Věk nevinnosti

V rozsáhlé a bohaté filmografii Martina Scorseseho se na The Age of Innocence trochu zapomíná, přitom jde o jeden z jeho nejlepších filmů. Platí ale, že divák mu musí jít trochu naproti, protože oproti svým ostatním počinům tvůrce nikam nespěchá a točí de facto hodně pomalé konverzační drama. A ačkoli kostýmy jsou nádherné a oscarové, primárně o ně nejde a rozhodně nejsou tím nejvýraznějším, co diváka ohromí. Tím je naopak fenomenální vizuální stránka, protože každá hromadná scéna při hostině, na plese nebo v místnosti je natočena naprosto skvěle a dlouhé nepřerušované kamerové jízdy jsou fascinující  a ve své "skromnosti" o tehdejší době odvypráví víc než mnoho dialogů. Ostatně důraz na každý detail je pro snímek zcela příznačný, tím pádem je dobová atmosféra skoro až autentická. Příběh je na první pohled banální a hraničí s červenou knihovnou, jenže v pozadí skrývá hodně silné emoce a zdaleka se vyhýbá kýči. Tomu pomáhá i na žánr netypické obsazení, v němž kraluje Daniel Day-Lewis se svým obvyklým minimalismem, jímž ale dokáže vyjádřit úplně všechno a tragédie jeho postavy je až hmatatelná. Michelle Pfeiffer možná není prvoplánová krasavice, o to víc ale vyniká tajemnost a jakási erotická přitažlivost její rebélie, trošku zaráží oscarová nominace pro Winonu Ryder, která má nejméně prostoru a její výkon rozhodně není nikterak výjimečný, ačkoli i ona dokáže pracovat s vnitřními emocemi a naivita její postavy není až taková, jak se může zdát. Je pravda, že stopáž je malinko přetažená a občas se některé scény zbytečně protahují a opakují, to je ale asi jediná výtka, kterou lze k výsledku mít. The Age of Innocence rozhodně není jednoduchý film a pro někoho může být vzhledem k pomalosti a množství dialogů jen těžce stravitelný, pokud mu ale divák přijde na chuť, dostane jedno z vůbec nejlepších romantických dramat minimálně posledních třiceti let. 85 % (21.01.2024)

V poklidném Scorseseho vyprávění kostýmního dramatu z lepší společnosti doby dávno minulé vyniká hlavně trojlístek hlavních hereckých představitelů Daniel Day-Lewis, Michelle Pfeiffer a Winona Ryder, která získala oscarovou nominaci. Mě film v dobrém slova snyslu hodně připomenul slavná italská Viscontiho dramata jako třeba Gepard či Nevinný. (15.07.2014)

Když člověk nemá tu správnou náladu, může na něj VN působit rozláčným a únavným dojmem, pokud ale trávíte zimní sobotní večer ponoření do ušáku a myšlenek na časy uplynulé, je příběh o starých a nezlatých časech a lásce tak decentní, že ji postřehnete jen z tichého šepotu hedvábí šustícího o korzet, tím pravým pohárem svařeného vína.Jako vždy výborná kreace Day-Lewise coby muže, jehož snaha se bez skandálu vyvléci z navléknutého postroje je předem odsouzena k nezdaru, a Pfeifferové jako subtilní femme fatale. (22.06.2007)

"Věk nevinnosti" je snímkem o muži, který už má své místo ve společnosti jisté, je oblíbený, uznávaný. Částečně je to tím, kde se narodil a kdy. Žije ve společnosti, kdy je žena tou, která je v domácnosti, případně je to ona, kdo je poslušná a jako správná křesťanka se brzy vdá a v tomto manželství zůstane. Jenže sám hlavní hrdina Newland Archer (jako vždy naprosto přesvědčivý Daniel Day-Lewis) má trochu jiné názory na společnost a na rozdíl od ostatních mužů, vidí ženy jako sobě rovné. Snad i proto mu imponuje Ellen Olenska (Michelle Pfeiffer). Ona se totiž rozvedla. I zde tedy máme jednu ženu, která se staví proti osudu, proti společnosti, ale tentokrát je to muž, na kterého se soustředíme. On je vlastně tím slabochem, on je tím, kdo se podřizuje společnosti. I když miluje jinou ženu, dal slib jiné a vezme si ji, ač ona nikdy nebude tak milována, jako by si zasloužila. Tentokrát je to tedy muž, kdo je slabým hrdinou, on je tím, kdo je dalo by se říct - zženštilý. I v tomto směru ukazuje Scorsese, jak se společnost změnila, jak se role prolínají a jsou poměrně nestálé. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/vek-nevinnosti-1993-80.html (10.04.2013)

Ten scenár mal dostať oscara (Jay Cocks, Martin Scorsese)! Aj réžia mala byť oscarová! Scorsese je poloboh vo svojom obore, aj keď s tým "polo" si nie som istý. A toto jeho majstrovské dielo je nedocenené ako málo čo. Bolo natočené pre jeho otca Luciana Charlesa Scorseseho a bolo to vidieť, cítiť aj počuť. Režisér si dal mimoriadne záležať. Tento film by mal byť bibliou pre každého kto sa pokúša natočiť niečo na podobnú tému, z podobného prostredia a obdobia. Príbeh je zasadený do New Yorku 19. storočia kedy chcú byť Američania veľmi moderní, ale najviac sa asi podobajú tým Angličanom, o ktorých Oscar Wilde písal, že vynašli pokrytectvo. Žijú v labyrinte klebiet, konvencií, kostýmov a iných vecí na k, ktoré by som nerád spomínal. Dobré meno je pre nich dôležitejšie ako úprimnosť a ukazovanie prstom je rovnako prirodzené gesto ako podanie ruky. V tomto svete sa ocitá milostný trojuholník, v ktorom sa snúbi naivita s útrapami poznamenanou skúsenosťou, očakávanie s pokušením, dva protiklady ženskej krásy a iné rozpory, ktoré privádzajú na rázcestie hlavného hrdinu. SPOILER: A ten (paradoxne ako jeden z mála ľudí nepoznamenaný a nezaslepený zvyklosťami svojej kasty) začína veriť intrigám, ktoré ešte ani nevznikli. Tentokrát by však neboli až tak neopodstatnené... (22.06.2012)