New York, New York

New York,New York je příběh o zpěvačce Francin a saxofonistovi Jimmy,příběh o jejich lásce,o kariéře hudebníku a následně jejich rozdělení ,to vše v době kdy se celý svět dával dohromady po 2.světové válce.Pokud máte rádi jazz a například jednoho z dvojice ústředních herců pak budete spokojeni,ale já ač mam rád Roberta Den Nira tak mi do úplné spokojenosti něco chybělo-nevím jestli téma jako takové,délka filmu a nebo mi to prostě nesedlo jako jiné filmy od tohoto herce.Takže za mě celkově 77% a čtyři hvězdy. (19.04.2015)

Můj nejoblíbenější film dvojice Scorsese - de Niro. Jeden z hlavních kladů filmu vidím v tom, že se de Niro naučil skvěle "hrát" hráče na saxofon, to se málokdy vidí, ve většině filmů jsou záběry herce hrajícího na nástroj opravdu k pláči. Klobouk dolů před de Nirovým výkonem!!! Člověk by nevěřil, že na to před tím nehrál. Film má spád, vtip, spoustu skvělé hudby, Lizu Minelli jako herečku sice moc nemusím, ale i ta je dobrá. Podle mě skvělý pohled do života jazzového muzikanta. (08.01.2007)

Pri niektorých scénach by zástancom #metoo hnutia vystrelili tampóny z vagín. Na druhú stranu je to film, ktorý krásne vzdáva hold klasickému Hollywoodu. Takým tým spôsobom, že sa radi ponoríte do atmosféry, po dopozeraní budete šťastní, že sta mali možnosť spoznať hlavné postavy a ešte k tomu si budete pohmkávať ústrednú pieseň. De Niro a Minnelli vo svojich úlohách presvedčiví, vtipní a ľudskí. Veril som im úplne všetko. Dokonca mám taký pocit, že tá základná dejová línia je v mnohom tak trošku LA LA.. či? Každopádne je to jeden z tých filmov pri ktorých dĺžka nehrá rolu. Všetko plynie ako má. Všetko je správne namixované, nastavené a vytvorené. Krásny film v ktorom chápeme každé rozhodnutie a ktoré je aj napriek kráse a pozlátku plné skutočných postojov a túžob. (24.10.2019)

Az na tu jednu pisnicku jsem neznala nic a asi i proto, ze nemam rada jazz, tomu jednu hvezdu ubiram. Dala bych tri, protoze stejne film nemel stavu, akorat super Roberta De Niro, kterej az podezrele presvedcive ztvarnil "top pain in the ass"...:). Navic na docela osklivou Lizu se skoro nedalo divat, at zpivala jakkoli, a jeji postava byla (krome zaverecnyho rozhodnuti) hloupa husicka, ktera mohla bejt v zivote o moc stastnejsi. Mozna prave proto dostala tu roli Liza, nevim. (01.08.2012)

To jsem nevěděl, že tuhle blbost natočil Scorsese. Ale co se dá dělat, chtěl jsem tomu dát šanci. Teď ale vím, že zbytečně a doufám, že Scorsese už nikdy po muzikálu nesáhne. Obdivovat musím De Nirovu hru na saxofon, která je vážně uvěřitelná... ale jeho postava sobeckýho psychouše safoxouše denirouše byla taková divná. Ale to asi měla. A teď k mému nejsilnějšímu zážitku. V sále se tančí, De Niro hledá babu na vojetí, slídí davem a pak najednou, viděno z dálky, strašnej vyhryz v davu! Ano, tvor nazvaný Liza Minnelli, naleze do své hlavní role a už se jí nezbavíme. Tancuje, zpívá a nelíbí se mi ani ten styl zpěvu, ani ty její tance, ani barva hlasu, ale hlavně, celá ona. Když zkombinuju její zjev a chování, dostanu kombinaci Zagorové, Hurvínka, kokršpaněla, Zelenkové, lenochoda Sida z Doby ledové, staré báby ve středním věku, Vincenta Schiavelliho a hnusu z popáleninovýho centra s parukou. Ty její vlasy byly kolikrát taky hrůza, jak kdyby byly vyrobený z psího ocasu a navlečený na drátěnou konstrukci. Jako hororová postava by prostě vyzněla líp. Ještě když se vrátím k hudbě, tak ty zpěvy stojí za prd a i ten chabej New York, New York (kterej jedinej má zapamatovatelnou melodii) nemá na verzi Franka Sinatry. Ale co se mi líbilo, tak ty jazzové a bluesové kousky (dokud se do toho nepřimíchal zpěv). Ze zpěvaček se mi jakž takž zamlouvala až ta černoška, na kterou se i dalo dívat, na rozdíl od těch bílejch mrch. No a konečně - bylo to celý hrozně dlouhý. Čím víc se blížil konec, tím to bylo delší, protože se tam najednou objevila hromada muzikálovejch a jinak trapnejch vystoupení, u kterejch jsem trpěl. Celé to je jak převzaté z broadwayských prken a ten děj je uplně o hovně. Už nemám víc chuť o tom psát. (03.05.2018)