Mesiáš zla

Režisér Huyck toho natočit moc nestihnul. Začal sice nadějně a to tímhle mrazivým hororem, aby o třináct let později skončil kariéru s propadákem Kačer Howard. Jenže Howard byl podle mě fajn, a fajn je i Messiah of Evil. Jeho pohled na tehdy zkvétající tématiku ohledně zombies byl docela svébytný. Od Romerovy klasiky zase hodně odlišný, ale rozhodně né vůbec špatný. Největší zbraní tohoto zapomenutého kousku je určitě bezútěšná atmosféra, jednoduchý příběh je totálně bez humoru a doplněn zvláštní hudbou. Nejsilnějším momentem je pro mě asi návštěva městského kina, které se nenápadně plní bezduchými postavami. (23.06.2011)

Až absurdně značná absence logiky v tom, co postavy říkají a jak se chovají, musela být snad tvůrčím záměrem. Rozhodně tím je dost podpořena silná snová atmosféra. Po audiovizuální stránce (velmi mrazivá hudba ve spojení s pestrobarevným provedením a zvláštním střihem) je Messiah of Evil na špičkové úrovni. Jen škoda toho víceméně prostinkého děje bez větších překvapení. Jinak palec nahoru. (13.04.2018)

Ještě než Huyck natočil film mého dětsví Kačera Howarda, začínal docela tajemným hororem. A teda ten mě nijak moc nevzal. Messiah of evil je poměrně originální film, kterej má dobrý scénář a i výborný herce ale bohužel je to celý takový o ničem. Film se až moc táhne a občas působí celkem komicky. Nicméně na jedno zkouknutí to ujde, ale není to nic na co budu vzpomínat v dobrém. (11.12.2011)

Vskutku zvláštní a celkem originálně pojatej hororovej kousek kterej nabídne pár opravdu napínavejch a atmosferickejch scén. I tak se ale nemůžu ubránit mírnýmu zklamání. Dle hodnocení a pochvalných komentářů mých hororových kolegů jsem od snímku čekal asi ještě o trochu víc. Za podívání ale rozhodně stojí. Film má jen 108hodnocení. Lepší 3hvězdy. (23.11.2023)

‌Zajímavá filmová hříčka. Lehce artové béčko s vyššími ambicemi, než bylo zapotřebí. Dominantní složkou filmu je skvěle zvolený soundtrack a tísnivá, místy až snová, atmosféra. Tvůrci věděli, jak správně navodit znepokojující náladu a zejména scény ve zdánlivě prázdném městě, kde se sem tam někdo potuluje, jsou vskutku působivé. Herecké výkony jsou samozřejmě úsměvné, bez toho by to snad ani nešlo, některé postavy jsou ale rozhodně pamětihodné. Vrcholem filmu pro mě byla scéna v kinosále, jenž mi svým provedením připomněla jednu legendární scénu z Hitchcockovo Ptáků. Po celou dobu jsem dumal nad tím, co se tam sakra děje, a i když film na mnoho otázek nakonec odpoví, po skončení ve mně stejně zůstal pocit, že nemám ani páru, o co tam vlastně šlo. Ale to mi v tomto případě nepřišlo vůbec podstatné, hlavní je, že film není příliš zdlouhavý, díky čemuž nemá moc prostoru nudit. Navíc ty artové prvky v jinak totálně brakové látce jsou prostě fascinující a bavilo mě sledovat jejich prolínání. Rád jsem tuhle perličku viděl a doporučuji ji všem fanouškům pokleslé filmové tvorby a hledačům zapadlých braků. Messiah of Evil vás dost možná mile překvapí. (16.04.2018)