Jánošík I., II.

Legenda slovenského filmu. Tak výpravný a veľkorysý veľkofilm už asi nikdy nenatočíme. Ján Kuchta bol výborný a zaujímavý objav režiséra P.Bielika, ktorý ho obsadil ako neherca. Pracoval ako lekár s povesťou šikovného chirurga. Jeho výška 203 cm Bielika zaujala a tak dostal prednosť pred slovenskými hercami. To čo neutiahol ako herec, dokonale zakryl charizmou a chlapskou postavou. Film je plný hviezd a plný nesmrteľných hlášok, ktoré sú aj po toľkých rokoch stále vtipné. Keď príde na rad facka, má grády a ja idem od smiechu do kolien. Hlavne fackujúci a kopajúci veliteľ drábov... "Koľko ich bolo?" Nadčasový veľkofilm, ktorý aj nech vznikne nekonečno množstvo ďalších filmovách spracovaní Jánošíka, je trúfam si povedať neprekonateľný. Preto trošku aj s obavami očakávam nové spracovanie Jánošíka s podtitulom pravdivá história. V celej československej kinematografii vznikol iba jediný film , ktorý by sa právom mohol nazvať veľkofilmom. Je ním práve tento dvojdielny Jánošík . Film 100% (06.09.2009)

Tak tento film se našim slovenským bratiám celkem povedol. Sice jsou zde nějaké historické nepřesnosti (v Jánošíkově době ještě neexistovala moderní slovenština), ale ten příběh zbojníka, stavícího se proti panské zvůli, ta nádherná příroda podhůří Tater a to velkorysé zpracování slovenské legendy vytváří společně silný divácký zážitek. První část mapuje Jánošíkovo dětství, během kterého lítal po venku se svým kamarádem a také s kamarádkou Terezou. Jsou svědky zvěrstev, kterých se dopouští panstvo na poddaných. Během těžby kamene je jeden dělník trestán bitím, a tak po něm začnou děti házet kameny. Poté se jim povede odchytit orla, kterého jim panská jízda zabije, a tak na ně také hází kameny z lesa. Prostě už od malička se Juraj snaží chránit slabé a chudé lidi. Jánošíka pak jeho otec díky přímluvě faráře přijme grof Žurayi do kněžského semináře do města, který je samozřejmě velice přísný a žáci musejí odříkávat Bibli nazpaměť a fyzické tresty jsou běžné. Mezitím v rodné vesnici řádí epidemie a především panská jízda si zde dělá co chce. Během toho zemře Jurajův děda a také milovaný bratr. Hraběcí synek Aurelius si dělá v panství svého starého a nemocného otce co se mu zlíbí, zapaluje chalupy a chce ve své komnatě znásilnit Terezu, kterou však Jurajův otec na poslední chvíli zachrání a skončí za to ve vězení. Jánošíkova matka kvůli tomu uhoří v jejich rodné chalupě na příkaz grofa Aurela, kterou zapálili drábové. Juraj najde svého otce umučeného ve vězení a přísahá pomstu všem panským a pustí se do zapalování panských statků. Jednou při útěku narazí na skupinu jiných zbojníků, kteří jej nejprve chtějí utopit, ale poté, co přepere největšího řízka (který jej měl utopit v řece), tak jej přijmou mezi sebe a posléze z něj udělají hejtmana místo Hrajnohy. A tak začíná jeho zbojnická éra, během které vytrvale bojuje s vrchností, přepadává panské povozy, krade jejich cennosti a ty pak rozdává mezi vesničany. Nicméně, mezi zbojníky je jistý Gajdošík, který se se svými druhy nepohodne kvůli lupu, a tak jde za Aureliem a detailně mu popíše, kde se zbojníci nacházejí, jaké jsou přístupové cesty a kde zapalují ohně v případě poplachu. Jánošík se mezitím vrací do města, aby se sešel s farářem a pomodlil se. Konec filmu je celkem brutální, protože panská jízda provede totální zbojnickou genocidu a ušetřen nezůstane nikdo, kromě Jánošíka, kterého však čeká soud a nabodnutí na hák, jelikož nechce prozradit, kde je ukryté zlato. Na tehdejší poměry celkem dobře zpracovaná legenda o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával. Akorát na to musí být nálada, přece jenom je to starší film, mluví se v něm ne úplně srozumitelnou slovenštinou a je třeba mít trpělivost během zdánlivě nudných částí. (21.01.2024)

Palo Bielik si hlavu s fakty moc nelamal, presto se mu podaril natocit velmi dobry vypravny a historicky film o zbojnicke legende. Folklor slovenskych vesnic z tohoto filmu sala ve vsech smerech, umocneno krasnou prirodou a hudbou. Slusne herecke obsazeni, v cele s nehercem Frantiskem Kuchtou v hlavni roli. Myslim, ze se jedna o Janosikuv velmi reprezentativni snimek. (09.06.2012)

O čom inom by mal byť jeden z prvých slovenských veľkofilmov, ako o Jánošíkovi. Táto verzia je určite najlepšia, výborný hlavný predstaviteľ, a že je neherec vo filme vôbec nepoznať. Na výprave sa nešetrilo a herci aj režisér odviedli poctivú prácu. Aj po vyše 50 rokoch sa film dá so záujmom pozrieť a pripomenúť si notoricky známe scény naprávania Surovcovej krkovice alebo ozbíjania už raz ozbíjaného panstva. –––– Ej, škoda guľky. Surovec, utop ho jak mača. (21.04.2014)

Bielikovo spracovanie slovenskej legendy vykazuje všetky črty diváckeho blockbusteru, od nákladnej výpravy, cez prísluchajúce farebné a širokouhlé spracovanie (použité vôbec prvý krát v dejinách slovenskej kinematografie), po „žánrové“ klučkovanie medzi akčne dobrodružným výrazivom obohateným o dramatické dejové zvraty, podopreté o humanistické posolstvo potreby rovnosti a slobody interpretované v socialistickom duchu. Chýbať nemôže ani (aspoň fragmentárne) zobrazenie milostného vzťahu medzi Jánošikom a Terezou, čoby vedľajší dejový plán. (28.08.2010)