Za volantem nepřítel

V kině Ilusion tohle uváděli s podtitulem normalizační klenot. A vskutku se bylo na co dívat - jeden by opravdu nevěřil, že lze na nesouhlasu šéfa pražské taxislužby (jenž je PROTI polednovému vývoji) se zvýšením platů během léta 1968 postavit celovečerní film. A hle - ono to jde. V době vzniku se to možná líbilo, ale dnes už je to zajímavé jen jako rarita. Scény, kdy mladík s tričkem JIMI HENDRIX sbírá podpisy pod "2000 slov", nebo když jedna z vedlejších postav přinese z Pragovky dopis, kde její zaměstnanci žalují Brežněvovi na Dubčeka, jsou opravdu nezapomenutelné. Celkově jde o průměr se vším všudy. (04.12.2004)

Mizerný film po odfláklé řemeslné i propagandistické stránce. Podivná kakofonie tympánů od neznačkového hudebního skladatele. Vizuální nuda (které dominuje opakující se záběr panorama Prahy v různě vyvolaných odstínech) od někdejšího Vláčilova kameramana Františka Uldricha. Příběh je kompilace různých epizodek, které nám přibližují svojí verzi dění před srpnem 1968 a jen zamrzí, že původní plánovaný konec příchodu osvoboditelských vojsk Varšavské smlouvy stornoval sám schvalovací výbor. Stejně jako v předchozí Steklého katastrofě Hroch v obsazení chybí dobří herci, castingu neutekla jen Regina Rázlová, která tady v roli zmíněné sportovkyně podává standartní pohodový výkon (bez propagandy). Pozornost is zaslouží Miloš Willig, který už poněkolikáté hraje šíleného zásadového komunistu a sází ve vypjatém hereckém výkonu jednu propagandistickou hlášku za druhou - vzít takovou roli a ještě jí zapáleně zahrát, to opravdu není normální a nevzala by to snad ani Jiřina Švorcová. Natočit takovouhle fantasy v roce 1974, to opravdu mohl udělat jen uvědomělý kariéristický prdelolezec a scénárista/režisér Karel Steklý předtím zvládl ještě podobně mizerný film Hroch. Lidi, co "odpadujou" výborného majora Zemana a Ženu za pultem v rámci jakéhosi pozdního účtování s komunismem, by tenhle film měli vidět, aby pochopili, co to znamená opravdové filmové zlo. :) (02.07.2010)

Nebetyčný paskvil, kterej se může směle postavit po bok zhůvěřilostí let padesátých, které však alespoň řemeslnně byly na úrovni. Steklý naopak vytváří chaotickou skrumáž záběrů, která chce "komplexně" pojmout kontrarevoluční ovzduší šedesátéhoosmého a utrpení pravověrných a přitom z toho chaosu a naprosto rozházeného tempa diváka až rozbolí hlava. Do toho se mísí stále opakovaný "osudově laděný" dlouhý záběr na matičku Prahu, nad níž se smráká, protivní štěkot jednoho z nejošklivějších psů filmového plátna a jeho dementního páníčka a neúnosná manipulace s fakty, která vrcholí "wtf" scénou televizní reportáže, která osočuje sebe sama. Steklého tvorba je slabá, ale teprve po šedesátém osmém konečně dosahuje svého dna. Sám však přitom určitě zažíval roky tvůrčí extáze a "zenitu". (07.10.2010)

No soudruzi, tak nějak se na tyhle těžkokaliberní snímky specializuji, ale tohle bylo opravdu hard.... po Pražském jaru dochází k čím dál většímu oteplování ve společnosti a k oprovskému nádechu národa, který byl mírně řečeno přidušen padesátými léty... Samozřejmě jen části národa, který touží po čerstvém vzduchu. Tehdy jej tato část z dnešního hlediska pravda lehce pomýlená nazývala socialismus s lidskou tváří... V tom ovzduší náznaků svobody to všechno vypadalo skvěle i když zem dále vedli komančové, jejichž strana ji do toho bahna zatáhla.... Ale pak tu jsou těžce kovaní komunisté. Ti změny nesou těžce. Ba co víc, v tomto filmu jsou soudruzi a jejich rodiny perzekuováni! Jsou biti, je jim vyhrožováno, jsou vražděni a vůbec se jim vede chudáčkům špatně. A tak doufají, že se jich někdo zastane. Někdo z venku, když tady je taková anarchie...Naštěstí ještě mají Marxe a Lenina, kteří vždy poradí jak dál... . Ve filmu se mihne celá plejáda tehdejších socialistických hvězd v čele s ultra komoušem Willigem. Tohle rozhodně stojí za vidění už jen čistě ze studijního hlediska. Za mne je to za jednoho vyjícícho podvraťáka. * (29.12.2014)

Hipisáci lynčujú na Václaváku ženu, ktorá nechce podpísať nejakú petíciu. Pražská jar je tu prezentovaná ako puč psychopatov a karieristov. Ešteže sa našli nejaký tí uvedomelí robotníci, čo napísali do Moskvy, aby nám sem na záchranu poslali nejaký ten tank.......................Film predstavuje vrchol normalizačného prekrúcania histórie. Je to navyše absolútne diletantstvo. Aj keď mal byť film dobovka, celý sa odohráva v súčasných kulisách. Takže je to riadny úlet. Všetky tie pouličné lampy a sedemdesiatkový dizajn. Réžiu ani netreba spomínať. Je to natočené "lenivým štýlom". To znamená: každý obraz natočme na jeden záber. Strih tu vlastne okrem spájania jednotlivých obrazov absentuje. Švenker bol asi namol, alebo sa tak veľmi pri natáčaní nudil, že pravidelne zaspával a vždy keď mu padla hlava, tak narazil do kamery. Neviem si inak vysvetliť tie opilecké prerámovávania obrazu. Aby to natiahli na celovečernú metráž, tak do filmu roztrúsili asi sedem identických panorám na Prahu. (25.01.2013)