Studentská máma

K této komedii mám osobní vztah, protože jsem mezi studenty žila spoustu let. Role provozovatelky studentského privátního penzionu skvěle sedla „mamuši“ Antonii Nedošínské, která společně se strýčkem Pištěkem zachraňovala film po herecké stránce. Jejich osm ubytovaných studentů, vesměs začínajících hvězdiček svým sentimentálním, divadelním a prkenným herectvím sráželo komedii místy na úroveň parodie. Hlavní dějovou osnovou bylo řešení studentských problémů, jejich lásek, úspěchů, klopýtnutí i pádů. Přesto, že mezi studenty byl stejně jako dnes běžný vzorek populace od šprtů a dříčů až po povaleče a flamendry, drželi pospolu. Byli to hoši a dívky různých povah, ale v případě potřeby se dokázali semknout kolem „mamuše“, povzbuzovat se a pomáhat si navzájem. V současnosti se to jeví jako naivní, nereálné a příliš idealistické. To nemění nic na faktu, že i dnes by bylo fajn mít v době studií takovou bytnou a takové kamarády. (24.03.2016)

Miluju laskovost, dobrosrdečnost a zároveň ráznost herečky Antonie Nedošinské. Je nezapomenutelná a osobitá. Když má kolem sebe dobré herecké partnery, jako je třeba Theodor Pištěk, tak jsem v sedmém nebi a těším se na další starý film, kde budou oba dva hrát. Pro své studenty, kterým byla druhou maminkou, by šla třeba do pekla a postavila se samotnému Luciferovi. (16.01.2010)

Dobrosrdečnost Nedošínské a pospolitost jejích "dětí" nezná mezí. Neuvěřitelně machistické - muži jsou ti, kteří řeší velké a skutečné životní problémy a mají velké kariérní a životní poslání, zatímco všechny ženy jsou jen omezené naivní husičky, které se zabývají pouze tím, kdo se jim zrovna líbí a kdo je nemiluje a tím jejich funkce končí. Feministky by se Slavínským pěkně zatočily. (22.10.2015)

Slavínský je tradičním režisérem "slaďáků", tento je z nich jeden z nejvypečenějších. Dobrácká paní domácí, která se jako kvočna stará o svá kuřátka-studenty na bytě- ochraňuje je v dobrém i zlém a brání je do posledního dechu. Nekritický romantismus nazdobený porcí sentimentu a patosu s příměsí hysterické teatrálnosti by leckoho po pár minutách mohl odradit, a ten sladkobolný blábol by vypnul. Nějakým podivným způsobem však k tomu nedojde a divák u obrazovky zůstává. Dalo by se namítnout, že ty šťastné bytosti ve filmu jsou jen jednou z dalších forem biologických zbraní, ale přece jen tak jednoduše se to hodit přes palubu nedá. Několikrát jsem během filmu vykřikl : "Panebože, to už je fakt moc!", ale pak se zase uklidnil a dokoukal to. Je to zkrátka fraška, emocionální masakr, slzyždímající pervezita, divák při závěrečném happyendu zatíná pěsti, ale funguje to perfektně. 60% (05.06.2011)

Vadily mi dramatické výstupy herců (objetí, řev kdykoli někdo něco ne/udělá, slzy a emoce na pochodu, kdykoli se stane sebemenší pitomost) . Nicméně scéna Mirka v posteli na záčátku filmu mě nahodila a většinu vtipů jsem kvitoval s radostným přitakáváním. Rád si libuji ve slovních hříčkách a zajímavých (ba někdy až poetických) obratech a tento film mi umožnil spokojeně pomlaskávat. (16.01.2010)