Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
Václav WassermanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Otomar Korbelář, Jaroslav Vojta, Ella Nollová, Jana Ebertová, Zita Kabátová, Fanča Foltová, Theodor Pištěk, Marie Blažková, František Paul, Jaroslav Marvan (více)Obsahy(1)
Učitel František Kmoch je suspendován, protože po nocích hraje na tancovačkách nebo komponuje. V Kolíně sestavuje kapelu a jeho příznivec baron Hrubý mu dopomůže k veřejnému vystoupení. Jeho hudba se zalíbí nejen doma ale i ve světě...
Ačkoli životopis proslulého kolínského kapelníka a skladatele Františka Kmocha lze označit za idylu, na počátku německé okupace získal výrazně jinotajný ráz - diváci v něm odečítali oslavu české kultury i nepoddajných českých povah. Rádi mu odpustili ateliérový rozměr, protože ve třech premiérových kinech slavil mimořádné úspěchy. Na stříbrná plátna se triumfálně vrátil i po válce - navštívily jej téměř čtyři miliony lidí! Snímek, v němž zaznějí nejznámější Kmochovy písničky, patří mezi nejlepší díla, jaká Vladimír Slavínský režíroval.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Parádní snímek a zřejmě nejambicióznější dílo páně Slavínského (který je často považován za pouhého kýčaře, ale já si myslím, že to náhodou nebyl špatný režisér a minimálně ve čtyřicátých letech natočil hned několik klenotů). Asi těžko si představit, jak film zapůsobil na českého diváka v roce 1940. Já z něho mám krásný pocit i v roce 2021, sám jsem hrával v dechovce na klarinet a v naší pochodové knížce byla spousta Kmochových skladeb. Kmochova Kolína jsem se zúčastnil několikrát. Jinak pan Korbelář uměl hrát hned na pět hudebních nástrojů - na housle, violoncello, hoboj, fagot a na varhany. Kvůli tomuto filmu se naučil také dirigovat. To byl, panečku, muzikant. ()
Film o době a z doby, kdy ještě dechovka nebyla sprosté slovo a dala se poslouchat. :o) Tak jako Kmoch psal české lidové písničky, točil Vladimír Slavínský české filmy pro obyčejný lid. Vznikl další pěkný kousek v řadě, který nevzbudí nadšení kritiků, možná ani diváků, ale který rozhodně neurazí a je milý. ()
Z osobních důvodů musím dát pět hvězdiček. Tenhle film mě provázel po celý život, promítal se už v našem vesnickém kině, několikrát byl uveden v televizi, zazněly v něm všechny slavné Kmochovy skladby, a Kmochova hudba byla jednou z prvních, které jsem díky svému milému dědečkovi, znal. Já jsem malý mysliveček, Pode mlejnem, nade mlejnem, Šly panenky silnicí, Andulko šafářova, Kolíne, Kolíne, Jarabáček, My Češi jsme muzikanti... Dědeček je měl ohromně rád a učil mě je zpívat. Už je tam kdesi 42 let... Brzy se na tu cestu vydám sám, a tak jsem si na něho dnes vzpomněl a slzy mi vstoupily do očí. - Co se týká samotného filmu, patří k těm nejlepším, jaké Slavínský vytvořil. Jestli se někomu dnes zdá strohý a sentimentální, je to jistě pravda, ale uvědomme si, že se tu oslavovala česká země v době nacistické okupace, a to byl největší význam tohoto díla. ()
Film o dechovce, kterou nesnáším? Dlouho jsem odkládal. Nakonec jsem seděl jak přikovanej a po skončení filmu zjistil, že jsem měl celou dobu na tváři rohlík od ucha k uchu. Je to pozitivní, vlastenecké, patetické až na půdu, bodré, čestné, poctivé, zkrátka zcela šílené, a přesto to skvěle funguje. Podupával jsem nožkou a vzpomínal na jednotlivé kusy z hudební výchovy na základní škole. Hudební aranž produkovaná ve filmu není ta tupá dnešní dechovka, ale poctivě hrající orchestr. Bavilo i dojalo mne to. Tak to byl ten český muzikant...90% ()
Jo, byla to moc těžká doba, kdy každý projev češství pomáhal k národní hrdosti a přežití nacistického marasmu. A to téma je jasné - co Čech, to muzikant. A to v polabí platilo víc a v kolíně nejvíc. Kmoch byl jistě velkým skladatelem - dodnes slyšíme promenádní i pochodové verze jeho polek. A pan Korbelář mu dal tvář... Dnes už poměrně vyčpělé, bohužel... ()
Reklama