Erin Brockovich

O Lvu Tolstém koluje řada mýtů. Často je pokládán za myslitele, filozofa, theologa, proroka. On sám se tak nezřídka rád stylizoval, ale pravdou je, že ve všech těchto oborech byl eratický diletant a nic chytrého nevydumal. Lev Nikolajevič skutečně uměl jen jednu věc: uměl psát. Prostě uměl psát. I kdyby napsal povídku třebas o zažívacích potížích Lýdie Tuberkulózovny, bylo by to po čertech dobré čtení. --- A o to jde. To se mi vybavilo při sledování tohoto filmu. Ten příběh už dávno patří do kategorie hollywoodských osvědčených standardů, nového a překvapujícího na něm není nic. Jenže je dobře napsaný. Není to, pravda, žádná Anna Karenina, nicméně drobky toho, co dělá krásnou literaturu velkou, se v něm najdou. Dává prostor k zamyšlení. Třeba o tom, jaké možnosti má nadaná a pracovitá mladá žena, která arci dost nešikovně svůj život odstartovala. Jak zacházet s takovým živlem jako šéf a jak jako životní partner? Dokážeme nezaujatě vnímat muže, který se rád a dobře stará o děti? Není profesní úspěch rozvedené matky tří malých dětí jen třešničkou na zkaženém dortu? Jak z toho její děti vyjdou? Kdyby žila v Evropě na sociálních dávkách, byl by výsledek lepší nebo horší? --- Ne, nečekejte nic bůhvíjak emotivního. Příběh je to civilní, zajímavý, a především: dobře napsaný. --- A konečně, ať si říká třeba celá CSFD něco jiného, Julia Roberts je vynikající charakterní herečka. (06.07.2016)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)

Abych citoval Ace Venturu: "Není to špatný, ale představoval jsem si to jinak." Aneb prostě jen další film, kterého hodnocení je za to duševno a ne za zábavnost. Julii toho Oskara vážně přeju, jak řekl Sebevědomí v Červeným trpaslíku: "A nikdo si to nezaslouží víc!" a to i s tím ironickým podtónem, kterej tam byl míněn. Ale naprosto chápu, proč ho dostala, ten rok prostě nebylo z čeho vybírat (Rekviem za sen, Kandidáti, Čokoláda a Na mě se můžeš spolehnout). Film mě nijak moc nechytil, Případ pelikán nebo Miluju trable jsou mnohem zábavnější a vlastně o tom samým, až na to, že tady se jedná o DRAMA a podle skutečnosti. A tak tam není humoru ani co by se za nehet vešlo, všecko je furt vážný a prostě mě to nijak nechytilo. Mnohem víc si dokážu užít i kdejaký pitomý akční béčko, než tohle. Julia mi přišla stejná jako ten film, dramatická a vážná až kamsi. Ještěže to nedostalo nejlepší film, protože to by potvrdilo jen, že to dávají kdekomu. Vlastně to je jen další ukázka americkýho snu. (08.07.2006)

Tomuto filmu jsem se dlouhá léta vyhýbal jako čert kříži, ale jak se ukázalo - vcelku zbytečně. "Erin" je velmi zručně natočené životopisné drama, které dokáže zaujmout i pobavit. Překvapivě dobrá Robertsová nezkonila výtečně napsanou roli, mezí ní a motorkářem Eckhartem to hezky jiskří, Finney naprosto exceluje jako dobrácký mrzout. Možná jsem trochu idealista, ale celý ten příběh o boji za práva bezbranných obětí mi pokazil klasický americký happy end, kde se víc než konkrétní dopady řeší prachy, které si na celém soudním procesu nahrabala právní kancelář. Nedělám si iluze, že to ve skutečnosti bylo jinak, ale tvůrci filmu přinejmenším tento přístup nemuseli glorifikovat. Velmi slušný průměr, plus zajímavý pohled na ranou hudební tvorbu Thomase Newmana (kterého už tehdy poznáte po prvních tónech). (08.08.2011)

Asi není žádné překvapení, když napíšu, že božská Julie si ukradla film pro sebe. Její odhodlání nabíjí energií, její nasazení je přesvědčivé, přidrzrlost zábavná a poodhalený výstřih... Ehm. Každopádně pořádně přiložit ruku k dílu musel také Soderbergh. Právničiny nechal ve filmu tak akorát, soudním scénám se vyhnul a místo toho apeluje na lidské vyznění snímku, tedy na boj jednotlivců proti mocné korporaci. I když důkazy přicházejí Julii někdy až příliš lehce pod ruku a ve vzduchu je cítit mírné zkreslení, ten boj za dobro věci nelze neprožívat a nelze si jej neužívat. Oceňuji také fakt, že tvůrci do filmu vložili drobečky humoru místo toho, aby vyprodukovali suchý životopis, který by nikoho jiného než akademiky nezajímal. "What makes you think, you can just walk in there and find what we want?" "They're called boobs, Ed." 8/10 (18.10.2013)