Trojúhelník smutku

Na severu mají tak trochu odlišný přístup k humoru. Líbí se mi, že ani příbuzné filmy typu Chlast neberou svou dramatickou linku nadarmo. Trojúhelník smutku jde v tomto ještě dál, je to v prvé řadě drama, ale se spoustou velmi mírně a akurátně absurdních momentů. Nebudete se válet smíchy po zemi, ale spíše se jen s úsměvem budete podivovat, co se to děje. Paradoxní je, že stěžejní a nejlepší scéna filmu, tedy kapitánská večeře je pak na poměry severské komedie dost netypická. Samozřejmě její pointa je mimo jiné i šokovat. Třetí akt již toho nenabídl tolik, aby ospravedlnil svou stopáž. Celkově jsem cítil, že film toho chtěl sdělit mnoho, ale v řadě aspektů nenaplnil zcela svůj potenciál. 7/10 (08.12.2022)

Po Hře, Vyšší moci a Čtverci jsem už čekal, že si pro mě Östlund připraví další svéráznou autorskou podívanou. Film má 3 části, které se sice povětšinou soustředí na hlavní pár, ale každá má trochu jiný náboj. První si bere paškál otázku rolí obou pohlaví, a mně bylo za Carla stále víc trapněji, neb se pouštěl do diskuze, kterou muž (alespoň v západní společnosti) nikdy nemůže vyhrát. Druhá část se soustředila na povrchnost, rozmařilost a pokrytectví boháčů, z nichž je člověku na zvracení…což se ještě potvrdí během „chutné“ večeře (z těch dobrot bych ostatně zvracel i bez houpající lodi, zlatý Woodyho „hambáč“). A vše graduje třetí částí, během níž se definitivně odhalí charaktery postav a obrátí se role. Celkově mě na téhle řízné satiře krom mnoha trefných myšlenek nejvíc bavil vývoj, užíval jsem si očekávání toho, kam film bude směřovat. Za slabší bych označil asi to filozofování 2 ožralů a pak závěr, jehož podivná otevřenost mě nepotěšila. Takže dám zase „jen“ 4*, i když Trojúhelník považuju za režisérův prozatím nejzajímavější film. (26.03.2023)

Östlundova "Farma zvířat" je nádherně kousavým a jízlivým obrazem naší společnosti, která tuze ráda mluví o rovnosti, ale přitom stojí na naprostém opaku. "Triangle of Sadness" stylově balancuje na delikátním průsečíku mezi vycizelovanou důmyslností i komplexností "Parazita" a rozkošně karnevalovou i drze nekorektní přízemností  společenských karikatur od Troma Entertainment jako "Noc drůbežích mrtvol" a "Shakespearovské sravnosti". Díky tomu také zůstává ojediněle univerzálně přístupný a současně natolik mnohovrstevnatý, že si v něm každý divák najde jinou figuru, v níž spatří odraz sama sebe a své pozice ve společnosti, která je navzdory chvilkovým iluzím či domnělému statusu bezvýchodná a zoufale nedůstojná. Östlund se nebojí tnout do absurdity současného světa mladých a uvědomělých i starých a zaopatřených, ale neopomíjí při tom ani ty všechny mezi tím, kteří celý ten civilizačně zpovykaný cirkus udržují v chodu. Za hurónského smíchu nechává diváky vychutnat si vytříbeně servírované jednohubky stimulující naší vnitřní zlobu a škodolibost, aby nás pak v celé té žlučovitosti vyráchal a ukázal nám pravou pokřivenost genderových rolí a sociální hierarchie excesivního kapitalismu. ___ PS: Ve skvělém castingu je třešničkou na dortu nikoli Woody Harrelson, ale Zlatko Buric, který snad od fenomenálního "Dealera 3" neměl takový prostor a tak skvostnou roli. ___ PS2: Velmi doufám, že film nejen v české distribuci nasadí také plexy, protože po jeho zhlédnutí se budete chtít procházet mezi luxusními obchody, kde se na vás z výloh zasmušile tváří modelové propagující nesmyslné statusové propriety. (18.05.2022)

Geniálny nápad a špičkový záver filmu, ktorý navyše s tým namakaným sprievodným beatom , ktorý som si nechal pustený ať do samotného konca, bohužial nestačia do plného počtu u mňa. Občas som sa nudil. Boli tam hluché miesta. Ale Woody Harrelson a scénka so špinavými plachtami je zrejme asi najväčším highlightom filmu. To ma skoro jeblo! :-DDD (29.12.2022)

Satira, která nechce být jednoduchá a jednostranná. Díky tomu je divácky překvapivě vstřícná a na zobrazená pomrknutí či popíchnutí se může chytit každý s alespoň trochu otevřenou myslí. Jen by mohla být trochu vyrovnanější. Zatímco pro mnohé je vrcholem kapitánská večeře, já si daleko víc užíval poznávání jednotlivých ješitů a snobů i nepředvídatelnou, pomalou, ale o to odvážnější závěrečnou část. Večeře je totiž scénou, kterou si zapamatuje úplně každý kvůli její otevřenosti, ale právě svou přepáleností si škodí. Ukazuje sice, jak se těžké chvíle nevyhnou nikomu na světě, ale je těch úkazů moc. Metaforu s válením se ve vlastních tělesných tekutinách jsem chytil napoprvé a nepotřeboval jsem ji mít tolikrát zopakovanou. Trojúhelník se nedoporučuje snadno, protože svou neopodstatněnou délkou může leckoho odradit, ale otázka "Jak bych se v takové situaci zachoval já?" je přítomna mnohokrát a pokaždé spouští vír otazníků, na které není snadné odpovědět ani sám sobě. (15.10.2022)