit, že by mi to vyrazilo dych. Hoci myšlienka znázorniť poetickou formou detstvo a myšlienky ním spojené, je perfektný nápad. Kebyže si to pred pozretím nezistím asi by som na to pravdepodobne nedošiel. (21.02.2016)

Mistr Švankmajer oživil cokoliv: bahno, kameny, nábytek, listí, kostry, jazyky... zanimoval taky živé objekty, zvířata... a člověka. Podivné? Švankmajerovské. Autor obejkty neoživuje "mechanicky", ale odhaluje jejich "tajný" život, jejich obsah. Snímek Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta označuje sám tvůrce za "hru návratu do dětství" - je to jakási osobní vzpomínka na svět dětství, kdy je právě hra hrou, tzn. podřízená sama sobě. Hračky zde přebírají roli stylizovaných loutek, marionet či masek (jako tomu bylo u jeho dřívějších filmů). Osobité ztvárnění světa her a dětské svobody, v němž je krutost jeho přirozenou součástí. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=ndBgrp2F-Kk&feature=related (05.03.2009)

Liškova hudba nádherná – děj z „říše hraček“ rovněž velmi zajímavý, prostě další super Švankmajer. Panenky, vojáčci, nůž, kresby, černý kocour a bude i „bludišťák“ – co víc si můžeme přát. Já jsem byl s tímto krátkometrážním kouskem docela spokojený. Já nad jeho tvorbou raději moc nepřemýšlím a užívám si vizuální stránku, takže i v tomto případě volím nadprůměrné ohodnocení… (18.02.2020)

Pojmem surrealismus se u Švankmajera šermuje až neadekvátně často, zrovna tady je ale doopravdy na místě. Důvěrně známé předměty v nových, běžné logice se vymykajících vztazích a souvislostech. Jde o to, zda na tu hru přistoupíte, a pokud ano, nakolik vás právě tyto kombinace deštníků a šicích strojů na těchto konkrétních pitevních stolech osloví. Mě tak napůl. (04.10.2013)

Film na kterém je nejzajímavější jeho název... Zbytečná přítomnost namlouvané pasáže, která nemá nic společného s tím, co se děje na obrazovce. Na většinu výjevů se sice kouká svižně a bez nudy, ale jen díky jejich rychlému střídání, opravdu zábavné a imaginativní jsou tam výjevy snad dva a místo ostatních by mohl být přítomen záběr na hrající si koťata obarvená na duhovo a výsledek by byl v podstatě stejný. (31.07.2014)