Studentská máma

Bez ohledu na viditelné slabiny obvyklého slavínského filmového výtvoru patří MÁMA v kontextu tvorby třicátých let k lepší části produkce obstojně zvlátnutým filmovým řemeslem. Nad rámec rutiny se povznáší tradičně skvělý výkon Antonie Nedošínské, naopak do jeho močálu se propadá mladičký Svatopluk Beneš (v době natáčení se pohyboval na rozmezí sedmnáctého a osmnáctého roku svého předlouhého života), Slavínským tlačený do sentimentálního přeslazeného výrazu, který měl zaručit kýžený kasovní úspěch (nepochybně se dostavil; byla to droga, se kterou pověstný Slavínský-filmař stál i padal). Film stojí za zhlédnutí, poměrně slušně obstojí i jako vzpomínka. Nabízí to, co od něj lze čekat. Je to přiměřenost, která si nedělá nároky na přehnanou kvalitu, jak u Slavínského v celé jeho fimografii bylo až železným pravidlem. (15.04.2008)

Mám pocit, že Slavínský u některých svých filmů určitě nemyslel hlavou (ba ani rozkrokem) ale kolenem..U těchhle starých filmů jsem schopnej zkousnout všecko možný, ale takovouhle dávku přehrávání nemůžu vystát. Každou minutou někdo při sebemenší příčině vyjekne a začně nějakou ptákovinu neuvěřielně hrotit...velmi slabá chvilka jinak dobrého režiséra (16.01.2010)

"Čeněčku semhle, Čeněčku támhle, Čeněčku běž se pobavit, Čeněčku tady máš klíče od domu, tak by mě měla žena obletovat". Čeněček by si zkrátka dokázal představit zlepšení pracovních podmínek, ale Studentská máma Klatovská má důležitější věci na práci. Všichni u ní ubytovaní studenti totiž musí dostudovat v řádném termínu a přes to nejede vlak, drezína ani Čeněček. Mne by tedy taková paní svým přístupem asi vyděsila, ale jako trošku naivní prvorepublikovou moralitku tento snímek celkem beru. (07.04.2016)

"Já jsem byl mladý dřív než vy!" Aneb když libreto píše Vladimír Slavínský. Zo "študentských" filmov z 1. ČSR a Protektorátu má u mňa Studentská máma prím. Ani Fričove, ani Cikánove, ba ani Z. G. Hašlerove počiny v tejto oblasti nemám tak rád ako tento. Slavínský opäť vykreslil plejádu charakterov ako nikto druhý. Vcítil sa do každej postavy. Dýchal s ňou. Žil v nej. Odvážil sa zájsť tak ďaleko, že to mnoho ľudí nepobralo, čo je vidieť. Pokiaľ ide o mňa, Oto Pitrman je kráľ. A sudca Hradilák je môj človek. Tuná perlia všetci. Intrigujúci Čeněk so Speergerom. Doďa v plnom živle. Mama Nedošinská. Franta Paul s cvikrom. Věrka opäť trochu inak. Či parádna Hana Bělská. "Jirmov, to je hrozný zapadákov. Věříš, že tam hrají ještě němé filmy?" Epochal! (28.09.2021)

K této komedii mám osobní vztah, protože jsem mezi studenty žila spoustu let. Role provozovatelky studentského privátního penzionu skvěle sedla „mamuši“ Antonii Nedošínské, která společně se strýčkem Pištěkem zachraňovala film po herecké stránce. Jejich osm ubytovaných studentů, vesměs začínajících hvězdiček svým sentimentálním, divadelním a prkenným herectvím sráželo komedii místy na úroveň parodie. Hlavní dějovou osnovou bylo řešení studentských problémů, jejich lásek, úspěchů, klopýtnutí i pádů. Přesto, že mezi studenty byl stejně jako dnes běžný vzorek populace od šprtů a dříčů až po povaleče a flamendry, drželi pospolu. Byli to hoši a dívky různých povah, ale v případě potřeby se dokázali semknout kolem „mamuše“, povzbuzovat se a pomáhat si navzájem. V současnosti se to jeví jako naivní, nereálné a příliš idealistické. To nemění nic na faktu, že i dnes by bylo fajn mít v době studií takovou bytnou a takové kamarády. (24.03.2016)