The Pendulum, the Pit and Hope
VOD (1)
Obsahy(1)
Animovaný triptych o lidském utrpení a zoufalé vůli člověka žít. Scénář, výtvarník a režie J. Švankmajer. Na motivy próz E. A. Poea a Villierse de l´Isle Adama vznikl triptych Kyvadlo, jáma a naděje (1983). Vyjadřuje kruté destruktivní tendence moci, procházející dějinami lidstva v nejrůznějších podobách, i zoufalou vůli člověka žít. Jedná se o klasický hororový příběh z období působení inkvizice. Zatímco u E. A. Poea hrdina uniká z ďábelské pasti inkvizitorů, ve Švankmajerově pojetí - a zde je inspirace u Isle Adama - je jeho útěk rafinovaně vyprovokován. Podobně jako v jiných Švankmajerových filmech, hrdina nemá šanci uniknout svému osudu. Oživením drtivé, osudové makrostruktury hmoty, iluzivním pohybem věčného hledání, ohrožení a úniku dociluje autor strhujícího efektu. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Film se kvalitou rozdělit na dvě poloviny. Jedna taková nicneříkající, ale je potřeba ji vidět k pochopení děje. Druhá je ovšem brilantní a těžko nalézt chybu, vynikající hororová atmosféra a chutná směs pocitů jako například strach či úzkost. K tomu, jak už je u Švankmajera zvykem, výborná animace. Jak tak nad tím přemýšlím, tohle byl prozatím asi jeho nejlepší - poprvé plné hodnocení. ()
Celou dobu vás provází tíživá atmosféra – příběh je natočen, jako byste ho prožívali přímo vy, vplouvá tak do vás úzkost z bezmoci a strach o sebe samého - na chvíli zapomenete, že jste pouze divákem a nechtěně se necháte vtáhnout do děje vykresleného temným prostředím se surrealistickými prvky obohaceným spoustou nepříjemných zvuků. Jan Švankmajer opět mile překvapil, dokáže totiž čerpat inspiraci z velmi zajímavých děl, navíc je vždy ztvární velmi originálně, ale zároveň základ nepozmění. ()
Dávám nejjasnější pětku. Švankmajer je opravdový génius. Skvěle přenesl hrůzu a chladnokrevně vykalkulovanou pointu z Poeovy povídky do filmu. Použil k tomu relativně málo- skvělou zvukovou kulisu a brilantní "first-person" kameru, díky které se divák snadno stotožnil s postavou. Tento fakt ve vás umocní ony pocity stísněnosti, strachu a napětí, které Švankmajer excelentně navodil. Pouhá "cesta temnou chotbou" byla opravdu napínavá a já si celý ten dlouhý záběr moc užil. Zrychlený tep a dech, záběr na rozdrásané nohy, tu na cihlovou zeď...skvělý krátkometrážní počin, na kterém je jasně vidět Švankmajerův rukopis. Parádní záležitost! ()
Atmosféru povídky vystihl Švankmajer výborně, se skvělou kamerou a neuvěřitelnou grafickou stránkou. Tentokrát žádné animační hříčky, jen kyvadlo, které vás má přeseknout, z pohledu první osoby (což je, uvědomíte-li si téma povídky geniální nápad), bizarní obrazy, ohnivá tlama. Atmosféra první části je děsivá a depresivní. A pak geniální pointa, převzatá z povídky Isle Adama. I díky stylizaci á la první němé filmy jeden z nejlepších Švankmajerových filmů, rozhodně má ale nejblíž k horrorovému žánru. ()
Poe vskutku byl mladík plný nebeského optimismu a radosti. Neboť z jaké jiné, než euforií ze života poblázněné mysli, by se mohla zrodit tak ďábelská povídka, jako Pendulum? Raději nemyslet na to, co se slavnému spisovateli honilo po nocích hlavou. Oproti Zániku domu Usherů zalézá tento krátký film o něco hůře pod kůži, nicméně atmosféra plná strachu přetrvává i zde. Noční můra každého člověka na sebe díky Švankmajerovi vzala reálnou podobu a divákovi nezbývá, než se nechat unášet neutuchajícím proudem mistrovských záběrů. Konec všemu nasazuje pomyslnou trnovou korunu, a na tváři někoho možná vyloudí i posměšný úšklebek... ()
Zajímavosti (1)
- Závěrečná poznámka o inkvizici byla do filmu vložena dodatečně. Po roce 1989 požádal Jan Švankmajer o její opětovné odstranění, jelikož měnila vyznění filmu. (quip)
Reklama