Režie:
Šimon ŠafránekKamera:
Martin ŽiaranHrají:
Miroslav Žbirka, Kateřina Žbirková, David Žbirka, Laco Lučenič, Kamil Peteraj, Ján Lehotský, Marika Gombitová (a.z.), Jan Ponocný, Rob Cass, Blair Cunningham (více)Obsahy(1)
Byl to tehdy jeden z největších šoků naší populární hudby, po čtrnácti nepřetržitých vítězstvích Karla Gotta v anketě Zlatý slavík mu tuhle nejprestižnější hudební cenu Československa vyfouknul plachý brýlatý outsider, zpěvák Miro Žbirka z Bratislavy. Psal se rok 1982, Meky zažíval svou vlastní beatlemánii, psal hity, které žijí doteď. Mimo reflektory měl za sebou už řadu bolesti, před sebou měl dlouhou cestu plnou zvratů až k natáčení ve vyhlášených studiích Abbey Road. Co všechno potkalo Mekyho Žbirku od chvíle, kdy poprvé vzal do ruky kytaru, až do momentu, kdy svůj život odhalil filmařům? Býval dlouhovlasým rockerem i britským elegánem, ještě před plnoletostí hrával jako námezdní muzikant v cizině, zažil ztrátu bratra, vyhazov z kapely stejně jako davy fanynek, slávu a hudební triumfy, má za sebou odchod do ústraní i velký návrat. Jak se vyrovnal s havárií blízké osoby a se svody všemocné komunistické strany v době socialismu? Film Meky vypráví o naprosté oddanosti hudbě, o víře ve vlastní cestu, přestože často vedla jinudy, než mu všichni doporučili. O tom, jak s elegancí překonat velké společenské revoluce i životní zvraty. Režisér Šimon Šafránek, držitel Českého lva za dokument King Skate, vytvořil dynamický portrét hudební legendy s využitím Žbirkovy otevřené zpovědi, současných záběrů a rozsáhlého archivního materiálu. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (155)
Mekyho Žbirku mám hrozně rád. Vedle Karla Gotta jej považuji za velmi skromného člověka se smyslem pro humor. Pohodáře bez skandálů a navíc s celou řadou notoricky známých hitů. Těch taky ve filmu celá řada zazní. Vidíme množství archivních materiálů a vzpomínek. Pravdou je, že osobností v dokumentu mohlo být více, které by zavzpomínali, než jen členové jeho bývalých kapel. Stejně i například nehoda Mariky Gombitové či tragický osdu jeho bratra jsou události, kterých se filmaři mohli dotknout víc. ()
No pozerám to v deň keď Meky zomrel. Tak som to ešte nevidel a náhodu to dávali v telke tak že pozriem. Osobne som moc Mekyho nemusel. Ale smrť by som neprial nikomu. Celkom zaujímavý život viedol Žbirka. Tak dokumenty sa mi ťažšie hodnotia a ešte keď sú celkom dojímavé ale také stereotypné. Chápem, veď prvky životopisného dokumentu sa furt iba opakujú. Dokument Meky je také zostrihanie rozhovorov s Mekym a s ľuďmi, ktorí mu boli blízki. Je to dokument z obdobia komunismu, teda vlastne to tam hlavne Žbirka rieši ako nemohli vystupovať počas tohoto minulého režimu. Určite bolo zaujímavé za dozvedieť pár nových veci o Mirovi, ktoré som ani nevedel. Jasné že opisuje aj svoje pôsobenie v skupine Modus. Niekedy som sa pi pozeraní usmial a niekdy zas mi takmer vybehla kvapka tekutiny z očka. Žbirkove piesne majú proste potenciál. Majú v sebe nestarnúci náboj, náboj ktorý nikdy nezhrdzavie. Zabudol by som ešte na jeho pôsobenie v iných skupinách, alebo o nešťastnej nehode Mariki Gombitovej. Nevedel som že Meky je slovenský Angličan. Ale pre mňa je Slovák. Miroslav Žbirka je legenda, ktorá aj po svojej smrti ostáva v našich srdciach a aj v mojom. Mal hlas, ktorý bol proste unikát. Mal dokonca aj prezývku že ,,Slovenský Paul McCartney." R.I.P. MEKY ŽBIRKA ()
" Máte dnes večer čas? Mám nové nahrávky." Žbirka ve svém mercedesu ze stáhnutého okénka na kolemjdoucí ženu. " Já myslela nové auto," odpověděla žena, což byla jeho vlastní žena. Tahle hravá scénka tak nějak u mne definuje sympaťáka jehož kariéra se tak nějak shrne ve standardním dokumentu, který má pár unikátních záběrů ze začátku kariéry a rozhovory s jeho spolupracovníky. ()
Hlavně ve druhé polovině to (dost překvapivě) působí dojmem nějakého poloamatérského fanouškovského projektu a skutečně zajímavé je to jenom do odchodu Lučeniče. Pak už je to jen smutné, ve finále dokonce trapné. Jinak Žbirka sám o sobě je stokrát víc než nějaký Gott, ale s tím už Šafránek nemá nic společného. ()
Výborný hudební dokument evropského střihu, natočenej moderním stylem. Mám vlastně jen jednu výtku- režisér očividně cílil na svoje oblíbené osmdesátky a tím pádem i na "osmdesátkovýho, elektronikou ovlivněného Mekyho" (a já ho radši v tom beatlovském kabátku), tudíž období Žbirky let devadesátých (kdy sice přestal koncertovat, ale pořád točil desky, odstřihl se od Laca Lučeniče a rozjel svojí novou etapu) i prvních let nového století jen tak letem světem proletí. Jinak ale zajímavý dokument, který Mekyho ukáže v několika podobách (leckdy i nečekaných), sice spíš pocitovka než informacemi nabitý film, ale to je venkoncem jedno. Ty se dají dohledat jinde. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (4)
- Archivní záběry rozhovorů z koncertů, které jsou ve snímku užity, nejdou chronologicky. Tvůrci je dosazovali podle toho, jaký rozhovor se nejvíce hodí do kontextu. (Azurose)
- Miro Žbirka viděl některé archivní záběry poprvé v životě až při prvním zhlédnutí dokumentu. (Azurose)
- „Snažili jsme se udělat filmový portrét, jaký tu není. Bez sentimentu a patosu, zato s humorem. Energický a podvratný. S hlasitou muzikou, a především pokud možno upřímný a emocionální, lidský,“ řekl režisér a scenárista dokumentu Šimon Šafránek. (SONY_)
Reklama