Amistad

Spielbergovy tradičně vizuálně velmi pěkné, ale prvoplánovitě symbolické a jednoduché obrazy nedokáží navodit opravdu intenzivní pocit z velké a důležité historické události, nebo snad dokonce silného dramatického příběhu. Spíše připomínají jen relativně bezbolestnou, ale i notně přibarvenou a suchou lekci z dějepisu. 7/10 (12.01.2008)

Toto Zrození planety opic podle Štefana Hracíkopce je nejlépe zhlédnout jako završení zoologické trilogie Hotel Rwanda - Poslední skotský král. Po kolena v patosu, za monumentálního Vilijemsova fidlání můžeme vidět další dramaturgicky zpotvořenou Štefanovu masturbaci nad jeho milovanou ústavou Spojených sráčů, demokracii nejdemokratičtější, u níž by trnuly bradavky i neprávoplatnému vynálezci hromosvodu (tupouni si teď na chvíli zagůglí), a končící jako obvykle s rukou na koulích a Emejzing grejs v pozadí klišovitým výstřikem mantry "... a spravedlnost pro negry". Tak ne, můj rasistický poradce pro imič si právě stáhl kápi a tvrdí, že, že mu přes ty otvory pro oči bylo špatně rozumět a mělo tam být "... a spravedlnost pro všechny". No, uhádal jsem to s ním teď na "...všechny negry". Každopádně, důsledky vidíme ve výše doporučených dílech, u nichž se dá s úspěchem polemizovat o tom, jestli kolonizace a bitch otrokáře nebyli naopak kulturním a civilizačním pokrokem. To takhle zrušíte obchod s opičkama, civilizátoři je nechají osamostatnit, do toho tam naběhnou katolické a islamistické kudlanky, k moci se dostane nejsilnější samec a je z toho pumelenice goril proti šimpanzům, co se vzájemně vyhlazují a zotročují jako na běžícím pásu, a kde se směje akorát Čárltn Hestn jako majitel bauxitových dolů. Než mu je ovšem znárodní. Jo, jo, Afrika, necivilizovatelná kolébka lidstva. Sem tam nějaký tlustý strejc zabučí v OSN, mrdne se jim tam nějaká ta potravinová pomoc, což má za následek, že se akorát množí geometrickou řadou AIDS neAIDS. Takže Štefane, je to o něco zábavnější a méně xblití než ten poslední Koňský salám, a pro otylé Afroameričany rozhodně lepší než bajka o nezfetovaném a soudně netrestaném Rodny Kingovi a možná, že si teď ten váš kenžský demokrat i adoptuje pár sirotků ze Sierra Leone, než se tam po dalším volebním období vrátí na důchod kralovat. (24.09.2013)

Nedokážeme se domluvit, protože máme jiné jazyky. Nechceme se domluvit, protože ti druzí jsou podřadný druh. Nemáme společnou řeč, kulturu, zvyky = jsme nepřátelé. ____ Banální a pravdivou skutečnost zobrazil Spielberg v úvodních scénách hmatatelně, když proti sobě postavil domorodé Afričany a španělské obchodníky s otroky. Tyhle dvě skupiny shodu nenajdou a ani najít nemohou. Dovolají se unesení černoši práva na vyslyšení aspoň v Americe? Soudní drama – oblíbený americký žánr – přináší scény krutých flashbacků z cesty otrokářkou lodí (některé z obrazů nejde pustit z hlavy lehce). ____ Spielberg samozřejmě vlastním lidem fandí, takže se v Americe najde hrstka statečných, která brání zoufalé i vzdorující otroky. Méně prostoru už věnuje, jak Afričané prožívají cizí zemi. Jak se asi museli lidé z vesnic cítit v městském vězení, jak mohli pochopit právní systém a politické lavírování jiného kontinentu? ____ Film si neodpustil některá klišé, jako je například etické prozření právníka, který se do soudního sporu pustil nejdřív jen kvůli honoráři. Mohl vynechat vedlejší motivy (záběry na dětskou španělskou královnu) a tím posílit hlavní dějovou linku. ____ To jsou jen drobné výhrady k jinak emocionálně třeskutému dodatku k ne zas tak vzdálené historii. SHRNUTÍ: Dobrý konec ještě neznamená, že vše skončilo dobře. (31.10.2018)

Jeden z tých filmov do ktorých som sa veľmi nemal. A nakoniec ma milo prekvapil. Ten film má tradičný Spielbergovský rukopis a preto sa mu do určitej miery dá odpustiť pátos aj tá skrytá túžba zapôsobiť témou, na čo možno najväčší počet ľudí. Ak ale odhliadneme od snahy získať nejaké to ocenenie, film je pekne vystavaný a plný drobných ale čarokrásnych detailov, ktoré robia Spielberga tak populárnym. Silných scén je tu niekoľko ( spomienka na to, ako to bolo, Hopkinsov prejav, vzťah prekladateľa a uväzneného). A každá z nich dokáže ponúknuť široké emočné spektrum, ktoré povyšuje tému na niečo viac. Ku konci príjemne dojímavé a v prvej hodine a pol kupodivu aj veľmi sebaisté. Ten film nenudí a stojí na perfektných hercoch. Anthony Hopkins je dychberúci. Jeden z tých historických filmov, ktoré majú nahradiť hodinu dejepisu, ale sú podstatne zábavnejšie. (07.03.2022)

Spielberg je frajer. O tom žádná. Ale někdy ty jeho vize předčí skutečnost. U Amistadu nemůžu říct, že bych se nudil. Také ale nemůžu říct, že bych se vysloveně bavil. Tenhle příběh je vyprávěn tak poctivě, že mu chybí jakýkoliv pud sebezáchovy, který by mě upozornil na to, že během dvou a půl hodin se nestane prakticky nic natolik zajímavého, co by mě donutil se vzbudit. Největší problém nicméně vnímám v samotných hercích. Ne, že by byli špatní. Oni ale filmem prostě jenom prochází. Chvíli se nadechnou a jakmile se vydechnou, už je na scéně někdo jiný. Nikdo tady nemá výslovné slovo, které by mě donutilo jeho životní příběh sledovat dál. Po shlédnutí jsem ale pochopil, že tohle není příběh lidí, ale lodi, která měla tu smůlu, že cestovala na Ameriku. Halt, škoda dřeva na to prkno. (11.04.2014)