The Pendulum, the Pit and Hope
VOD (1)
Obsahy(1)
Animovaný triptych o lidském utrpení a zoufalé vůli člověka žít. Scénář, výtvarník a režie J. Švankmajer. Na motivy próz E. A. Poea a Villierse de l´Isle Adama vznikl triptych Kyvadlo, jáma a naděje (1983). Vyjadřuje kruté destruktivní tendence moci, procházející dějinami lidstva v nejrůznějších podobách, i zoufalou vůli člověka žít. Jedná se o klasický hororový příběh z období působení inkvizice. Zatímco u E. A. Poea hrdina uniká z ďábelské pasti inkvizitorů, ve Švankmajerově pojetí - a zde je inspirace u Isle Adama - je jeho útěk rafinovaně vyprovokován. Podobně jako v jiných Švankmajerových filmech, hrdina nemá šanci uniknout svému osudu. Oživením drtivé, osudové makrostruktury hmoty, iluzivním pohybem věčného hledání, ohrožení a úniku dociluje autor strhujícího efektu. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Atmosféru povídky vystihl Švankmajer výborně, se skvělou kamerou a neuvěřitelnou grafickou stránkou. Tentokrát žádné animační hříčky, jen kyvadlo, které vás má přeseknout, z pohledu první osoby (což je, uvědomíte-li si téma povídky geniální nápad), bizarní obrazy, ohnivá tlama. Atmosféra první části je děsivá a depresivní. A pak geniální pointa, převzatá z povídky Isle Adama. I díky stylizaci á la první němé filmy jeden z nejlepších Švankmajerových filmů, rozhodně má ale nejblíž k horrorovému žánru. ()
Co bude zítra? Nebo už zítra je? Tma, která nekončí. Tma, ze které se mi chce blejt. Vidím jen to, v co doufám. Slyším sebe a Smrt, která mě volá. Kyvadlo, jáma a naděje, vůle k životu a konec v kterej nikdo nedoufal. Švankmajer pootevřel Poeovu rakev a učinil tak s úctou. Tuhle knihu miluju, protože je zničující, čtenáře omamující. Kraťas proto, že tomu dal obrazy a vizi, která byla s tou mou stoprocentně totožná. A vzal mi úsměv. Potřebuju nastartovat směrem ku lepším zítřkům. Honzo, pomoc! ()
+4* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak se probírám zrovna jeho temným období plným strašidelných příběhů. Evidentně ho Poe zaujal a pro svůj druhý horor si vybral jeho patrně nejslavnější povídku. Oproti té první je tahle mnohem názornější v zobrazování hrozícího nebezpečí, ale kupodivu to spíš na mém strachu ubralo. A proto měl na mě Zánik domu Usherů intenzivnější účinek. Každý je upečený z jiného druhu těsta, ale každý má něco do sebe, tak známku dám stejnou. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Celou dobu vás provází tíživá atmosféra – příběh je natočen, jako byste ho prožívali přímo vy, vplouvá tak do vás úzkost z bezmoci a strach o sebe samého - na chvíli zapomenete, že jste pouze divákem a nechtěně se necháte vtáhnout do děje vykresleného temným prostředím se surrealistickými prvky obohaceným spoustou nepříjemných zvuků. Jan Švankmajer opět mile překvapil, dokáže totiž čerpat inspiraci z velmi zajímavých děl, navíc je vždy ztvární velmi originálně, ale zároveň základ nepozmění. ()
Dávám nejjasnější pětku. Švankmajer je opravdový génius. Skvěle přenesl hrůzu a chladnokrevně vykalkulovanou pointu z Poeovy povídky do filmu. Použil k tomu relativně málo- skvělou zvukovou kulisu a brilantní "first-person" kameru, díky které se divák snadno stotožnil s postavou. Tento fakt ve vás umocní ony pocity stísněnosti, strachu a napětí, které Švankmajer excelentně navodil. Pouhá "cesta temnou chotbou" byla opravdu napínavá a já si celý ten dlouhý záběr moc užil. Zrychlený tep a dech, záběr na rozdrásané nohy, tu na cihlovou zeď...skvělý krátkometrážní počin, na kterém je jasně vidět Švankmajerův rukopis. Parádní záležitost! ()
Zajímavosti (1)
- Závěrečná poznámka o inkvizici byla do filmu vložena dodatečně. Po roce 1989 požádal Jan Švankmajer o její opětovné odstranění, jelikož měnila vyznění filmu. (quip)
Reklama