Ryba na suchu

Bože, Ryba zachránil Vodičku a ne jednou, degustací málem i zabránil i regulaci řeky. Poručíme větru dešti, narovnáme řeky i charaktery. To jsou cíle hodny rozvinutého socialisty, Vladimír Jasinský, Slavá, byl jasnozřivý. Dnes už víme, co je tísíciletá voda, díky regulacím. Nekamenujte proroky a ryby, když regulace tak vnitřní, jednu na zahřátí. .88,6% (10.11.2013)

Burianova sláva za okupace už trošku opadávala a ani v tomto filmu už Vlasta neoplývá humorem jemu vlastním v takové míře jako dříve. Film samotný byl pojat jako veselohra o boji nového se starým, o užitečnosti regulace říčního koryta proti sentimentalitě starého Ryby, který chce zachránit toho svého stého utopence. Zatímco tenkrát autoři jistě fandili mladému inženýrovi Pánkovi, dnes by mu ochranáři přírody i jwejich rozumní milovníci dali co proto. O zachování přírodních krás se v tomto filmu mnoho ani nemluví. (26.11.2020)

A opět mi přijde, že to celé stojí a padá s Vlastou Burianem. Díky němu se sem tam vyskytne nějaká opravdová zábava, jinak se mi film neskonale vlekl. Ale opravdu mě dostal Burianův Ramboidní postoj na loďce se zachráněným děvčetem v náručí hned v první scéně. Ten museli tvůrci Ramba zkopírovat. :-D (31.07.2009)

Nejkrásnější ze všech řemesel, má převozník u vesel... Doba byla nanejvýš zlá, důvodů k radosti čím dál méně a zdálo se, že vystrašený národ upadl do naprosté agonie. Z té jej měl pozvednout, jako už mnohokrát předtím i potom, milovaný král komiků Vlasta Burian. Jeho převozník a zachránce tonoucích, otec sličné dcerulinky a podivín každým coulem, svádí (marný) zápas o svou řeku, o zdroj obživy i potěšení, hledajíc při svém neúspěšném tažení proti poslům zkázy spásu v nedaleké hospůdce a skleničce něčeho ostřejšího. Obviňovat Slavínského a de facto i Buriana z jakékoli kolaborace by bylo ovšem nanejvýš troufalé, už proto, že scénář staví na zcela jiných principech, s nimiž politika neměla a nemá nic společného. Z historického hlediska se zajímavým a svým způsobem i kuriózním jeví herecké obsazení, v němž nalézáme budoucí operní pěvkyni, vynikající interpretku janáčkovského repertoáru, Marii Štrosovou-Steinerovou, pozdějšího komunistického podržtašku Petra Víta-Vejražku a také Annu Letenskou, jednu z fatálních obětí heydrichiády. Mizerná doba a ještě mizernější život, který ale navzdory svým tragickým okamžikům poskytoval alespoň v biografech jakýsi mlžný opar bezstarostné zábavy a zapomění, vděčnou posilující vzpruhu do dalších dní, zdobených jasně červenými plakáty se jmény popravených. Název Slavínského filmové veselohry bezděčně ilustruje dobu, v níž vznikl. Protektorát na suchu. (03.10.2008)

Doba občanské společnosti po roce 1989 nejen nenastala, ale dokonce se dorozpadla. Takže nám dnes přijde dosti cizí život v komunitě na malém městě. Za první republiky to však bylo jiné. Všichni se znali, byli členy různých spolků, v nichž si jeden druhému vzájemně "předsedali". Život byl ve společenském duchu výrazně pestřejší, člověk byl však zároveň pod tvrdým drobnohledem pavlačového zpravodajství místních drben. Veřejné mínění, které je dnes každému ukradené, tehdy mocně ovlivňovalo dění, jako takové ho proto bylo třeba usměrňovat různými oslavami, vítáními slavných rodáků, v našem případě udělováním čestného občanství. Ryba na suchu je mistrnou karikaturou maloměstského života, kdy zejména starosta městečka Marvan obklopený svými sympatizanty je opravdu pikantní kousek. A Burian jako převozník toužící po stém zachráněném, aby měl pomníček. Touha po té "malé" velikosti je vlastní nám všem a filmy jako tento nebo Anton Špelec nám to jasně připomínají...80% (02.01.2012)