Neortodoxní

Hlavní hrdinka Esther se zmítá mezi ortodoxním světem svázaným tradicemi a množstvím zkostnatělých pravidel v jedné z newyorkských židovských čtvrtí na jedné straně a svobodným světem umělců v Berlíně plným neomezených možností na straně druhé. Líbilo se mi dějové rozvrstvení minisérie, v níž sledujeme osudy Esti ve dvou časoprostorových rovinách, jež se na konci spolu protnou. O židech a jejich kultuře má člověk nějaké základní povědomí, nicméně bylo poučné si o něco víc rozšířit obzory a nahlédnout pod pokličku tradičního světa a jeho zvyklostí, které byly chvílemi až mírně šokující. Vedle dramatické linie nabízí minisérie i několik úsměvných momentů - viz židovská sexuální výchova a židé vs. technologie. Ve výsledku obohacující a velice záživné tři a půl hodiny. (03.04.2020)

Nosný příběh vykoupení a emancipace, leč poskládaný z nepřesvědčivých modelových situací a popostrkovaný vpřed rušivými náhodami (náhodné setkání s přátelským hudebníkem v kavárně, náhodné setkání s přátelským ředitelem konzervatoře, náhodná setkání mnoha jiných postav, která se nacházejí ve skoro čtyřmilionovém Berlíně...). Proti ultraortodoxní komunitě chasidských židů, kteří optikou seriálu žijí černobílé životy plné trápení a bez špetky radosti (a jde o pokrytce oddávající se alkoholu či hazardu), stojí ultraliberální, multikulturní, barvami hýřící Berlín, kde hlavní hrdinku, cizí osobu s neznámou minulostí, všichni hned přijímají s otevřenou náručí. Prakticky ze dne na den se stává velkou kamarádkou pestré party konzervatistů. Mezi Berlíňany není negativní, neempatické, nepřející postavy, která by mladé ženě nepodala pomocnou ruku. V New Yorku jsou naopak všichni proti ní. Na obou stranách stojí vesměs jen karikatury. Protagonistka je enigmatická figura. Říká o sobě, že je jiná, ale nemáme možnost poznat, v čem její odlišnost spočívá. Vidíme ji buď během židovských rituálů a v manželství, kdy sama sebou být nemůže, případně ve zcela novém prostředí, kde sama sebou zatím být nedokáže. Poměry, před nimiž utíká, jsou exponovány příliš pozdě. Prvním epizodám tak chybí naléhavost. Není zřejmé, co je v sázce a co jí hrozí. Její pronásledovatelé spíš jen zoufale bloumají po Berlíně, než aby se k ní postupně blížili. Činí tak v množství vatových scén bez napětí nebo valné vypovídací hodnoty. Vyprávění je přes množství nahodile začleňovaných flashbacků přímočaré a ubírá se bez překvapení předvídatelným směrem. Dokážu si z toho představit hutné dvouhodinové drama, které se bude věnovat citlivému tématu a dopředu jej potáhne herecké zaujetí Shiry Haas. Ve stávající podobě jde o natahovanou, těžko uvěřitelnou pohádku. (01.09.2020)

Veľmi zaujímavý námet a presvedčivé herecké výkony robia z Unorthodox prudko pozerateľnú záležitosť. Mám rada príbehy inšpirované skutočnosťou, hoci v tomto prípade sa príbeh odkláňa od pôvodnej zápletky, aj od pomerov v skutočnej komunite vo Williamsburgu. Najvyššiemu hodnoteniu bráni rozprávková nemecká zápletka a vyvrcholenie. Najsilnejšia zložka seriálu je vzťah manželskej dvojice, kde tvorcovia netlačia na pílu a vykresľujú ho veľmi citlivo a uveriteľne. (10.05.2020)

Trochu to připomíná seriál Chalífát, ovšem z druhé strany barikády hluboce věřících. Na rozdíl od fanatických islámských teroristů z Chalífátu jsou Chasidký židé ze seriálu Neortodoxní i přes mnoho naprosto nepřirozených pravidel relativně umírnění. Jejich život obtěžkán vírou v boha je řízen tak, aby se z žen staly stroje na výrobu dětí bez ohledu na city. To všechno doprovázejí další nařízení, která jsou pro svobodného ateistu noční můra. Začátek je pro dívku unikající z tohoto prostředí poměrně depresivní záležitost a příběh zatím neukazuje, v čem spočívá její motivace. Přítomné události se začnou střídat s minulostí a tak se celé pozadí sporu postupně odhaluje. Netflix tam klasicky velice rád vidí zástupce LGBT komunity, ovšem na to, že má tato minisérie jen 4 díly, je tam toho už docela dost. Seriál je nelichotivý vhled do radikálního světa židů, kde náboženství může vytvářet mnohem více zla, než by se mohlo zdát. Velice zajímavé a rozhodně to stojí za shlédnutí. (16.01.2024)

Téma skvělé, snaha byla, ALE… Provedení je přetažené, intenzivně černobílé a zejména v Berlíně jde spíš o slepenec rozličných bizarně nedůvěryhodných situací, které z dobrého záměru nakonec tvarují nesmyslnou komedii. Nemyslím si, že je za účelem zobrazení problémů mladých lidí vyrůstajících u chasidů či v jiných, extrémně konzervativních až autoritářských společenstvích, nutno vykreslovat naši společnost jako tu, ve které je vše pro každého tak úžasně jednoduché. Druhá polovina připomíná spíš důmyslně budovanou propagandu pro školní účely. Na stejném místě si divák mohl užít hluboce emočně vyladěnou sociální a psychologickou sondu – ta se ovšem nekoná. Těžko říct, jestli to Maria Schrader nemá v rejstříku, nebo to bylo na objednávku. Uvidíme třeba příště :) (08.12.2020)