Cure

Kiyoshi Kurosawa mě zaujal už svým snímkem „Kairo“, který byl natočený v podobně depresivním duchu. „Cure“ má ale lepší, zajímavější příběh a skutečně je skvělý ve své gradaci, která je temnější a temnější, na diváka dopadá stále větší tíha, aby pak došlo k finále, které s ním teprve zahoupe. Kdyby se japonským filmům v Evropě více dalo, konečně bychom snad pochopili, že není proč se jich bát, ale spíš bychom si uvědomili, proč je obdivovat. (18.04.2014)

Blazeovaná rybička Dory na cestě do vaší hlavy.. Tísnivé ruchy, znepokojivé zvuky a interiéry tak strohé, že vazební cela vypadá skoro stejně jako detektivova kuchyň. Kurosawa drží diváka od té chladné elipsy násilí a zmaru na distanc a když to chvílemi zkouší přes surrealismus, skoro jej ztratí. To Kódži Jakušo, postupně vtahovaný do víru událostí a na prázdno jedoucích praček, činí pravý opak. Asi nešla ta číšnice na konci krájet sushi, co..? (26.03.2024)

Ufff ... Tak tohle je skvost!!!! Geniální, téměř, geniální japonské dílko ... Má to ale dvě "ale". To první je, že tenhle film opravdu není pro každého a ne každý ho zcela pobere a tím pádem i procítí "uvnitř". Druhé ale je, že základní premisa - systém/technika - se kterou film pracuje, je nesmysl. Dobře, ale je to film, horor, zábava, tak jsem přistoupil na mírně naivní druhé "ale" a film mne doslova pozřel, vzal mi téměř půdu pod nohama, vyděsil, zdeptal, zadusil a vyplivnul do kouta ... Pokusím se podat obsah filmu trochu jinak, než asi většina uživatelů zde ... Představte si, že máte zabijáka, který osobně nikoho nezabije, navíc působí úplně vypatlaně, ale dokáže slovy, dialogem, vyptáváním a dalšími psychologickými technikami přimět každého, a tím myslím doslova každého (!!) člověka k následné vraždě. Na druhé straně máte detektiva, který pomalu, ale jistě zjišťuje, co je tenhle "parchant" zač a snaží se jej dostat. Ten film je vlastně takový "souboj titánů", trochu podobný v tomto směru řadě Jihokorejským filmům posledních let. Detektiv jedinný má jedinou výhodu oproti všem ostatním. Tím je skutečnost, že se stará o manželku, které silně progreduje roztroušená skleróza/demence. Proč je toto pro něj paradoxně výhoda v konfrontaci s "psychošílencem" je docela dobře vykresleno ... Záhadný zabiják je například schopen zmanipulovat policistu, aby ho pustil z vazby a zabil kolegu. Cokoliv, nikdo pro něj není překážkou. Navíc to dělá s TAKOVOU SAMOZŘEJMOSTÍ, že z toho jde opravdu strach!! Scény, kdy hlavní hrdina poprvé vyslýchá "psychošílence" na policejní stanici, kdy ho hledá v temném skladu, kdy jej navštíví v cele jsou doslova gigantickým-psychologickým soubojem neuvěřitelného kalibru. U toho jsem ani nedutal, přitom všechno se odehrává jen v rámci rozhovoru!!! Přitom je to víc, a mnohem napínavější, než sebešílenější akční scény!! Chvílemi film dosahuje tak tíživé atmosféry a na tlaku na psychiku diváka, že jsem z toho šel opravdu do kolen. Závěr je pak už jen totálním výstřelem děla mezi oči ... Nepředvídatelné, naúnosné, těžkotonážní, ultra-psychologické ... Nedoceněný SKVOST!!!! (zřejmě jen pro vyvolené ...). (02.07.2011)

Vyborny japonsky horor s budovanou atmosferou. Zakladna premisa je trochu blba, ale dobre, je to len film - sak to je i 8 mm. Takmer genialne dielo, rezisersky vycibrene, u ktoreho mi nevadilo ani to, ze film nie je pre kazdeho. Skor len pre hororovych labuznikov. Detektiv Kochi Yakusho /Babel 2006/ v roli Kenichi Takabeho bol na urovni, vysetrovanie tiez. hned ma chytilo a nepustilo cely film. Dialogy - tak kvalitne dialogy som uz dlho nepocul : 88 % (20.02.2021)

Znepokojivý, mrazivý thriller s pomalou, ale poriadne tuhou, miestami až hororovou atmosférou. Detektív Takabe vyšetruje miestne vraždy, páchané rovnako brutálnym spôsobom, pri ktorých sa našli aj páchatelia, no nemajú žiadny motív. Následne sa objavuje zmätený mladík, trpiaci extrémne krátkou pamäťou a detektív zisťuje, že ho so všetkými vraždami niečo spája. Film má skvelý, prepracovaný dej, ktorý vyžaduje premýšľanie a na diváka sám od seba nevybalí to čo sa v ňom skrýva, čo sa naplno prejaví v nejednoznačnom závere. Svojím dospelým, nekomerčným spracovaním, pomalým plynutím a špecifickou atmosférou, ktorú by som opatrne prirovnal k mixu Seven a Audition, tvorí naozaj netradičný a hlboký kúsok. Mňa však tá pomalosť miestami až príliš ubíjala, hoci výsledný dojem je jedno malé wow. A to, že nad filmom intenzívne premýšľam aj ďalšie dni po pozretí je tiež iba pozitívom. (02.07.2011)