VOD (1)
Obsahy(2)
Surrealistický kalendář podle Jana Švankmajera. Muž chvíli sleduje dům na samotě a posléze do něj vstoupí. Zůstane v předsíni a odtud každý den vyvrtá díru do dveří jednoho pokoje. Tou pak sleduje dění uvnitř. Sedmý den do děr vloží rozbušku se zápalnou šňůrou a spěšně odchází… Absurdní a surrealistická němá groteska – autorský film Jana Švankmajera z roku 1969. Název je parafrází Nerudovy povídky Týden v tichém domě. Jenže v případě surrealistického pojetí dům neobývají lidé, ale věci. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Jestliže je tohle ten bájný, tajemnými legendami o vilných pannách a vesmírných chobotničkách opředený filmový surrealizmus, byl bych nucen ho prohlásit za blbost nehodnou pohledu, jenže v tomhle případě to naštěstí bude jednodušší, ono se to prostě a jednoduše nepovedlo. Krátké rámcové výjevy mají tu výhodu, že je-li jedna pokoněna, je možno reputaci v dalších výjevech vylepšit, to se bohužel nestalo, všechny tyhle pasáže jsou nudné jako prasklá kostka na chodníku (a to i z hlediska animačního). Rámec samotný je docela zajímavý, bohužel ho ale zase zabíjí zcela zbytečná a odpudivá vele.třesavkovitá kamera. ()
Poté, co Švankmajer opakovaně předváděl mistrovství v synchronizaci střihu a hudby, přišel s něčím nečekaným – s tichem. Ať už hlavní hrdina nakoukne do kterékoli místnosti, znamená to, že následující fantastické děje budou provázeny absencí zvuku. Příběh samotný je dostatečně švihlý, je v něm pár prvotřídních nápadů, ale na dvacet minut mi to přišlo málo (70%). ()
Taky jsem se u sledování tohoto Švankmajerova kousku zrovna dvakrát nebavil. Šmírování chlápka v baráku bylo místy i trochu otravné, animace taky nebyla nejpovedenější, nicméně mělo to samozřejmě i své klady. Tu slepici na klíček jsme měli taky doma po jednom z rodičů. Takže chvalozpěvy na to rozhodně pět nebudu, ale podívat se na to dá. ()
-2* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat zbytek z jeho tvorby. Začátek tohoto kraťasu byl slibný, ale po chvíli se zacyklí a dějou se stále stejné věci. Možná bych měl v tom hledat nějakou alegorii, navíc když se to natočilo rok po vpádu ruských vojsk, ale nenašel. Snad první Švankmajer, u kterého jsem se nudil a navíc nepřítomnost hudby není vůbec příjemná. Navíc ani (ne)pointa to nezachránila, takže může být rád, že jsem nešel se známkou ještě níž.[ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Hříčka téměř >biografická< ... ;-) . . . Taky mě rozbolely voči, tak jsem si zhasnul. Očividně však jsem prozřel... Dávno, pradávno... A tak prostě furt dokola - v pondělí pondi, v úterý utrum, ve středu se vše vystředí, ve čtvrtek pak hurá za čtveráka, v pátek na pitek, v sobotu sabotuj, v neděli nedělej... ;o) . . . A že takhle to v tomhle domě nebylo? No a co... (?) . . . Však surrealismus si vás stejně najde, jak pravil Mistr... Tak tak, hlavně nepodlehnout těm stereotypům, že... ;-) - - - - - (Poprvé tiše nahlédnuto v dobách značně stereotypních na nějakém tom podomním promítání, repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako třináctý - 22.3.2009) ()
Zajímavosti (1)
- Název je narážkou na film Týden v tichém domě (1947). (sator)
Reklama