Zpráva o záchraně mrtvého

Vizuálně skvělé - rozměr obrazu z toho dělá zajímavý zážitek. A není to jen nepodstatné rozhodnutí, které z filmu má udělat více "art". Kompozice některých záběrů jsou jedny z nejlepších, které jsem u českého filmu viděl z poslední doby. Rozměru bylo využito naplno. I přes svou pomalost si nemyslím, že jsem se většinu času nudil (i když na ty momenty přišlo). Nejvíce se mi asi líbili ty maličkosti, které prostě skvěle vystihovali nemocniční prostředí. Hlášky doktorů, zotavení pacienti v pozadí, uklízečky vylévající čaj a nebo jen zvuk výtahu. Téměř jsem uvažoval nad 4*, ale stáhli to dolů za mě zhruba tři věci: 1) Strnulé herectví - hlavně Dyka. Já chápu, že je to styl, který si Kadrnka zvolil, ale nepůsobí to moc přirozeně. Mezi každou větou je cca 5 sekund pauza. Připomíná mi to Too Old To Die Young od Refna, ale s míň akčními scénami a realističtějším dějem. 2) Fixace na jedno slovo, které zachrání všechno. Tu samotnou věc chápu, ale poté, co to několikrát Dyk řekne, pak dělá, že to nikdy neřekl. Samotné slovo se nikdy nedozvíme a ani nikdo nehledá, jaké by mělo být. Buď jsem to nepochopil (což je pravděpodobné) a nebo to nebylo dovyřešené. Mělo to slovo být jedno z toho závěrečného monologu matky? 3) Ta část s vizí svého mladšího já. To my skoro přišlo, jak ze začátečnického studentského filmu. Závěr: Jsem rád ale, že filmy jako tento, tady vznikají. I když jsem některé věci nepochopil nebo se mi nelíbily, stále je hodnotnější natočit tohle než trapný záběr po záběru remake polské komedie. (29.09.2021)

intimní drama o vyrovnávání se / připravování se na odchod bližního svého, které sice nestrhne a ani nevydoluje nějaké větší emoce, přesto ale má něco do sebe. S Václavem Kadrnkou sice na plátně nebudeme nejlepší kámoši, na druhou stranu je ale fajn, že se někdo nebojí točit i neprvoplánové a ne úplně divácky vděčné filmy. Cesta se k nim hledá těžko, ale i na půli cesty je to pořád lepší než většina českých vztahových "komedíí"...60% (04.07.2023)

[KVIFF 2021] Kritici zatleskají. Bodejť by ne. Když v tom vidí každý jinotaj, každou metaforu, oxymoron a jiná tropické záležitosti. Pro mě to byli tropy v tom, že jsem se zpotil slušně na filmu. Hlavně to Kadrndrnka špatně pochopil. Soderberg natočil filmy na ajfoun, ale furt je točil vodorovně. Ne na výšku. To někdo popletl a měl to režisérovi hodně brzy říct. Hlavně ve finále to vypadá jako když se přepínají scény v Resident Evil bez remasteru, což ve finální fázi je stejně na palici. Bylo vždycky a lidé uznali chyby. Tady se k tomu takto vracíme. Je mi jasné, že lidé asi budou po filmu koukat jinak na smrt. Já spíše koukám jinak na film. Protože jestli tohle má být ta filmařina, tak oukej, ať si někoho najde, ale já jsem se v tom případě ve filmu strašně mýlil. (30.08.2021)

Snímek svůj námět o tušení blížící se smrti (a o věcech, které s tím souvisejí) záměrně ohlodává na kost a dostává svému názvu v tom smyslu, že jde skutečně jen o zprávu, a to o zprávu mimořádně strohou. Pomaličku vyprávěný film na sebe vrší dokolečka se opakující dialogy a narativně vyprázdněné záběry, přičemž účelně odměřené a výrazově holé scény zachycuje s důrazem na faktickou věcnost v pečlivě komponovaných záběrech, vyvedených ve značně zúženém vertikálním obrazovém formátu. Pozoruhodný je motiv mechaničnosti, zprostředkovaný kladením důrazu na přítomnost různých strojů (od přístrojů udržujících muže při životě až po automat na kávu či mluvící výtah), do nějž jsou ve výsledku zahrnuty i obě hlavní postavy, vysedávající u nemocničního lůžka nereagujícího muže a opakující jako roboti v pravidelných intervalech asi šest různých replik. Kromě toho se film sice pokouší docílit skrze nejrůznější jinotaje a výraznou symboliku i nějakého duchovního a transcendentálního přesahu, leč činí tak bez jakékoli znatelnější substance. Navzdory čerpání z režisérovy osobní zkušenosti a pevné režijní ruky tak ze Zprávy o záchraně mrtvého vznikl zcela neživotný a čistě akademicky a uměle působící koncept, který má šanci zaujmout svým balancováním na hraně kontemplativní meditace jistou okrajovou množinu festivalového publika, leč pro valnou většinu diváků bude pravděpodobně představovat jen silně nevstřícnou a topornou podívanou, při jejímž sledování bude převládajícím pocitem ubíjející nuda. (25.03.2022)

Místy až komická hra na art. Imbecilně oduševnělý výraz Dyka, který chodí chodbama nemocnice ve stylu animací devadesátkových adventur. Postavy, které mluví jak z audioučebnice českého jazyka. Opakující se statické nudné polocelky a new age aura odhalující jednoduše nedostatek inspirace. Když se Kadrnka věnuje nemocničním chodbám, jejich odtažitému mumraji a v něm roztroušeným všelijakým pacientům, jde poznat, co ho filmu motivovalo. Je to ale tak přesnažené a křečovité, že mě to spíš nutí přemýšlet, zdali tou iritující pomalostí a těžkými tématy Kadrnka mnoho lidí nemate, jako že se jedná o zásadní filmy, přičemž například epizoda, kdy protagonista ve snové sekvenci potkává své dětské já, předává mu míček a ten se tak dostane ruky jeho otci, který konečně otevře oči, vypadá regulérně jako cílená parodie na umělecký film. (28.02.2022)