Režie:
John BoormanScénář:
James DickeyKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
Eric WeissbergHrají:
Jon Voight, Burt Reynolds, Ned Beatty, Ronny Cox, Ed Ramey, Billy Redden, Charley Boorman, James Dickey, Bill McKinney, Hoyt Pollard, Macon McCalman (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Hrůzný víkend na divoké řece... Začátek sedmdesátých let patří k nejlepším obdobím hollywoodské tvorby. Starý studiový systém se zhroutil a k moci se dostala nová generace, jak mezi tvůrci tak i ve vedení velkých filmových společností (proto bývá tato doba nazývána Novým Hollywoodem). Režiséři prožívali zlaté období, neboť jejich vize byla pro film nejdůležitější, což bylo respektováno diváky i producenty. Anglický režisér John Boorman (nar. 1933) se v Hollywoodu uvedl drsnou gangsterkou Bez okolků (1967) a v době největšího rozmachu Nového Hollywoodu realizoval své nejlepší dílo Vysvobození (1972)... Předlohou snímku se stal stejnojmenný román Jamese Dickeyho z roku 1970. Jeho autor nejen napsal scénář, ale také si zahrál v závěru filmu postavu šerifa. Vysvobození líčí nechtěné dobrodružství čtyř kamarádů, kteří se rozhodnou strávit víkend plavbou na kánoích po rozbouřené řece v hornaté krajině na pomezí Georgie a Jižní Karolíny. Jejich výlet divukrásnou a nedotčenou přírodou se však změní v zápas o holý život. Ze čtyř městských hejsků se jen jediný zdá být vybaven k tomu, aby přežil za všech okolností - Ed (Burt Reynolds), který je iniciátorem celé akce, má zkušenosti se životem v přírodě a považuje se za chlapáka (je výborným lukostřelcem). Tím, kdo se nakonec nejvíc zaslouží o přežití, je však přemýšlivý Lewis (Jon Voight), který v sobě najde nečekaný rezervoár instinktů nezbytných pro mezní situace... Snímek byl ve své době diváckým hitem, který byl brán jako standardní dobrodružný snímek o jedné nepovedené exkurzi do přírody. V průběhu let však nabyl na kultovní proslulosti a stal se častým předmětem nejrůznějších rozborů, jež si všímaly především jeho tehdejších souvislostí (válka ve Vietnamu) a existenciálního přesahu. Film byl nominován ve třech kategoriích na Oscara, za nejlepší režii a film (dvakrát John Boorman) a za střih (Tom Priestley). Bez ocenění zůstala fantastická kamera (Vilmos Zsigmond) i pozoruhodná hudba, jíž vévodí upravená verze známé skladby Dueling Banjos, mistrovsky navozující už na začátku filmu atmosféru blížící se katastrofy. V roce 2008 byl film zařazen do Národního filmového registru při Kongresové knihovně ve Washingtonu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (396)
Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. ()
Klasický dobrodružný snímek (vodáci si přijdou určitě na své), měnící se postupně v napínavý exploitation thriller v němž se ale na rozdíl od většiny jiných negeneruje stovkou přestřelených na pokraji smrti balancujících momentů, nýbrž věrně stupňovanou atmosférou a pocitem, že přesně to se může třeba stát. Samotný příběh je celkem prostý ale obsahuje některé nezapomenutelné momenty jako třeba slavný duet banjo-kytara (slavná skl. Duelling Banjos) v úvodu aj. Kouzlo samotného filmu však hlavně spočívá v neposlední řadě v jeho dvojznačnosti. Nad rámec čistě dobrodružného filmu je zároveň jakousi alegorií o pocitu nadřazenosti městského člověka vůči nevyspytatené přírodě. Chvílemi jsem s těmi chlapáky skutečně cítil také jakousi beznaděj zvlášť při drsné scéně v lese a při zničení jedné lodi z důsledku nárazů do silných peřejí, ale i třeba pohled na brečícího drsoňe Reynoldse (bez kterého by tam zcela jistě všichni na začátku nepřežili) mě dostal do úzkých a postavil k zamyšlení. Samotné zakončení filmu je také trochu překvapivé (čekal jsem možná trochu víc) jakým by současný Hollywood pohrdal, avšak zcela neprávem! Film určitě ve své době něco znamenal a byl jistým přínosem (definoval a spoluvytvářel exploitation žánr, který se pak dále dělil na různé subžánrové odnože.. etc), stále nás všechny provokuje, je i k zamyšlení, dnes už ale takovou sílu krom jisté kultovnosti nemá. Tři silné scény to zas nějak moc nevytrhnou. Hodnotím tedy čistě z dnešního pohledu, pak se trochu přikláním k samotnému přínosu a významu filmu na světovou kinematografii, a hvězdu navrch dávám i za velmi dobrou kameru a samozřejmě i za fanouškovství. Jelikož podobné filmy vážně můžu. Takže mi to vychází na krásných 5* a ne jinak. Když bych měl ale i tak srovnat a porovnat tak "Straw dogs", zhruba ze stejné doby, jsou pro mě přeci jen o kapánek lepší. Komentář zde jako 17-tý v pořadí. ()
