Excalibur

"To nejlepší z artušovského okruhu" ve 2 hodinách. Celá látka související s králem Artušem a dalšími postavami je tak rozsáhlá, že tvůrci museli zákonitě vybírat (nebo si zvolit jen jeden dílčí příběh). Výběr se pak opravdu podobá jakémusi "the best of", ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Události plynou jedna za druhou a film je srozumitelný i pro toho, kdo se v celé problematice příliš nevyzná. Excalibur je plný vášně a všepohlcující zkázy. Linie zla se vine celým filmem, od začátku do závěrečné scény a celé dílo je vlastně obrazem postupné zkázy ideálů, Artuše a jeho říše. Zlo je ale vždy v dialektickém vztahu s dobrem (postavy Atruše, Lancelota, Merlina, které provádí zlé i dobré činy), i v největší beznaději je přítomná naděje (halucinační a brutální putování za svatým grálem). Právě tato stále přítomná a stále se měnící dvojakost tvoří velké příběhy a činí mýtus mýtem. Tvůrci Excaliburu to pochopili a tím dokázali přetlumočit jeden z největších příběhů historie. (14.11.2005)

Excalibur už tak úplně není, čím býval. Svůj přitažlivě hutný feeling (který ho sám o sobě stále řadí mezi nejlepší díla žánru) si sice uchovává dodnes, stejně dobře je na tom i hudba (samozřejmě v čele s grandiózní Carminou Buranou!) a někteří herci (sympatičtí Artuš i Lancelot, Helen Mirren jako Morgana a možná nejlepší filmový Merlin v podání Nicola Williamsona), ale druhé polovině už postupně dochází dech (Parcivalovo putování za Svatým grálem je až moc pomalé a snové), přičemž ta by měla být atraktivnější (především kvůli milostnému trojúhelníku a Mordredovi) než první, která ale přitom funguje báječně. Výtvarná stránka má stále svoje kouzlo, ale bohužel věrohodnost některých kulis a i exteriérových záběrů se rovná takřka nule (byť ne vždy to vyloženě vadí). Při srovnání s Pánem prstenů (a i některými jinými nákladnými velkofilmy, třebas i staršími) vyznívá Excalibur vcelku umělohmotně a hlavně hrozně málo velkolepě. Přesto je pořád tou (pravděpodobně) nejlepší filmovou podobou Artušovské legendy. Temnou a nepodbízivou masovému publiku (u fantasy věc málokdy vídaná). 80 % (15.06.2003)

Možno som mal na prvý krát prehnané očakávanie, ale ten príbeh, nevýrazný herci a ich keci ma moc nezaujali. Každopádne ma zaujala vizuálna a hudobná stránka filmu. Nádherné kostýmy, masky, výprava, kamera, skvelá atmosféra, ktorú ešte podtrhuje perfektná hudba Trevora Jonesa. Ale inak som sa v tom moc neorientoval a aj akcie mi prišli miestami chaotické. Obľúbené soundtracky: Igrayne's Dance, The Siege Of Camylarde, Wedding, Camelot, A Challenge To Honour. 50% - 2* (12.10.2014)

Doposud nejlepší zpracování artušovské legendy, jaké jsem viděla. Výborně zvládnutá visuální - bitvy, fantastické scény kouzel etc. i zvuková - Orffova Carmina Burana nebyla snad nikdy využita lépe - stránka. Bohužel, herecké výkony tak úplně nekorespondují se zbytkem filmu - takřka jediní, komu se nedá nic vytknout, jsou Merlin, Morgana a Igraine s Cornwallem (a to beztak jen proto, že tihle dva nedostali více prostoru), zbytek je vskutku tragikomický. Nejhůře asi dopadli Artuš s Lancelotem, první působí po celý film jako mentálně retardovaný a druhý jako arcibuzík. (15.11.2006)

Fantasy jak má být. Pokud byste mocí mermo trvali na historické autenticitě, pak Excalibur můžete označit za bohapustou fikci, ve které není dobově věrné absolutně nic, ale Boorman učinil z legendy atmosferický špektákl, který si s tím hlavu neláme. Tenhle fantazijní rozlet se asi už jen těžko podaří překonat, byť je v některých chvílích docela směšný (soulož v brnění patří do zlatého fondu filmové erotiky :o))). Orffův hudební podkres je mocný, vizuální stylizace působivá, herecké výkony velice dobré a ten příběh... ten se asi nikdy neoposlouchá a neokouká. (09.06.2004)