Přítelkyně pana ministra

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)

Typicky milá komedie pro pamětníky. Role Adiny Mandlové není překvapivě tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Musí vybalancovat pozici, kdy si chce zachovat čestnost (vlastně nikomu nelže), zároveň jí není proti srsti ze všeho něco vytěžit a ještě se celou situací, ve které se ocitla, dokáže pěkně bavit. Oldřich Nový jede svůj standard (je tedy výtečný) jako obvykle a casting samozřejmě neselhal ani v dalších rolích. Však to v té meziválečné a válečné filmografii měli s těmi typy ošéfované. V druhé části ale film ztrácí dech, proto jen mírně nadprůměrné hodnocení. (11.02.2019)

Souhlasím s gudaulinem. Tyhle filmy neměly nic společného s reálným životem a možná proto byly tak úspěšné. Pro obyčejné lidi to patrně muselo znamenat oproštění od všedních starostí, od války, takový oddych a relax. Nejvíce se mi tady líbila asi scéna, odehrávající se v jakémsi klubu, kde hrála cimbálovka, tančil folklorní soubor a pak se tam rozezpívali "jakože" hosté. To na mě působilo a stále působí velice příjemným dojmem. Jako stará folkloristka a tanečnica to musím přece poznat ;-) Uvolněná atmosféra plná veselých, lidových písní, to mám ráda. Jak říkal Oldřich ve své roli, že tam chodí rád, že je zde vždycky taková veselá společnost. (29.12.2015)

Na tomhle filmu mně fascinovala ta v podstatě nijak nemaskovaná nemorálnost. Nový přeci musí předpokládat, že Adina se schází s ministrem zejména kvůli hmotným výhodám, ale přesto v jeho očích neutrpí, chová se k ní jak k nezkažené květince... A ještě se skrz ní snaží získat výhodu pro svojí firmu. Mimochodem, podle data narození bylo tatíkovi Paulovi pouhý jeden rok, když se mu narodil synáček Nový... A pak že dnes je mládež předčasně vyspělá, pche, kam se hrabe na počátek 20.století. (07.01.2012)

Klasický starý film pro pamětníky. Rádoby noblesní gentleman Oldřich Nový, naivní Adina Madlová, která získá úplnou náhodou dobré pracovní místo. Luxusní obrovská kancelář v prvorepublikovém stylu a pak už nic víc. Ve své době to musel být dobrý film, dneska je to už jen nuda na vyplnění televizního programu. [3814. hodnocení, 84. komentář, 76%] (21.12.2019)