1492: Dobytí ráje

Absolútne sa nezhodujem so súčasným fenoménom "cancel culture", s ničením sôch, prepisovaním histórie v záujme všeobecnej korektnosti. Jej obeťou sa samozrejme stal aj Cristoforo Colombo a bolo by to na dlhú diskusiu. Človek, pre ktorého "idealizmus" a "zlato" boli nepochybne voľne zameniteľné synonymá, ktorý nechal poodtínať pravé ruky obrovskému počtu domorodých obyvateľov ostrova Hispaniola, prehnane ambiciózny megaloman, ktorý si po návrate dovolil ponížiť aj portugalského kráľa. Ale tu nehodnotíme dejiny, tu hodnotíme film. Pár hluchých miest, ale na svoju dobu dobré. Aj vďaka Vangelisovej hudbe (ako bolo odliate na zvone: SEMPER RESONAT). (28.10.2020)

Rok 1992 byl stejně rozporuplný jako moderní evropské objevení Nového světa o pět set let dříve . Ve srovnání s jinými obdobnými díly s podobným obsahovým zaměřením (napadá mne REVOLUCE nebo MISSION) je tu více autorského fandovství na straně bílých objevitelů. Zkusili-li bychom aplikovat podobný přístup v indiánském prostředí, odezva, které by se nám dostalo, by v lepším případě byla rezervovaná, v horším výrazně odmítavá. Není divu: součástí evropského kulturního dědictví v obou - nebo vlastně ve všech třech - Amerikách je etnocida původního obyvatelstva, barbarské vraždění válečníků, kteří v přímých konfrontacích s evropskou vojenskou silou byli všestranně bez šance, ničení původních kultur, zavlékání pandemických chorob, proti nimž imunitní indiánské systémy byly bezmocné, neskrývaná hamižnost a posléze zavlečení afrických a zčásti i indických obyvatel, když Indiáni byli i pracovně "absorbováni" (srv. nádherné Sládkovy verše jeho proslulého básňového cyklu NA HROBECH INDIÁNSKÝCH). Až do konce XIX. století lze na evropské počínání položit spíše mongolská než občanská měřítka. Pojetí Kolumbovy postavy, atmosféra na jeho lodích i první kontakty s domorodým autochtonním obyvatelstvem nesou znaky těchto budoucích forem "multikulturních" vazeb svého druhu, v mnoha ohledech připomínajících holokaust, které zcela nevymizely ani dnes (etnocida amazonských Indiánů). Z hereckých výkonů se i mně vybavují skvělý Depardieu a Weaverová. Rozporuplnost obrazů, které jsem mohl načrtnout, má pochopitelně i nečerná místa a převažující "vícebarevný" ráz. Konstatovanou rozporuplnost to ovšem nepotlačuje; naopak jí to dává až příliš velké oprávnění. Nejsilnějším pocitem, který se zmocňuje současných i někdejších čtenářů VINNETOUA nebo POSLEDNÍHO MOHYKÁNA, jsou lítost, stud, soucit a pokora. Oprávněně. (30.03.2008)

Jeden z mála komerčních pseudohistorických filmů, který beru na milost. Kvůli zajímavému ději, kvůli působivé výpravě a v neposlední řadě i kvůli hypnotickému Vangelisovu soundtracku. Ale nic naplat, i Scott přijal lehce telenovelický scénář a zasvinil svůj film několika obvyklými hollywoodismy. Třeba debilními vztahovými šablonami Kolumbus & královna Isabella, Kolumbus & pokladník Sánchez, nebo Kolumbus & de Móxica. U velkofilmu pro masy se to dá pochopit, ale ne odpustit. Hlavně Wincottova kreace mi část filmu dost otrávila, jeho teatrální přehrávání démonického aristokrata a jeho trapné tanečky na cirkusácké kobyle (měly snad být zlověstné?) sráží občas film do průměrné hollywoodské filmové břečky (ovšem uznávám, že tuhle postavu bych jistě žral třeba v nějakém řežebném středověkém béčkovém mozkovýplachu). (16.02.2021)

Nedávno som dočítal Zweigovu biografiu Magalhaesa a dostal som chuť na objaviteľský veľkofilm. Áčkový som nenašiel, tak že sa konečne dokopem aspoň ku Kolumbusovskej klasike. V rámci Scottovej tvorby jedna z najkrajších prác a ten kultový Vangelisov soundtrack určite jeden z najepickejších, človek sa pritom cíti ako boh. (21.02.2022)

Ridley Scott dokázal natočit úchvatnou cestu časem do doby, kdy Columbus objevil Ameriku. Ukázal nám svět barevný, nezničenou přírodu, obrovské lodě, dokonale zahraného Columbuse a úžasnou hudbu "boha" Vangelise, který za ni měl dostat Oscara a je hanba, že celý snímek nedostal žádnou nominaci. Vizuální nádhera s nezapomenutelnou hudbou... (05.06.2004)