Pure Apocalypse aneb jak z nás mezní situace v divočině nedělá ušlechtilé a hrdinské bytosti, ale vyděšené a úlisné tvory bez morálky. Původně romantická póza degeneruje až v závěrečné obrazy celkové zkázy - výjevy ze zanikajícího města jsou mrazivým komentářem k morálnímu úpadku hrdinů. Film, který je v každém ohledu nesmírně fyzický a myšlenkově naléhavý - rozbíjí tradiční dichotomii dobra a zla a z boje o přežití dělá i problém etický. Skvělé je, jak Boorman využívá "předsudečný" odpor diváka k zaostalým horalům a tak ho vlastně staví do role spolupachatele i jak v postavě Burta Reynoldse problematizuje archetyp sebevědomého chlapáckého hrdiny. Zestárlo to jen v několika technických ohledech, jinak brilantní ukázka filmařiny s obsahem a drásavou atmosféra (bendžo duel je typická sekvence do učebnic). ()
"Vysvobození" není horor, ani dobrodružný film, a ani thriller, nýbrž na základě buranské exploatace vystavěné psychologické drama o vině a zpytování svědomí, ale především o tom, že vidíme jen to, co chceme vidět. Na filmových databázích a v recenzích se donekonečna omílají scény s bendžem a útoku. Ačkoli se jedná o zásadní momenty filmu, lépe řečeno jeho vyprávění, jejich základem není pouze vyvolávat hrůzu či šok. První ustanovuje opozici postav a manipuluje diváka k sympatizování s hrdiny, druhá představuje definitivní stržení hranic jistoty. Od té chvíle začíná opravdové drama, kde nelze jednoznačně říci, co se stalo, co se děje a především jak na zobrazované události aplikovat kritéria morálky, práva, zákona a především viny. Co se doopravdy stalo tam na řece, byl jeden z vodáků opravdu zastřelen a kdo byl onen muž s puškou? Nic z toho neví ani samy postavy, které většinu cesty absolvovaly paralyzované šokem, a ani vyprávění filmu nedává divákům odpovědi. Pečlivě volené záběry a pozice kamery dávají mnohoznačné indicie, ale nikdy jednoznačné odpovědi. Pravda zůstane pohřbena na dně vznikající vodní nádrže a každý odejde s tím, čemu chce věřit; jen někoho možná bude nejistota strašit ještě dlouho, byť fyzicky může být v bezpečí civilizace s jejími jednoznačnými definicemi práva a viny. ()
Film mě ze záčatku nadchl a vtáhl mě do děje,ale postupem času ze mě nadšení opadávalo a ke konci už mě spíš tento film nudil.Není to špatný film,ale má svoje chyby a začateční napětí si prostě neudrží až dokonce.Scéna znásilnění vyznívá spíše směšně,což je obrovská škoda.Zabijáčtí burani jsou podle mě taky nevýrazní.Ale nechci tento film špinit,protože má i zatraceně silný momenty.Každopádně na rok 1972 je to dobře odvedená práce a rozhodně stojí za vidění(už jenom proto jak je zde zmiňováno-položil základní kameny k žánru exploitation)Za mě to jsou 4 hvězdy. ()
Galerie (59)
Zajímavosti (35)
- Retardovaný chlapec s banjem ve skutečnosti neuměl zahrát ani akord. Vše bylo nasimulováno. (zdenur)
- Místo Burta Reynoldse nejdříve ve scéně pádu v řece pustil režisér ze splavu figurínu, ale i když ji oblékl stejně jako herce, na záběru to vypadalo jako "figurína padající přes vodopád." Scénu se proto Reynolds rozhodl zahrát sám, avšak zlomil si při pokusu o kaskadérský kousek kostrč. Když se poté zeptal režiséra, jak záběr vypadal, odvětil mu "Jako figurína padající přes vodopád". (zdenur)
- Rok po vydání filmu utonulo 31 lidí, kteří se pokoušeli sjet stejný úsek řeky jako ve filmu. (zdenur)
Reklama