New York, New York

Neprávom opomenutý počin. Ešte viac ako absencia oscarových nominácií ma prekvapuje len niečo málo cez tisíc tunajších hodnotení a Scorseseho zmienenie v zaujímavostiach iba v súvislosti s nezhodami na pľace a drogami, čo pôsobí, ako keby nebol ani moc prítomný. No opak je evidentne pravdou. Nielenže má v réžii badateľný rukopis, ale tiež pridanú hodnotu v podobe pocty klasickému Hollywoodu. Veľkolepý hudobný film (nie muzikál) prevyšuje príbeh ústredného páru s geniálnym De Nirom, ktorý má ďalej k excentrickému umelcovi a bližšie k vyšinutému sociopatovi, čím tvorí chýbajúci článok medzi jeho podobnými psycho polohami v roli Taxikára a Kráľa komédie. V NY, NY je svojou neodbytnosťou navyše strojcom neskutočne vtipných scén. Zdarne mu sekunduje Liza Minnelli, lebo jej okrem spevu patrí obdiv aj za presvedčivé herectvo, keďže mi prestávala byť nesympatická s pribúdajúcim časom na obrazovke a zároveň (Z)rodila sa hviezda. (07.06.2020)

Pro mě to ani není muzikál v pravém slova smyslu, kdy jsou hudební čísla nedílnou součástí děje a posouvají ho dále, tady se prostě odvíjí nějaký příběh a vedle toho se tam ještě hodně zpívá (většinou na pódiu). Liza Minneli je sice fantastická zpěvačka a já mám jazz hodně ráda, ale ne zrovna v té unylé mainstreamové podobě, který tady reprezentuje ona, takže jsem vzala spíš za vděk těmi několika málo našlapanými výstupy s Jimmyho odvázaným saxíkem. Co se týká příběhu, tak mnohem lepší je první polovina filmu, která je naprosto perfektní romantickou komedií, kterou táhne především temperamentní a skvělý Robert de Niro, když jim to pak v druhé půlce začne skřípat, začne se hrát spíš na vážnější notu a ztrácí to maličko šťávu, za to úplný závěr se mi svou neotřelostí moc líbil. Celkově by snímku asi neškodila kratší stopáž, ale zase z něj dýchá ta pravá scorseseho atmosféra a o průměrnosti tady nemůže být ani řeč. (18.10.2015)

Geny Judy Garland se prostě nezapřou. Liza Minnelli byla, dle mého skromného názoru, dokonce ještě lepší zpěvačka a herečka, než slavná maminka, byla tak zajímavě, netuctově krásná (Slashere, ty jsi idiot) a talentu probrala celé hrstě. Film, točený převážně ve studiích, krásně nasvícený, takže oči se popásly, byl bohužel jeden z největších Scorseseho propadáků, protože biografy se v té době prohnala tsunami jménem Star Wars, a diváci raději dali přednost nekomplikované pohádce před nostalgickým, psychologicky složitým výletem do poválečné éry, kdy ještě pořád vládl jazz. Mé oči a uši se popásly taky, problém bych akorát viděl v postavě De Nira, který je tady i na můj vkus moc velký buran (a zejména v první půlhodině to dává patřičně najevo, že byste ho nejraději přetáhli baseballovou pálkou) a pak ve stopáži, která prostě neospravedlní poněkud řídčí zápletku, o takovou půlhodinu to prostříhat a bylo by to ideální. (01.11.2020)

Francine a Jimmy, dva divoký ohýnky, který uměly dohromady roztomile plápolat v souznění, způsobit závažný popáleniny i destruktivně obrátit všechno kolem v troud. Bohužel pro tenhle bezesporu kvalitní film, za 155 minut vyhasne každej táborák, a když se u něj navíc pořád zpívá (a já muzikálům neholduju), vykřesal ze mě onen vznětlivej pár "pouhý" tři velice zápalný jiskry, jež mi žhnoucí v tóninách durových akordů připomněly, že najít ten správnej souzvuk je někdy pěkně Durová kovbojka, co se nedá jen tak Wohnout k obrazu svému. (11.12.2011)

Můj nejoblíbenější film dvojice Scorsese - de Niro. Jeden z hlavních kladů filmu vidím v tom, že se de Niro naučil skvěle "hrát" hráče na saxofon, to se málokdy vidí, ve většině filmů jsou záběry herce hrajícího na nástroj opravdu k pláči. Klobouk dolů před de Nirovým výkonem!!! Člověk by nevěřil, že na to před tím nehrál. Film má spád, vtip, spoustu skvělé hudby, Lizu Minelli jako herečku sice moc nemusím, ale i ta je dobrá. Podle mě skvělý pohled do života jazzového muzikanta. (08.01.2007)