To nic, drahá

Olivia Wilde mě už před 3 lety nadchla svým režijním debutem Booksmart a mám ji rád i jako herečku, takže jsem se na její druhý film těšil, a hodně mě to bavilo, byť jsem si celou dobu říkal, že Stepfordské paničky už přece byly natočeny, tak proč vstupovat znovu do stejné řeky. Po této stránce jsem byl rád, že děj se nakonec od zmíněné klasiky ubírá jiným směrem a výsledné rozuzlení mi přišlo celkem fajn, přesto jsem se neubránil dojmu, že moc originality to nepobralo, a asi by mě to bavilo víc, kdyby Alice zjistila, že její manžel s dalšími muži v poušti testují jaderné zbraně, a všichni obyvatelé města kvůli tomu žijí vystaveni brutálním dávkám záření nebo tak něco - prostě držet to celé v těch 50. letech, ale budiž no. Každopádně na Florence Pugh se zde kouká velmi dobře, naopak Harry Styles mi byl krajně protivný a doufám, že už s ním nikdy žádný další film neuvidím (btw. nepochopil jsem povyk kolem scény s cunnilingem), a velmi mile mě tam překvapila Dita Von Teese v malé roličce, která se tam úžasně hodila. (05.11.2022)

Jako epizoda Black Mirror mixlá s dystopickou 1950’s atomic-age realitou, záporácká variace na profesora Petersona (x) optikou levicových médií. OK. Vizuálně podmanivý, dobrá volba oldies písniček a má to štěstí v obsazení (Florence!), jinak ale překopírovaný kočkopes, který celou dobu vydatně napíná a znepokojuje, pak vlastně nic adekvátně nevysvětlí. (16.11.2022)

Dříve nadmíru rozkokošná Olifka, která si dle životopisu prý „pro herecké účely“ velmi yntelygentňě až k popukání změnila jméno z Cockburn na Wilde, a ani tak neskončila v pornu, pomalu ale jistě odkvétá do zatuchlé, afektované plastické instatrhaviny a patrně ze zoufalství zjevně přehodnotila i své seksuální preference na anál a připínací dilda. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že vyměnila poměrně mužného, vtipného, inteligentního sympaťáka a solidního herce Jasoně Sudeikise za slizkou až odpornou, prkennou, pozérskou, neumětelskou Barbínu, vypatlanou hlásnou troubu kokotporátní pohlavní apokalypsy, prvotřídního komerčního debila, nefachčenka, pozornostní kurvičku a v neposlední řadě nuzného reproduktora furtdokolových, lacině přitroublých a kulturně degenerativních kolotočářských cajdáků chlapeckých homoqartet - Jindřicha Styly. Jsem toho názoru, že to asociálními sítěmi a neomarxistickými vytřiprdelníky vyhajpované rádoby popkulturní hovado rozhodně nemá ve filmech s opravdovými herci co dělat a je satanžel obsazován jen z důvodů pseudopopularity mezi nevkusnými bukanýry a pohlavně dezorientovanými, vyrachtanými čtrnáctkami. Olifku ale asi momentálně bolí prdel natolik, že zaslepeně přehlíží, jak jí ten nebinární psychoseksuál kurví film a jak už jen svou přítomností, natož výkony, bytostně uráží všechny ty skutečné herce. Z pohledu filmových análů to ale patrně až tolik bolet nebude, neboť se qalitativně jedná o sice režijně solidní, kulisně vyňuňaný a posh-evně vybarvičkovaný, ovšem veskrze nudný, logicky obskurní a sterilně instantní plagiát, který bych pro účely tohoto zvratku, jak jinak než výstižně, nazval Stepfordský matrix. Instantní plagiát, během jehož sledování tak zůstalo jedinou potěchou leštění soupravy před vjezdem do metra při pohledu na čím dál tím jedlejší slečnu Puchovou, Pukovou, Pjúkovou, … nebo jaxe to vlastně správně čte. Každopádně ustálená pražská fráze „Potřebuju skočit na Florenc“ tu nabývá zcela nových významů. (31.10.2022)

Jako (kratší, proboha, kratší) epizoda seriálu Black Mirror by To nic, drahá mělo rozhodně větší sílu. Takhle jde o příliš dlouhou a vcelku snadno prokouknutelnou metaforu, kterou táhne úžasná Florence Pugh. Především díky ní, díky režii Olivie Wilde a díky krásně kýčovité výpravě ty dvě hodiny nakonec utečou docela svižně a ani tolik nevadí, že na konci nečeká bůhvíjak objevná pointa. (14.11.2022)

Olivia Wilde mě svojí tvorbou baví, je dravá, nápaditá, svěží, vizuálně zájímavá a poutavá, avšak je její tvorba bohužel nedotažená. Jsou tu za mě stejný problémy, jako u Booksmarts. Zajímavý myšlenky brouzdají po povrchu. Nejsou promyšlený, jak by bylo fajn. Nejsou dotažený, jak by bylo fajn. Když se člověk zamyslí více, nad tím, co se nám tu snaží Olivia předat za myšlenky, tak se to prostě lehe rozpadá a je to nejasný a zamlžený. Což je škoda, velká škoda. Ale co už, snad za sebou bude mít příště někoho, kdo to dokáže dotáhnout do finiše zdárněji. I tak ji na dále fandím a budu se těšit na další film, zatím jsem se vždy aspoň na té povrchní úrovni bavil, jen je tu vždy povzdech z promarněného potenciálu. 6,5/10! (28.11.2022)