Sex, lži a video

Zaujímavý vzťahový film je založený predovšetkým na inteligentnom scenári, kvalitných hereckých výkonoch, všadeprítomnej kamere a neotrených režisérskych nápadoch. Námet je poňatý komorne, niektoré dejové línie ostávajú nedopovedané, opustené a napriek tomu to celku neškodí. Ak má film na konci viac otázok, ako odpovedí, ostáva dlho v hlave. Čo viac si môže začínajúci režisér priať? (20.12.2012)

První film, kterým se Steven Soderbergh zviditelnil a pro mě stále jeho nejlepší. Nemůžu se dost vynadívat na ten skoro nehýbající se děj, ve kterém lidi bez mučení dělají a říkají věci, které se jim mohly v jiném kontextu zdát nemyslitelné. James Spader a Andie MacDowellová, kteří si navzájem "pomohou", jsou do svých rolí dokonale obsazená dvojice. (29.07.2004)

Radost zjistit, že Soderbergh již v šestadvaceti letech točil plně dospělé filmy. Sex, lži a video jsou méně přístupnou záležitostí, než by jeden od festivalového hitu očekával (a dobře ukazují, kam se festival v Sundance, zviditelňující v poslední době mnohem hřejivější snímky, posunul). ___ Každá z postav má problém, který lze vnímat jako symptom dalekosáhlejších společenských neduhů, díky čemu je film vícevrstvým psychosexuálním portrétem jedné generace. Graham, muž vyznávající filozofii jednoho klíče, proti své (citové) impotenci bojuje parazitováním na cizích životech. Navzdory své obskurní, ovšem určité poptávce vyhovující zálibě (dnes podobnou zpovědní funkci plní YouTube), je citově nejvyrovnanější postavou, čím zřejmě přitahuje emocionálně rozhozenou Ann. Díky své vyrovnanosti je Graham zároveň postavou nejupřímnější, čím zároveň provokuje k větší otevřenosti ostatní. ___ V art filmech oblíbené vyprávěcí schéma, kdy mezi pár vstoupí třetí osoba, rušivý element, který postupně zpochybní všechny jistoty, dokázal Soderbergh ozvláštnit atypickým přerozdělením sil. Manželství Ann a Johna, až příliš typického osmdesátkového yuppie, není idylické, pročež ani Grahamův vliv na něj není destruktivní, nýbrž osvobozující. ___ Ač je naprostá většina freudovských dialogů vedena v interiérech (exteriéry jen oddělují větší dějové segmenty), scény jsou řešeny velmi „filmově“, byť to při prvním zhlédnutí nemusí tolik vyniknout (jediným formálním úletem, prozrazujícím debutantské nadšení, je „vyjádření“ orgasmu vertigo efektem). Stejně jako v potemnělých vztahových dramatech ze sedmdesátých let (Malé životní etudy, Poslední filmové představení), které byly Soderberghovy inspirací, vypomáhá s charakterizací postav mizanscéna nebo pomalé nájezdy kamery. Zvyšující se frekvence střihů zvyšuje napětí, záběry na sebe navazují graficky nebo pomocí zvukových přechodů (overlapping dialogy), jež vytvářejí dojem osudové propojenosti postav (bez křeče vlastní některým pozdějším dramatům se síťovým narativem). Také sebe-uvědomělost vyprávění je nadstandardní. Zatímco postavy lžou, obrazy vytvářejí ironický efekt tím, že „říkají“ pravdu, některé informace jsou záměrně pozdržené, aby mohl být zesílen překvapující účinek odhalení, některé střihy jsou „neviditelné“ do té míry, že činí nepřehlednými časoprostorové souvislosti (Ann pouze nasedne do auta a najednou je před Grahamovým domem, dlouhý flashback s rozhovorem Ann a Grahama začíná bez upozornění, že jsme se vrátili v čase). ___ V úvodu chválená dospělost se tudíž netýká jenom tematické, ale také formální zralosti filmu. Již z jeho debutu je zřejmé, že Soderbergh patří mezi filmaře, kteří opravdu dlouho přemýšlejí, než něco natočí. 80% (14.02.2019)

Nic nového pod sluncem. Někdo řeší přebytek (sexuální) energie utíráním prachu, umýváním nádobí, odstraňováním vodního kamene z baterie popř. luxováním a někdo si jde raději zdravě zašukat popř. vyšukat mozek z hlavy. Talíře sice stále zůstanou zasviněné a bordel na podlaze jakbysmet, ale náramně se uvolníte a uleví se vám, za to ručím. J. Spader jako kombinace Z. Freuda, J. Cimického a R. Uzla, tj. zpovědníka-terapeuta lidských (ženských) duší a (amatérského) psychologa resp. sexuologa samouka a L. San Giacomo resp. A. MacDowell jako objekty jeho zkoumání, přičemž se může lehce stát, že se role „za pochodu“ vymění a z objektu zkoumání se stává terapeut a naopak. To vše v Soderbergh(ově) intimní, lehce provokativní studii lidských charakterů, aby Steven nakonec došel k poznání, že kvalitní uspokojující (to doslova) sex, je nejen kořením vztahu, ale i jeho alfou a omegou a lékem na všechny podstatné problémy. Nebo že by to přecejenom nebylo tak jednoduché......? (31.05.2012)

Abych pravdu řekla, při sledování tohoto vztahově konverzačního filmu jsem nebyla v úplně nejlepší kondici (po pravdě řečeno jsem na chvíli usnula), ale přesto musím uznat, že byl skvěle natočený a originální. I když jsem Andie MacDowell nikdy moc nemusela, v tomto filmu tvoří s Jamesem Spaderem jednu z nejsympatičtějších dvojic, které jsem viděla. A vyznění filmu? Pro mě hlavně v tom, že sex je pro některé lidi důležitý, jen když pro ně důležitý člověk, se kterým ho provozují. (16.03.2009)