1492: Dobytí ráje

"Peklo i ráj mohou být už na zemi. Neseme si je všude s sebou." Ridleyovsky epické, výpravné a kamerově parádní, soustředěné na charakter Kolumba, který je dostatečně zajímavý a přitažlivý, i díky charizmatu a výkonu Depardieua, jemuž přihrává skvadra kvalitních a výrazných herců (Weaver, Assante, Karyo, Langella, Wincott). Část před vyplutím bych snesl i delší, ale oceňuju, že to dramaticky neupadlo v druhé polovině, o což se postaral záporák v podání spolehlivě démonického Wincotta. Navrch božská Vangelisova hudba. "Nový svět je katastrofou." - "A ten starý... úspěchem?" (16.07.2018)

Audiovizualni masterpiece. Zde mela prijit cena akademie za kameru, kazdy zaber jako obraz. Stejne tak mela prijit cena za hudbu, coz jest objektivni, nepopiratelny fakt:) Vangelisovo top, srovnatelny jedine s Blade Runner. Film je vsak pouhou pohadkou a po hrichu romantizujici dejinnou osobnost, ktera ackoliv ano, byla vizionarem, byla take problematicka a majici primejsi vinu na osudu nejen domorodcu. Cim dale v pribehu, tim vice se preskakuje a meni, ale budiz. Mozna by bylo lepe, kdyby se to nejmenovalo 1492 a hlavni postavou nebyl Kolumbus. Kez bychom dokazali byt uprimenjsi ohledne historie. (10.06.2019)

Úvodní třetina filmu vrcholící epickým došlápnutím Columbovo holínky na pevnou půdu je opravdu zábavným velkofilmem, ve kterém Scott bez problému mísí své megalomanské choutky s pro něj přirozenou minimalističností (nezapře se jeho zkušenost ze Soupeřů), zatímco děj je zajímavý a má spád. V momentě kdy je však ráj dobyt, říkal jsem si, co se proboha může další hodinu a půl dít. A říkám si to i teď. Osidlování džungle a dost nepřirozeně našroubovaný záporák byla bohužel voda na mlýn nudy a čekání na konec snímku. Střídmější stopáž by tak možná mnohé zachránila. 5/10 (25.05.2017)

Nedávno som dočítal Zweigovu biografiu Magalhaesa a dostal som chuť na objaviteľský veľkofilm. Áčkový som nenašiel, tak že sa konečne dokopem aspoň ku Kolumbusovskej klasike. V rámci Scottovej tvorby jedna z najkrajších prác a ten kultový Vangelisov soundtrack určite jeden z najepickejších, človek sa pritom cíti ako boh. (21.02.2022)

Repríza po velmi dlouhé době, možná jsem opravdu naposledy viděl někdy v těch devadesátých letech, čili kromě Vangelisovy  geniální hudby a Wincottova skoku do Macochy jsem si nepamatoval téměř nic.  A byl jsem velmi spokojený, Ridley Scott v nejlepších letech  a jeho  objevitelská cesta s Kryštofem Depardieu dopadla na výbornou. Atmosféra skomírajícího středověku, kdy  Evropa pomalu vystupovala z temnoty křesťanských fobií a hony na čarodějnice se změnily v hony za mamonem, byla vynikající. Pekelný inkviziční soud v úvodu  připomíná hrůzné výjevy z obrazů  Hieronyma Bosche. Temnější tónina pak vlastně z celého příběhu nikdy nevymizí a byť při prvních objevech zazní i i nějaká ta notička prosté lidské sounáležitosti a radosti z nedotčeného ráje lidské existence,  tak  Scott raně novověkou evropskou společnost nikterak nešetří.  A jde to i bez současných politicky korektních opičáren.  Příběh se smutným koncem, kdysi dávno Ráj, dneska Coca-Cola, hamburgery a  kvazinárod bez kořenů vzešlý z hrdlořezů, které jsme v Evropě nechtěli...  Čtyři Kolumbovy výpravy. (07.03.2023)