Vrať se do hrobu!

Jinak film vidíte ve 20ti jinak ve 40ti .... Chudí, spoutaní, Jen rychle ukradnout smíme někdy vzácnou chvilku radosti a blaha. Lidé pracující mají nejvíc pout. Milence však pro ta pouta bolí hlava. Přesto však drahá na paměti měj, My že svému osudu i sami trochu chceme. Zvítězíme? Ustoupíme? Prohráme? Chtěl bych tě tu.. Spolu bychom rozhřáli snad ledy. Láskou v sobě také křídla dáváme. Chtěl bych se statečnou ženou vzlétnout naposledy. Mojmír Hušek ??? --profesor Jaroslav Spousta (15.02.2011)

,,Jak žijeme? Žijeme hrozně... Copak tohle je nějaký život? Vynést odpadky, přinést prachy, vyzkoušet děti... odpadky ven, děti domů, jdi do práce, nakup cestou z práce, vydělávej, angažuj se.... vynes odpadky! To je stereotyp, nuda, život o něčem, co tě nezajímá... Marná snaha o něco, co je ještě marnější... Vždyť my se neumíme ani odvázat, udělat něco pro radost, bez přičiny, prostě jen tak... třeba vylézt na strom!" :-) Hořkosladká cesta (ne)rozhodného člověka pomocí sociologického výzkumu do ztraceného mládí, přes radovánky, na dno až v trpké v podobě brzkého návratu do stáří... Milan Šteindler do třetice završuje výraznou účast na revolučních filmech z konce 80. let Pražská pětka - Kopytem sem, kopytem tam - Vrať se do hrobu!, tentokrát nejen jako ústřední herec, ale i poprvé jako režisér a částečně také scenárista. Ve vybraných scénách jde znát ještě silné ovlivnění poetikou Divadla Sklep, ale jako celek se tenhle film spíše zaměřuje na zachycení generační výpovědi své doby a spontánní mládeže (mimo jiné) pod vlivem uvolněné atmosféry před listopadem '89. Mimo komediální linie tenhle film v sobě tolik nadčasových myšlenek a přináší poutavý příběh ze života, který navzdory dobovým reáliím vypadl jakoby ze současného světa. ,,Svému osudu my sami přejeme. Zvítězíme, ustoupíme, prohráme? ... Nikdy se nevrátí pohádka mládí..." Výborná režie a scénář! Z vedlejších rolí rozhodně cenná účast Jiřího Valy v jedné ze svých poslední rolí (ředitel ústavu s legendární hláškou ,,Tak jste se nám pořád nevyhranil, Jakoubku" :-)). 90% (23.02.2017)

Jsem příslušník mladší generace narozený až dlouho po Sametové revoluci ale tyto filmy z přelomu socialismu s autentickým a provokativním význěním mě začínají zajímat čím dál víc. Ve stejném roce jako unikátní Pražská pětka vznikla i tato komedie Milana Šteindlera, kde se do doby socialismu může i mladý divák poměrně dobře ponořit. Šedivé kanceláře i  životy, (agitátor Dušek.:D) a na druhé straně rozbouřená divoká mláděž.  To vše je zde vyobrazeno autenticky a ještě umocněno svérazným filmařským pojetím s až amatérskými prvky a taky tím, že nedávno začal školní rok.:D O to pro mě byla Jakoubkova jízda intenzivnější.:D Ne všechno se dá tak dobře překousknout. Třeba neznámí představitelé mládeže jsou možná záměrně prkení, ale ne vždy se to úplně dobře sleduje. Moc tomu nepomahájí  ani často rušivá předabování (fujfuj postsynchrony.) Jinak bych šel s hodnocením možná ještě výš.  Výchozí příběh o sociologi Vítů Jakoubkovi, který se rozhodne, že průzkum mládeže může nejlépe provést,když se za ni bude sám vydávat a stane se studentem středním školy je jinak dost nosný a velmi se mi zalíbil. Když se suchar ve středním věku dostane do rozbouřené mládeže nese to  nejenom nejeden humorný prvek.  Nakonec se to ale ve výsledku hlavně chytře  přetaví na hlavně originální hořkosladký příběh o krizi středního věku a touze vytrhnutí z šedé reality, která jde v ruku v ruce se šedí socialismu a humor s hořkými prvky se začnou spravně michat, což velmi dobře dotvoří celkovou atmosféru. Některé myšlenky a scény  ve mě doznívaly i několik hodin po zhlédnutí.  A výkon Milada Šteindlera byl pro tento film přesně to pravé. Jeho ňoumovitého kukuču se asi v hlavě jen tak nezbavím stejně jako monologu na večeři s manželkou o hrůze jejich života. A závěr s nástupem do domova důchodcu s psíničkou o nenávratu mladí je už jen skvělé symbolické zakončení skvělého filmu. AKTULIZACE 2022:  Dodávám pátou hvězdu. Tuto  hořkosladkou jízdu o pohádce mladí s vynikajcím Šteindlerem jsem si postupem času ještě více oblíbil,  zhlédnul dvakrát opakovaně a stává se pomalu mou ulítlou srdcovkou - guity plesure. To ulítlou dodávám hlavně kvůli některý těch prkenějším hereckých momentů a výkonů (jsou tam), které se ale na druhou stranu pořád tak trochu nesou ve Sklepácké poetice a musí se trochu pominout. Jinak pro mě má tato komedie mimo skvělé mimoňské hlášky a humor  vážně i velkou hloubku. Šteindlerův monolog u večeře za smyčcového doprovodu je velmi silný moment. A jak krásně ztvárnil tu zamilovanost do Kláry Pollertové a jejich chození, třeba u té zmrzliny. Prostě rulez. 2023: Pořád super (11.09.2020)

miestamy celkom šikovná komédia dá sa na tom zasmiať, námet dosť dobrý aj keď až tak využitý ako by sa dalo, lebo ako celok to nie je fakt nič preborné a splýva to tým pádom z hromadou iných komédii o motákoch, možno keby som z Českej filmovej produkcie nič nevidel tak zo zožeriem ako malinu ale takto asi ťažko, škoda že sa točia stále dookola len komédie založené na podobných situáciách, čo trvá už pekné desaťročia a nič nového, experimentálneho, preborného sa tým nedočkáme, nikto sa nesnaží v našich končinách priniesť niečo nové čo by kinematografiu trošku oživilo a zatienilo tú zaužívanú všednosť /40%/ (24.11.2008)

"Víš, co se mi na tobě nelíbí? Ty se pořád tváříš, jako bys měl nějaký názor, ale my přitom nevíme jaký." Já tedy nevypadám jako vekslák, ani jako depešák a snad ani jako somrák, ale v době premiéry tohoto snímku jsem měl poměrně čerstvě po maturitě a prostě jsem Víťu neustál smíchy. Začalo to intelektualizací fyzický práce, pokračovalo bádáním nad věkem novýho studenta, osoleným kafem a pak přišly na řadu ty dvě kružnice. Ano kružnice, z nichž jedný kouká z kapsy bagr. Já to zkrátka nedávám do dneška a pokud někoho zajímá, co dělám ve svým volným čase, tak в свободное время я гуляю в парке. Co bych taky dělal jinýho. (17.08.2017)