Poslední pokušení Krista

Uff...Neviem, kto robil namet, ale pravda je taka, ze ma dostal.Teraz, ked som videl Passion of the Christ, mozem porovnat dojem, aky vo mne obe filmy nechali....Lutost...to je ten pocit, ktory u mna "obaja Jezisovia" zanechali.V "Utrpeni" je to lutost na fyzickou bolestou, pri tomto snimku lutujem Jezisa, za to cim musel prejst vo svojej hlave... (03.04.2004)

Dle knižní předlohy Nikose Kazantzakise "Poslední pokušení" (1952) zpracoval Martin Scorsese téma víry, pochybnosti, hledání životní "cesty" a "místa" na světě. Vedle výborně zpracovaných myšlenkových linií a hlubokých zamyšlení je třeba u tohoto díla vyzdvihnout efektně vystiženou atmosféru, pečlivě propracované scény i drobné detaily. Pro zdůraznění myšlenky byly také nanejvýš vhodně zvoleny exteriéry (pustina, zahrada atd.). Poznámka: Celé řadě nedorozumění a přemíře silných (negativních) emocí, které "vzplanuly" v řadě diváků, by se předešlo náležitým zohledněním a pochopením úvodních slov: "Film není založen na Evangeliu, ale na fiktivní exploataci věčného duchovního konfliktu." (04.09.2003)

Ve vztahu k Bohu jsem poněkud rozpolcený, pořád to nemám zcela vyjasněný. Snad proto mě literární předloha přímo nadchla. A nezklamal mě ani film s vynikajícím W. Dafoem. Jelikož nejsem tedy ortodoxní věřící, dost dobře nechápu celý křesťanský humbuk kolem knihy (kterou dal Vatikán na index) i filmu (ČT ho kdysi odvysílala, měla zakoupená práva na dvojí vysílání, leč pod tlakem ze strany církve od opakování upustila). Snová scéna, která je oním posledním pokušením, která má Kristovi otevřít oči, kdy se má rozhodnout, je právě onou zkouškou poslední. Nu, většina věřících zřejmě onu symboliku nepochopila. A ještě mě potěšil D. Bowie v malé roli.... (06.09.2010)

Jako ateista jsme měl před shlédnutím filmu trochu morální rozpor. Před ním jsem viděl dva filmy zaměřené nábožensky - Umučení Krista (ten se mi nelíbil vůbec) a Život Briana (ten se mi naopak líbil velmi:)). No rozhodně jsem se do něho nutil minimálně několik měsíců. Teď vím, jak špatné rozhodnutí to bylo. Takhle na mě žádný film už dlouho nezapůsobil. Snažím si uvědomit, čím to je, že neznaboha jako jsem já může zaujmout tento typ filmu, ale nic mě nenapadá. Snad jen, že příběh je předveden opravdu vydařeně a Dafoe je na tu roli úplně geniální! Můj pohled na církev a Boha film v žádném případě nezměnil, ale ten film mě dostal a jestli tuto recenzi bude číst někdo další nevěřící - pryč s předsudky a podívat se na něj. (24.12.2010)

Dokonale podnětný film, jehož zařazení na černou listinu dobře dokumentuje bezvýchodné směřování současné katolické církve (což bohužel říkám jako evangelík, příslušník církve možná ještě bezvýchodnější...). Kazantzakisův román a Scorsseho citlivý filmový převod nejsou v žádném případě kacířské - oba autoři se upřímně a usilovně snaží o interpratci příběhu, který ovlivnil směřování celého lidstva. Úhelným kanemen je pro ně Ježíšova lidská podstata a s ní související všepřítomný strach - z údělu Mesiáše, ze svých vlastních pochyb, ze smrti. Zatímco Mel Gibson prezentoval svého Krista ve filmu bez jakékoliv stopy po duchovnosti, Scorseseho dílo je od samého začátku prodchnuto fascinujícím a bolestným hledáním, zoufalstvím a vírou. V Gibsonově filmu vystupuje Ježíš Kristus jako ovce jdoucí na porážku, jejíž užitečnost se projevuje až po smrti (církev tento film přijala s otevřenou náručí), u Scorseseho je Ježíš zatoulaným beránkem božím hledajícim do poslední chvíle smysl svého bytí, smysl své oběti a odpověď na všepřítomné "proč?". (02.06.2007)