Storytelling

Přestože první povídka byla HODNĚ divná (a silná) a film je veden v relativně pomalém tempu (což dává prostor pro myšlení myslícím divákům a nudí diváky nemyslící), přišel mi film velmi silný a vybroušený (dialogy, kamera, střih i lehce stylizované vedení herců - všechno perfktní). Přesto chápu, že mnoho diváků může nudit (viz předešlé souvětí) - a právě o jim podobných občanech USA film pojednává. (18.07.2006)

Prvá poviedka je príšerne natočená, zdá sa, že mal autor jeden nápad, na ktorý v priebehu natáčania zabudol a zrealizoval nejaký iný. Výsledkom je, že sa to nedá pochopiť - čo sa ale hodí pre všakovaké intelektuálske interpretácie. Na druhú som zatial nenašiel odvahu, takže ak patríte k ľuďom, čo radi dávajú druhú šancu, tak smelo do toho. Ja osobne už Solondza po tomto (+ Happiness a stručnom priereze ďalších 3 filmov) - nechcem vidieť ani z obežnej dráhy. :) (23.12.2006)

Hmm, jsem na rozpacích, tenhle film je opravdu divný. První povídka trochu vypovídá o tom, že lidé často nejsou schopni uvěřit realitě, že ji dobrovolně zapřou, i když si tou realitou jsou (často na vlastní kůži) jistí. Druhá povídka je takovou svébytnou sondou do života obyčejné Americké rodiny. Stejně jako z Americké krásy (aniž bych to chtěl nějak srovnávat, ono to ani srovnat nejde, i když to konečné vyznění asi u obou filmů dopadá stejně) se mi z toho prostě chtělo zvracet. V tomhle případě bych se možná ani nijak nedivil, že se tam střílí ve školách. Otec, pro nějž je vysoká škola alfou a omegou (vynikající srovnání, že předvysokoškolskopřijímačkový stres amerických náctiletých je horší než byl stres jugoslávských dětí zažívajících válku a bombardování), matka fungující a chovající se jako naprogramovaný robot, mladší bratr, jehož jedinou starostí je jeho pověst na škole, mladší bratr, který si myslí, že se jejich služebná Consuela v podstatě fláká, protože posluhovat buržoazním maloměšťákům není žádná pravá práce (a když jí šel v noci probudit aby uklidila džus, který rozlil, v ten moment jsem ho chtěl prostě zabít), no a Scooby, klasickej free puboš, kterej tak trochu neví co chce ale ví co nechce. Jak už jsem psal, film je místy dost divný, místy provokativní (a to i prvoplánovitě), místy pravdivý, místy polemický.... Netroufám si objektivně posuzovat, původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení, ale nakonec dám průměr s větším příklonem k plus než k mínus. (19.03.2009)

První povídka byla trapná, nudná a (úmyslně?) odtržena od reality. Sice funguje jako sarkastický protipól povídky druhé, ale celkový dojem z filmu táhne dolů. Povídka druhá je oproti tomu mnohem vtipnější, cyničtější a mnohem víc ze života (ačkoli její název je opět míněn ironicky). Svým situováním na americké předměstí, černým humorem i portrétem jedné průměrné rodiny připomíná Americkou krásu očima teenagera, která je dovedena do ještě větších extrémů (třeba epizodka s hypnózou už je příliš over the top). K Americké kráse se váže i přímá paralela s poletujícím papírkem, což je jenom další důkaz Solondzova zvrhlého smyslu pro humor. Z amerických „nezávisláků“ posledních let je Storytelling jedním z mála, kterému (resp. jehož druhé polovině) jsem skutečně s chutí naslouchal. 70% Zajímavé komentáře: Dudek, charlosina (31.07.2006)

"You a pervert?" "No. Actually, I'm a documentary filmmaker." Vystavať poviedkový film iba z dvoch poviedok - jednej "fiction" a druhej "non-fiction" - síce môže znieť ako niečo, čo ani nemá zmysel realizovať, ale režisér Todd Solondz vo filme z roku 2001 dokazuje, že to v praxi môže fungovať. A to dokonca aj pri dĺžkovom nepomere dvoch príbehov. Zaujímavejšie (a dôležitejšie) je pri Solondzovom filme pozrieť sa na to, čo chce vlastne tento predovšetkým dramatický počin povedať. Dva na prvý pohľad odlišné príbehy spája rovnaký objekt záujmu - bežný Američan strednej (vyššej) triedy, ktorý sa pre to či ono cíti stratený na predmestí meniaceho sa sveta. Vnútornú prázdnotu väčšiny protagonistov sa Solondzovi darí zachytiť prostredníctvom horkých momentov a použitím ľahkého, ale fungujúceho čierneho humoru. Vďaka tomu má divák zo snímky pocit, že cieli presne tam, kam cieliť chce, ale nepreniká do hĺbky natoľko, aby sa z nej stala sociálna dráma, ktorá sa berie možno až príliš vážne. Film síce pri bližšom pohľade nerozpovedá až tak veľa, ale dostatočne na to, aby v ňom divák našiel pointu. Storytelling je remeselná nezávislá tvorba o nejasnom životnom smerovaní jednotlivcov. Príbehovo obstojné, dramaticky dobré, humorne surové a herecky (až na výnimky) kvalitné. Aj keď miestami Solondzovo dielo pripomína varenie z vody, v konečnom dôsledku ide o vodu, ktorá vyniká svojskou chuťou. Je však možné, že nebude pochuti každému. (11.03.2024)