Mys hrůzy

Absolutní hodnoty na barometru stylovosti a drastická režie, která čaruje i s vyvařeným námětem. Další z dokonalých důkazů toho, že Scorsese ve 21. století ztratil elán a náboj. Brilantní thrller, který oprašuje odkaz Alfreda Hitchcocka a předvádí Scorseseho na samém vrcholu žánrových hrátek. Mistr filmové režie je dovádí do extrému, a tím balamutí diváka i redefinuje žánrové vzorce samotné (hlavně požadavky na jejich tempo a "rychlost"). Nestoudně geniální! (25.10.2006)

De Niro je fakt skvělej hajzl. Je tak hustej že jsem mu chvílema fandil. Nick Nolte ale taky zahrál výborně. Film má od začátku strašně hustou atmosféru ale ke konci je to už možná dlouhý, zvlášť když De Niro přežije ňák všechno a nevadí mu když mu hoří hlava. Fakt dobrej film ale na Scorseseho je to spíš těžkej průměr, (01.09.2005)

Geniální nápad, ale zpracovaný relativně průměrně. Nebo teda já jsem u toho docela solidním způsobem usínal. Pravda teda je, že ta zásadní, závěrečná scéna, měla grády jako prase a usnout se u toho nedalo. Hlavní na tom filmu ale je to, jak Martin Scorsese dokázal výborně rozebrat, popsat a rozpitvat psychologickou stránku každé postavy. To, jak si s ní dokázal zahrát a pořádně s ní zacvičit, to se jen tak nevidí. Jenže i tak to nemělo ten pravej náboj. Tomu příběhu totiž chybělo cokoliv, co by mě dokázalo chytit. Přišlo mi to hrozně průměrné a nebýt tam toho terorizování, tak by to ani za to shlédnutí nestálo. Takhle jsem se alespoň docela příjemně pobavil, protože DeNirovi to fakt šlo. (22.02.2009)

Mys, poslední výběžek pevné země, za ním číhá již jen hlubina hrozící vše pohltit, dál již ustoupit nelze... A před psychopatem, který je posedlý pomstou, jenž se před ničím nezastaví, ani před kamerou, kterou hned v prvních záběrech projde jak rozjetý tank, před tím, zdá se, lze jedině ustupovat... Před jeho hrůznou sečtělostí, před vyznáním, slibem a smyslem života, které si nechal vytetovat na tělo. Před jeho znalostí právního systému s níž dokáže realizovat své záměry, aniž by na něj směla dopadnout ruka zákona, před Dantovým peklem, které přináší... Robert de Niro předvádí jeden z nejcharakternějších bezcharakterů. Promlouvá chytře a vtipně, až by se jeden smál a nechal v sobě budit obdiv, nebýt toho děsu - tak pěkně se tyto dvě věci v určitých chvílích slévají do nepříjemného a přece příjemného rozporu v diváckých pocitech. Však stupňování hrůz a démoničnosti Maxe Cadyho, jež zákonitě v takovém filmu přichází, přináší nakonec i částečné odpoutání diváka, který si začne až příliš silně uvědomat, že je to jen film a říkat si: "Nevěřím, nevěřím. A vůbec, co jste říct chtěli, už řečeno bylo a teď už se nebojím, když je to jen jako." (30.06.2009)

Pořádný thriller staré školy. De Niro je zvíře a tady podraženýho, vysekanýho a sečtělýho psycho-kriminálníka řadím do jeho nejpůsobivějších rolí, psychologický teror a snaha se vzájemně přechytračit zábavná, atmosféra vypjatá až lehce znepokojivá. Stylová žánrovka, Peck & Mitchum zde výborná pocta, starý Cape Fear si s odstupem času určitě taky dám. (26.08.2021)