Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta

Tentokrát Švankmajer animuje (jako vždy brilantně) hračky a motivy z Alenky v říši divů (ze které nám na úvod pustí těžce infantilní recitaci nejslavnější básničky), šílená, mírně černohumorná série infantilních scén s černými kočkami, cínovými vojáčky, rozpláclými a posléze rozplácávajícími panenkami, zavíracími noži, písankami a prasklinami ve zdi. Jestli to má být Švankmajerův pokus o návrat do dětství, tak se mu asi povedl, to nedokážu posoudit, ale mně to (přes samozřejmě perfektní animaci) oproti jeho jiným filmům nijak zvlášť nezaujalo. (16.05.2009)

+3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak to abych byl sjel jeho filmografii. Žvahlav je animačně hodně povedený a i bez pochopení abstraktní poetiky básně Lewisa Carrolla se dá na to dívat. Ve spojení s ní má surrealismus smysl ;-) Dávám silnější 3 žvězdly ... [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (04.02.2020)

Film na kterém je nejzajímavější jeho název... Zbytečná přítomnost namlouvané pasáže, která nemá nic společného s tím, co se děje na obrazovce. Na většinu výjevů se sice kouká svižně a bez nudy, ale jen díky jejich rychlému střídání, opravdu zábavné a imaginativní jsou tam výjevy snad dva a místo ostatních by mohl být přítomen záběr na hrající si koťata obarvená na duhovo a výsledek by byl v podstatě stejný. (31.07.2014)

Liškova hudba nádherná – děj z „říše hraček“ rovněž velmi zajímavý, prostě další super Švankmajer. Panenky, vojáčci, nůž, kresby, černý kocour a bude i „bludišťák“ – co víc si můžeme přát. Já jsem byl s tímto krátkometrážním kouskem docela spokojený. Já nad jeho tvorbou raději moc nepřemýšlím a užívám si vizuální stránku, takže i v tomto případě volím nadprůměrné ohodnocení… (18.02.2020)

V tomhle krátkém filmu jsem nehledala žádnou hlubší myšlenku, ale prostě jsem bavila pohledem na rozpohybované krásné staré dětské hračky, které ale nejsou zdaleka tak roztomilé, jak o nich většinou smýšlíme, ale - když je ponecháme samy sobě - právě naopak dokážou být až děsivě kruté. A černý kocour, který s děsivou pravidelností trestá každé zbloudění v bludišti - čeho vlastně? (29.07.2008)