Storytelling

Předchozí dva Solondzovy filmy se mi líbily hodně, takže tohle mě trochu zklamalo. Storytelling se skládá z dvojice samostatnejch povídek. První povídka mě vůbec nebavila. Jedinej důvod, proč těch cca 25 minut rovnou nepřeskočit, je Selma Blair, který to tady fakt strašně slušelo. Druhá povídka je takovej satirickej pohled na typickou americkou rodinku z vyšších vrstev. Najde se tam občas nějaká nudnější chvilka, ale jinak jsem se docela pobavil. Třeba při scéně u večeře. Navíc v tom hraje můj oblíbenec John Goodman. Kdybych hodnotil jenom druhou povídku, váhal bych mezi 3 a 4 hvězdama. Když do celkovýho hodnocení započítám i tu první, tak 4 hvězdy prostě dát nemůžu. (15.01.2014)

Když člověk o tom filmu pořádně zapřemýšlí, najde v něm spoustu velkých a hlubokých myšlenek. Natočeno je to dost zvláštním způsobem. Mně tento styl nesedí, proto nejsem z díla nijak nadšen, ale cítím z něho sílu a touhu informovat, či donutit diváka k zamyšlení. S. Blair ještě není ta nádherná ženská, kterou dnes známe, i když ve tváři se vůbec nemění... Film pro mě průměrný. (11.12.2012)

Prvá poviedka je príšerne natočená, zdá sa, že mal autor jeden nápad, na ktorý v priebehu natáčania zabudol a zrealizoval nejaký iný. Výsledkom je, že sa to nedá pochopiť - čo sa ale hodí pre všakovaké intelektuálske interpretácie. Na druhú som zatial nenašiel odvahu, takže ak patríte k ľuďom, čo radi dávajú druhú šancu, tak smelo do toho. Ja osobne už Solondza po tomto (+ Happiness a stručnom priereze ďalších 3 filmov) - nechcem vidieť ani z obežnej dráhy. :) (23.12.2006)

Tak tohle rozhodně NE!! Je mi jedno, kdo to natočil a mohl by to být klidně Spielberg a tu 1* by dostal. Film mě naprosto minul a nebyl poutavý, zábavný ani koukatelný. Všechny povídky byli nudné! Neskutečně hodně! První povídka mě unudila a ukázala maximálně hloupost dívek a jejich touze uspět. Nevím co tím chtěl autor říci. Kdyby normální dívka našla fotky učitele a jiných studentek pochybuji, že by toužila něco s učitelem mít. A ono ejhle asi v Americe jsou opravdu divní lidé a když dívka přečte svou zpověď je strhána o nepravdivosti, i když všichni vědí, že je to pravda protože to zažili. No nic blbost je nesmrtelná. K dalšímu příběhu se nebudu vyjadřovat, protože Paul Giamatti i přes obrovské vychvalování kritiky není pro mě ničím víc než průměrným hercem a příběh o dokumentaristovi co zničí jednu rodinu byl pro mě peklem. Velmi nudným peklem. Sečteno podtrženo prostě hrůza. PS: říct o Storytelling-u, že je Americká krása očima studentů? To je opravdu velmí špatný vtip! (12.08.2006)

První povídka byla trapná, nudná a (úmyslně?) odtržena od reality. Sice funguje jako sarkastický protipól povídky druhé, ale celkový dojem z filmu táhne dolů. Povídka druhá je oproti tomu mnohem vtipnější, cyničtější a mnohem víc ze života (ačkoli její název je opět míněn ironicky). Svým situováním na americké předměstí, černým humorem i portrétem jedné průměrné rodiny připomíná Americkou krásu očima teenagera, která je dovedena do ještě větších extrémů (třeba epizodka s hypnózou už je příliš over the top). K Americké kráse se váže i přímá paralela s poletujícím papírkem, což je jenom další důkaz Solondzova zvrhlého smyslu pro humor. Z amerických „nezávisláků“ posledních let je Storytelling jedním z mála, kterému (resp. jehož druhé polovině) jsem skutečně s chutí naslouchal. 70% Zajímavé komentáře: Dudek, charlosina (31.07.2006)