Zahrada

Geniální švankmajerovina! Tentokrát bez jediného animovaného záběru a přesto jedna z mých nejoblíbenějších. Politické narážky možná už (zaplaťpánbů) nejsou tak docela pro mladou generaci srozumitelné, nicméně i tak se stále jedná o velmi zdařilé podobenství. Hlášky typu: "vrstva hnoje...vrstva hlíny", se v naší rodině zdařile uchytily a používáme je dodnes. (02.03.2016)

Švankmajerovi duševní výlety za hranice všedního vnímání jdou povětšinou zcela mimo mě. Kupodivu je Zahrada docela jiná a stravitelnější. Trápící podivín, který experimentuje se vším co se hýbe, tady dokázal vytvořit krásně absurdní situaci a v deseti minutách jí dát neodolatelně ironickou korunu. Narozdíl od přebujelých záběrů a fantasmagorických zvuků zůstal účelný a s mistrným Kopřivou tvrdí jedno. Že plot musí kdosi držet a že lhostejnost je koncem i toho nejkrásnějšího. Časové zasazení osudově přesné. (28.07.2009)

Megaultramazec s excelentním Luďkem Kopřivou. "Co s váma mám dělat, Borůvka. No řeknětě sám, co s váma mám dělat. Já, já to prostě nechápu. Místo, abyste stál za dva, teď, když pan Mařánek, když pan Mařánek umřel, tak vy si v noci sedíte a snad dokonce i spíte. No řekněte sám, co s váma mám dělat. - Zkuste to se mnou ještě jednou. - Tak pro tentokrát, Borůvka." (06.10.2007)

„Je lidský život také o něčem jiném než o tom, že se narodíš a zemřeš a jen, pokud jsi vyvolený, staneš se kůlem v plotě?“ Povídkové podobenství Jana Švankmajera ad absurdum. Myšlenka z předlohy literárního autora Ivana Krause je tak působivě výtvarně ztvárněna, že divákovi, až naskakuje husí kůže. Svým způsobem je takováto politická myšlenka skutečným hororem, který však vzniká za každého režimu. A i když je takové umělecké ztvárnění poplatné době svého vzniku, myšlenka je tak zcela nadčasová. Jen ji dokázat přečíst a poučit se z ní. (30.03.2024)

Zahrada (1968) je jeden z prvních (krátkých) filmů svérázného surrealistického filmaře Jana Švankmajera. Žádný jiný ze Švankmejerových filmů jsem § zatím - neviděla… Zápletku vám neprozradím. Vzhledem k tomu, že se celý film vejde do 16ti minut, bych totiž vylila s vaničkou i dítě. A to přece nechceme. Prozradím vám jen, že na začátku spolu dva pánové středního věku čůrají. Pak spolu odjedou autem. Taky vám prozradím, že na to, v jaké době vznikla, promlouvá Zahrada překvapivě naléhavě i k dnešnímu (náročnému) divákovi. A že na to, jak je krátká, se v ní objevuje překvapivě mnoho herců. Nebo, lépe řečeno, postav. Zkusím vám raději nastínit, jaké pocity budete během sledování filmu mít. A že se jich vystřídá! Na začátku budete hodně zvědaví a trochu napjatí. Potom hodně šokovaní a trochu nechápaví. Postupně šok odezní, a vy budete stále více nechápaví. Nakonec film skončí (prozradím vám, že těsně před koncem pročeše jeden pán středního věku druhému vlasy hřebenem) a vy zůstanete lehce stísnění (v souladu s celkovým laděním filmu), stále ještě hodně nechápaví, a taky naštvaní na toho, kdo vám film doporučil . Budete po něm požadovat, aby vám film vysvětlil. Ale on nemůže. Je na tom stejně jako vy. Leda byste se zeptali samotného režiséra, který na tom ale pravděpodobně není jinak. Když se po nějaké době (minuty, dny, týdny či roky – to podle vašeho temperamentu) uklidníte, budete mít potřebu Zahradu doporučovat, kde se dá. Ať v tom nejste sami. Ať i ostatní vidí, zač je toho loket! Jak to uděláte, to už je na vás. Já ji například doporučuji jako jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla, z hlediska poměru délka/působivost. A bez speciálních efektů! (23.06.2008)