Toto hrdina

Zaujímavý Dormaelov debut o výmene dvoch bábätiek, zámene totožností, s menami Thomas a Alfréd, chlapci o tom vedia, jeden z nich, Alfréd, sa vyhráža Thomasovi, aby držal jazyk za zubami. Na začiatku vidím mŕtvolu, ktorá na podobný princíp, ako v Sunset Boulevard, vyrozpráva svoj príbeh vo fascinujúcich f-l-a-s-h-b-a-c-k-o-c-h, spôsobom, aký bude pripomínať ďalšiu režisérovu tvorbu, t.j - vizuálna stránka s brilantným scenárom + všetko, čo k tomu patrí, t.j - herecké výkony, hudba, kamera, strih... I napriek pozitívnym reakciám ku všetkým neskorším filmovým počinom - Jaca van Dormaela, sa nemôžem zbaviť pocitu, že jeho debut na mňa pôsobí trochu zvláštnym spôsobom, rozťahane, komplikovane, vadilo mi napríklad, i-n-c-e-s-t medzi súrodencami, aj keď očividne neboli pokrvní, mohol si tiež odpustiť niektoré scény, ktoré sa sem nehodili, nepoviem, ktoré, každý nech si ich objaví sám... Viac - menej, určite sa jedná o debut, ktorý dokáže s prehľadom pohltiť nezainteresovaného diváka... (19.06.2016)

Zajímavý námět utopený v příšerném zpracování. No hlavně, že ukážeme rozjetou kočičku, že "umělče" Dormaele. Od tohoto pána jsem nic převratného po hanebném Mr. Nobodym nečekal, strukturou snímku se to dokonce jeho nejnovějšímu počinu velmi podobá, takže nakonec vlastně můžu říci, že se mi Toto i celkem líbil, ale i tak se přes tři hvězdy nedostanu. Stále se jedná jen o rádoby euro umění, matlající jeden blud na druhý, ze kterého na konci NĚCO vznikne :) (07.06.2014)

Forma skvělá, obsah slabý a nedotažený. A přitom ten námět je sám o sobě hodně zajímavý, ale Dormael ho podal tak, že je celkem rychle jasné, jakým směrem se to asi bude ubírat (i když je to vyprávěné retrospektivně) a co z toho vlastně vypadne, takže je celý ten koncept až moc předvídatelný a bez čehokoli navíc. Vlastně ani o Thomasově životě se tolik nedozvíme - nebo aspoň pro mě to bylo málo, abych s ním dokázal soucítit a nějak chápat, proč si myslí, že má život na nic. Je to napsané spíš povrchně, než aby to šlo pořádně do hloubky. Všechny tyhle nedostatky scénáře se pak snaží vynahrazovat právě forma, která je skutečně působivá, nápaditá a do jisté míry i propracovaná, ale to nejlepší předvádí na začátku a na konci, prostředek je takový nijaký. A jestli jsem dobře pochopil - to ten film fakt obhajuje incestní vztahy? Třeba to je jen můj pocit, ale ti dva se k sobě prostě měli až moc... Celkově to tak pro mě je zajímavá kuriozita, kterou jsem rád viděl a která určitě má něco do sebe, ale svůj potenciál využívá jen na půl a snaží se co nejvíc tvářit, že to vlastně bohatě stačí. Mě ne. 3* (05.01.2023)

Opravdu mistrovský kousek a celkem i po právu oceněný film Zlatou kamerou na MFF v Cannes roku 1991 za filmový debut. Film líčí osud chlapce Tota který žije už dnes po letech jako zahořklý obyvatel útulku pro přestárlé a vypráví v epizodách svůj příběh života. Jako dítě byl přesvědčen, že ho hned po jeho narození zaměnili s jiným chlapcem-a to sice z nějakým Alfredem. Tato smyšlená křivda ho pak pronásleduje po celý život, neboť on, Toto sám se musel spokojit s obyčejnou prostou existencí, zatímco Alfréd vedl pohodlný život v blahobytu. Alfred mu nakonec sebral všechno i Evelyn, Totovu jedinou a opravdovou velkou lásku. Na samém konci se ale Toto za dramatických okolností se starým Alfredem ,,vypořádá"...Více ale už ve filmu. Mimořádný filmový debut tohoto Belgického režiséra a film hodný shlédnutí. Tento film ani tak nevypráví lineární příběh, ale líčí sny, přání a určité spolčení-sdružení, které odpovídají dětskému vnímání světa. (04.10.2006)

Zde Dormaelovi narativní hra ještě vyšla - zde vytvořený uzavřený svět velmi svérázného hrdiny ve třech životních a jednom poživotním období nabízí zajímavé konfrontace, absurdnost i nostalgicko melancholické pocity a suverénním splétáním vede k zajímavé a nečekané pointě. Dokonce se zde ještě dá mluvit o dodržovaném stylu. Dle mého Mr. Nobody už jen využívá zde osvědčené motivy, váže na ně motivy osvědčené odjinud a mění se v prázdnou bublinu. U Tota jsem i přes jasnou efektnost a zřetelnou konstrukci tento pocit neměl, každá scéna byla naplněná něčím oslovujícím a osvobozujícím a navíc výborně zvládnutá pocta klasickým noirovkám prodchnutá dětským vnímáním světa je skutečně postmoderní lahůdka. (23.02.2011)