Alice už tu nebydlí

Film: Režisér Martin Scorsese v zajímavém pokusu vyprávět sociální drama mírně z nadhledu. Svobodná matka žije s přítelem, který je živí, ale se ženou si nepovídá. Když pak muž zemře při autonehodě, žena musí začít pracovat, aby uživila i dospívajícího syna. Má přitom sen zpívat. Noví partneři jsou na ni zlí, a tak když potká toho pravého, nevěří mu. DVD: Bonusy nabízejí komentář hlavních herců a režiséra (vybraných scén, bez titulků), dokument Druhá šance (20 min., GB titulky, současné rozhovory s herci), trailer (bez titulků). (06.06.2022)

Sociálna dráma v štýle nového Hollywoodu. A so štipkou road movie a westernu. A s cheesburgermi a diner-om, alebo nejakou jeho variáciu. Posolstvá? Slobodná matka to má ťažké, ak je jeden, dvaja, či sto chlapov debilov, neznamená to, že sa nenájde aj nejaký ten správny. Ak máte 27 a 35-ročná žena vám povie; I don´t date teenagers, stále s ňou môžete skončiť v posteli. Ale bacha, aj dvadsiatnici bývajú ženatí, aspoň v sedemdesiatych rokoch ešte mnohí boli. Ak máte dojem, že ide o film primárne pre ženy, tak scenár je napísaný tak, že si po konci môžu niektorí empatickejší muži povedať, že konečne, aspoň čiastočne, chápu ženy. (09.07.2020)

Teda Jodie Foster bych vážně nepoznal - celý film jsem byl v domnění, že je to kluk s ženským jménem (a říkal jsem si, proč má proboha na konci sukni?:)) Film je to dobrý, akorát mi přišel místy vztah matky/syna trošku moc "americký", ale nějak ohromně mi to nevadilo. A jak dá ke konci Kristofferson tomu nesnesitelnýmu klukovi přes zadek, já bych udělal uplně to samý a možná bych jí švihnul rovnou i Alici (teď jsem krásně cynickej). Ba ne, Alice je s citem napsaná postava, která opravdu (díky Burstynové) žije a nenechá vás chladnými. Také mě ohromila kamarádka v podání Diane Ladd, jejíž pláč byl tak strašně opravdový až se vám z toho chtělo plakat taky (při scéně "telefon", kdy se rozpláčí obě herečky najednou jede až mráz po zádech. Řekl bych, že jsem "lepší" a upřímnější pláč ve filmu neviděl). A myslím si, že tenhle film se musí líbit hlavně ženám, a kdyby se Alice na ty chlapy opravdu nasrala a hned na začátku odjela s kamarádkou, tak jsme se mohli koukat na alternativní Thelmu a Luisu. (09.03.2007)

Alice vznikla za dost netypických podmínek, kdy Warneři byli již během natáčení The Exorcist tak nadšení z výkonu Ellen Burstyn, že jí nabídli, aby si sama vybrala libovolný projekt, ve kterém chce nadále hrát (či ho dokonce režírovat). Tak mezi haldou scénářů vyhrabala ten Getchellův a rozhodla se, že svěří jeho režii nějakému mladému dravému režisérovi. Coppola jí tehdy doporučil ať se mrkne na Mean Streets, ze kterých byla nadšená, ale nebyla si jistá, zdali mladý italoamerický floutek Scorsese je vůbec schopný natáčet ženské postavy. Napřímo se ho zeptala při osobním setkání, co ví o ženách, na což on pokrčil rameny se slovy "Nic, ale rád se o nich něco naučím." A tak tu máme Alici, vdovu středního věku s dospívajícím synem v příběhu plném postav, které dodržují tehdejší Scorseseho schéma naturalistické ukřičené a užvatlané nesnesitelnosti, akorát to tentokrát nejsou (pouze) namachrovaní muži, ale i ženy a děti, takže přirozeně při některých výměnách mezi hlavní postavou a jejím synem budete mít pocit, že byste raději chroustali sklo. Scorseseho chick-flick je zpětně prazvláštní bizár s podivným tempem (patrně způsobeným celkem zásadním sestříháním, zejména první třetiny), nervózní ruční kamerou, překvapivě srdcervoucími emocionálními scénami a s opravdu strašidelnými vedlejšími postavami. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: Kdo je Vera? Co tam dělá ta Vera?! Kde se tam vzala? Co se jí vlastně stalo? Nic mi totiž v romantickém závěru nemohlo vzít větší vítr z plachet než když připlula do záběru, prohlásila "Feels like fall today." a zase z něj odplula. Co to... proč... Vera... fucking Vera?! (22.08.2023)

Ten film odhaluje mnoho pravd a je v určitých chvílích až nepříjemně realistický. Pozitivní je, že s postav necítíte (s výjimkou Krise Kristoffersona) žádnou příznačnou superhrdinskost, typický otisk amerických filmů. Dokonce bych řekl, že postava Ellen Burstyn krom sympatií a soucitu v divákovi nahlodá i silné nepochopení. A to je další plus. Přes to všechno mě tohle citlivé vyprávění od mistra jiných oborů Martina Scorseseho nechytlo až do takové míry. Film se mi smrsknul do silně působících jednotlivin, které vždy po chvilce odezněly a jelo se po podobných kolejích dál. Snad to tak má být a snad je to odpozorované s reálného života, ale mě spíš baví fígly aneb Čardoěj ze země Oz, případně ostré dialogy ve scénáři. A ke konci jich ubývalo s příchodem Kristoffersona. On má zřetelně charakterizovat jisté upřímné lano pro Alice. Jenže na konci filmu a po všech těch peripetiích jsem už skoro jako ona. Tomu kovbojovi se zdráhám uvěřit... P.S - Jodie Foster jede jako nikdy. (03.07.2010)