Vzpomínky na Itálii

Made in Italy se pro mě stal překvapivě velice příjemným filmovým zážitkem. Ano, je to sice velmi nenáročná, přímočará a předvídatelná romantika od začátku až do konce, nic z toho mi ovšem nebránilo tomu, abych si celý tento film užil. Samozřejmě, a toho si byli jistě vědomi i sami tvůrci, tu nejzásadnější a nejvýraznější roli zde sehrává uhrančivé prostředí Toskánska, kterému musí podlehnout snad opravdu každý, ta krajina, ty domy, to je prostě úchvatně působivé a opakuji, tvůrci toho využili na 100% a já jim to v tomto případě jenom schvaluji. Zápletka pak sice nedisponuje naprosto ničím novým, překvapivým, či neobvyklým, na druhou stranu se vší tou tuctovostí je zde naloženo snad nejlépe, jak jen to šlo, film tak nabízí jak jemný nádech fungujícího humoru, tak i emočně přesvědčivého dramatu, v čele nicméně ale přeci jen stojí ona romantika, ovšem i ona působí skutečně mile a hlavně nestrojeně a nenaivně. Atmosféru pak zařídilo zmiňované dech beroucí prostředí, no a nemalou zásluhu na mém pozitivním dojmu z celého filmu pak mají i veškerý herci, na čele s akčním bardem Liamem Neesonem, který si sem od všeho toho střílení na chvíli odskočil a nebylo to odskočení vůbec marné, nicméně i ostatní tu působí vážně příjemně a sympaticky, takže i když se zkrátka nejedná o žádný přelomový žánrový přírůstek, tak já si ho užil opravdu nečekaně hodně, a prostě se jedná o fakt příjemnou záležitost. (21.06.2022)

Vzpomínky na Itálii jsou opravdu mile natočený film, který v sobě v přiměřených dávkách mísí komické a dramatické prvky. Vedle nádherných italských scenérií a jižanské atmosféry nabízí film obstojné herecké výkony, které sice v několika málo momentech působí poněkud strojeně, po většinu stopáže jsou však vesměs civilní, k čemuž určitě přispěla i skutečnost, že se v případě dvou hlavních postav jedná o otce se synem i mimo plátno. Musím se přiznat, že chvílemi byla v kině vyšší koncentrace cibule - a to zejména ve scénách spojených s matkou, protože jsem si v ten moment vždy představil tragicky zesnulou Natashu Richardson. I když jde dějově o veskrz tuctový film, jenž nemá v rámci žánru moc čím překvapit, tak se na něj pěkně dívalo a musím říct, že se D'Arcymu jeho dlouhometrážní prvotina vcelku podařila ukočírovat. Plusové body za sympaticky napsanou postavu s tváří Lindsay Duncan a miniepizodky s fretkou a dělníky. Slabší čtyři hvězdičky! (06.08.2020)

Slovenský názov filmu síce nabáda na veľmi typickú romantiku, no v jadre sa "Made In Italy" ukázalo byť niečím úplne iným. A musím povedať, že som ostal tak trošku prekvapený. Priznávam, že som si vopred nenaštudoval o čom presne to má byť a tak som sa namiesto teplého romantického Talianska dočkal podľa mňa celkom slušne napísanej dráme o vzťahu medzi otcom a synom, ktorých spája rovnaká tragédia. Ale obaja to vnímajú úplne inak. Ako Liam Neeson povie: "You can´t remember, I can´t forget!" A hovorí to v podstate všetko, čo sa tu odohráva. Začína to veľmi jednoducho, kde Jack chce od Roberta, aby predali dom v Toskánsku, kde nikto nebol 20 rokov, aby si mohol kúpiť galériu rodičov svojej ex-manželky, v ktorej robí manažéra. Tá sa totiž rozhodla, že galéria sa predá a odstrihne od nej Jacka kompletne. Takže je na čase získať peniaze, aby neprišiel o jediné čo mu v živote dáva nejaký zmysel. Film má aj svoje romantické momentky a musím povedať, že sú veľmi príjemné, no čo funguje podľa mňa najlepšie je vykreslenie vzťahu medzi odcudzeným otcom a synom. Hlavne pri konci padne niekoľko silných viet, ktoré z toho robia film, ktorý má aj reálne srdce a dušu. Tie emócie, ktoré tam padnú sú veľmi dobre zachytené. Vo výsledku som sa dočkal niečoho iného ako som pôvodne na Valentnína chcel, no nemôžem povedať, že by som bol nespokojný. Film dokopy splnil svoj účel a priniesol príjemný slnečný film s istými komediálnymi momentkami a silnými dramatickými momentkami. Čeknite si ho a uvidíte sami. Hodnotenie: B+ (15.02.2022)

čekal jsem "něco jako" Dobrý ročník a přesně to jsem i dostal.Sice o třídu horší,ale dostal.Made In Italy je film dvou tváří.Na jedné straně nabídne výbornou atmosféru italského venkova,místy příjemný humor a prakticky po celou dobu jsem z něj měl létem šmrncnutý dobrý pocit.Na druhou stranu je to ale film sázející na klišé - hodně klišé - takže kdokoliv kdo viděl víc jak dva filmy bude během prvních cca 10 minut přesně vědět co se stalo,co se stane a jak vše dopadne.S lehčím odstupem nicméně do mého hodnocení promluvil ještě faktor o kterém jsem dopředu nevěděl a to sice že Neeson tu hraje se svým reálným synem a film je pro ně oba prostředkem pro vyrovnání se se ztrátou matky a manželky,díky čemuž jsem zpětně přehodnotil některé scény a dám díky tomu i tu čtvrtou,byť možná ne úplně zaslouženou,hvězdu...70% (18.08.2020)

„Veľmi sa nesmej, vieš kto ešte mal 12 nasledovateľov?“ V jednej scéne je Liam Neeson so synom v reštaurácii a do stola im nabúra opitý chlap. Normálne som čakal, že Liam vytiahne dýku a celý lokál nemilosrdne vykidlí a potom ho zapáli. Potom som si spomenul, že toto je iný film, než na aké sme v posledných rokoch od tohto drsného Íra zvyknutí. A musím povedať (nič proti jeho akčným trilerom, mnohé sú skvelé), že bolo úžasné vidieť ho po dlhej dobe v inej polohe. Scenár je samozrejme jedno obrovské klišé (nachytanie s bývalým asi vypadlo z ôsmej série Ordinácie v ružovej záhrade), ale vôbec mi to nevadilo a i keď záver mohol byť dojemnejší, tak je to bez debaty za 4*. Jasné, dosť to pripomína Dobrý ročník (jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec), ale komu to vadí? Neskutočné Toskánsko, malebný kasting (nedajte sa pomýliť priezviskami, Micheál Richardson je naozaj Neesonov syn a asi vám nemusím pripomínať, za akých okolností prišli o manželku, mamu), dobré dialógy a postavy, na ktorých vám záleží. Mohlo tam byť viac jedla, viac pesničiek a z fretky mali urobiť running gag. Ale inak fakt spokojnosť a kto spokojný nebude, asi nevedel, na čo ide do kina. Kino Považan NMnV 2020 (30.08.2020)