Slečna matinka

Předválečný standard. Mile úsměvná komedie s řadou vtipných momentů a hlášek padajcích ve víru záměn a omylů, které se vrší jeden na druhý a uvádí hlavní postavy do stále větších potíží. Stejně tak ovšem plná naivity, občas křečovitého přehrávání a místy zadrhávající poněkud hluchými nebo natahovanými momenty. Přesto i ona dýchá onou typickou pohodou, pro kterou jí člověk lecos odpustí a přístě se podívá znovu. (29.01.2011)

Většina komedii černobílé éry našeho filmu, kde se vyskytovala nějaká ta láska bylo naivních. Ale takovým milým příjemným způsobem, jenže Slečna matinka je tak nějak naivní skoro až neskutečně skoro až tak, že si co chvíli ťukáté na čelo, tahle naivita tady už není milá, ale spíš hloupá. Jinak herecký koncert Věry Ferbasové, která komické role prostě uměla na výbornou. Duch a děj filmu odpovídá době vzniku a myšlence, že práce rovná se úspěch a štěstí. 60% (17.11.2009)

Já nevím... Možná jsou ty 4 hvězdičky příliš, ale přesto... Je to zase jeden z těch milých prvorepublikových filmů, na který se příjemně dívá. Celá zápletka je sice naivní, ale v tom nejlepším slova smyslu. Výborné herecké obsazení - role jako na tělo ušitá pro Věru Ferbasovou. Je známo, že ve během své nedlouhé herecké kariéry se na plátně vystřídala snad se všemi tehdejšími "nej" milovníky. A nutno říci, že ne vždy bylo to spojení úspěšné (př. s Jiřím Dohnalem či F.K. Veselým). V tomto případě se to však povedlo - známý žabec Věrka Ferbasová s neokoukaným, ale šarmantním Stanislavem Strnadem. Trochu na škodu bylo přehrávání "Američanky" Evy Gérové, ale budiž. Nejlepší část filmu je ta úvodní - včetně vynikajícího komického čísla poněkud "rychle stárnoucí Boženky". Nezapomenutelná scéna českého meziválečného filmu! Zbytek se už vleče; stopáž překračující tradičních 90 minut je filmu na škodu. Na druhou stranu se zase povedly "zimní scenérie" - samozřejmě je nutno na ně pohlížet perspektinou 30. let. (Ne)zasloužené 4 hvězdičky v řečí čísel = 64% (17.11.2009)

I na Vladimíra Slavínského slabší dílko. Film s řadou klišé, která se objevují v řadě filmů (práce manekýnek, převleky, Krkonoše, dotěrní novináři). Věra Ferbasová v jedné z dost mizerných rolí, rozhodně se mi nelíbila ani v kabaretním výstupu jako mistryně převleků. Zase jeden film, kde jen malá změna vizáže údajně změní člověka k nepoznání. (08.02.2021)

Modes robes. Slavínského filmová adaptace jedné z tehdy nadmíru populárních operetek je, jak jinak, především vděčnou hereckou příležitostí pro Věru Ferbasovou. Ta se suverénně prosadila nejen v tradičních záměnách filmem navržené novinové soutěže, ale také v uceleném kabaretním výstupu, kde se během několika málo minut dokázala proměnit v děvčátko, šestnáctiletého žabce, ženu středního věku a nakonec vetchou stařenku. A přestože Ferbasová nikdy nepatřila k oblíbeným tvářím soudobé kritiky, která jí vyčítala jednoduchost či spíše prostoduchost jejích rolí, představuje paradoxně tento film cenný záznam neobyčejného komediálního umění této neprávem zavržené komičky. Osobní neshody, panující v zákulisí tohoto filmu, a strach z blízké budoucnosti byly ve jménu blaha vystřídány, alespoň na chvíli, lehkým konverzačním humorem a pásmem líbivých písniček, z nichž dodnes sálá upřímná snaha odpoutat tehdejší diváky od chmurných prognóz. (03.10.2008)