Věk nevinnosti

Ten scenár mal dostať oscara (Jay Cocks, Martin Scorsese)! Aj réžia mala byť oscarová! Scorsese je poloboh vo svojom obore, aj keď s tým "polo" si nie som istý. A toto jeho majstrovské dielo je nedocenené ako málo čo. Bolo natočené pre jeho otca Luciana Charlesa Scorseseho a bolo to vidieť, cítiť aj počuť. Režisér si dal mimoriadne záležať. Tento film by mal byť bibliou pre každého kto sa pokúša natočiť niečo na podobnú tému, z podobného prostredia a obdobia. Príbeh je zasadený do New Yorku 19. storočia kedy chcú byť Američania veľmi moderní, ale najviac sa asi podobajú tým Angličanom, o ktorých Oscar Wilde písal, že vynašli pokrytectvo. Žijú v labyrinte klebiet, konvencií, kostýmov a iných vecí na k, ktoré by som nerád spomínal. Dobré meno je pre nich dôležitejšie ako úprimnosť a ukazovanie prstom je rovnako prirodzené gesto ako podanie ruky. V tomto svete sa ocitá milostný trojuholník, v ktorom sa snúbi naivita s útrapami poznamenanou skúsenosťou, očakávanie s pokušením, dva protiklady ženskej krásy a iné rozpory, ktoré privádzajú na rázcestie hlavného hrdinu. SPOILER: A ten (paradoxne ako jeden z mála ľudí nepoznamenaný a nezaslepený zvyklosťami svojej kasty) začína veriť intrigám, ktoré ešte ani nevznikli. Tentokrát by však neboli až tak neopodstatnené... (22.06.2012)

Sexuální etika je prazákladem etiky všech společností. Divoši se kvůli ženám vraždí, válčí (dobytí Tróje!), hromadí ženy jako kořist a zdroj prestiže. Chce-li společnost získat stabilitu, musí být v těchto věcech přísná. Třeba jako newyorská high society v tomto příběhu. Naznačená aféra se nerozvine, a její aktéři mohou do smrti nostalgicky snít o tom "co by bývalo bylo, kdyby...". Dneska už to dobře víme: nevěry, rozvody, neúplné rodiny, podrazy, tahačky o děti a o majetky, neurózy a sebevraždy - manželů i jejich dětí. Je někdo kdo vážně věří, že tohle je lepší? --- Scorsese natočil senzitivní drama pro senzitivní diváky. Dobrý film. (02.06.2014)

Rozhodně nejnudnější Scorseseho film. Skvělá atmosféra onoho vzdáleně austenovského světa plného předsudků z filmu přímo tryská, to však nevyváží absenci komplikovanějšího děje než je: ON má rád PRVNÍ, pak přijede DRUHÁ, tu nemá rád nikdo, ON se do DRUHÉ zamiluje, ale společenská pravidla ho nutí být s PRVNÍ, to všechno nataženo na 140 minut. Scorseseho zbožňuju, ale Věk nevinnosti mám i přes jeho nesporné kvality vždy problém bez usnutí dokoukat. (13.05.2007)

Film mi připadal jednak neúnosně dlouhý a jednak hrozně rozvláčný (což spolu asi celkem souvisí). Ani příběh mě moc nezaujal, pouze zpracování, kostýmy, hudba a technická stránka filmu + herecké výkony drší tento film kousek nad tenkým ledem. Nominaci na Oscara za scénář opravdu moc nechápu, ale je možné, že jsem některé zkryté kvality přehlédla... Každopádně u mě jsou to 3 hodně slabé hvězdičky. (12.07.2005)

„Chci, a nemohu.“ Přes dvě hodiny filmařské elegance, ke které se podaří dozrát jenom nemnoha režisérům. Neměl jsem dojem, že by zápletka byla konvenční a pouze zpracování mimořádné. Z průměru se vymyká obojí a obojí logicky doplňuje Scorseseho filmografii. Vlastně to je další z jeho filmů o násilí a organizovaném zločinu. Jenomže o násilí skrytém, neprojeveném a zločinech stejně takových. Pravidla chování určují klany, třebaže ne mafiánské, nýbrž rodinné. Kdo nechce ztratit renomé, a na ničem jiném jako kdyby ani nezáleželo, nesmí skutečnost nejen vyřknout, nesmí ji ani myslet. Postavy si ubližují slovy, či spíše tím, že se jim vyhýbají. Jejich pravé záměry a potlačené touhy nám stejně jako v knize odhaluje upřímná vypravěčka, fyzicky nepřítomná a přesto všudypřítomná průvodkyně dnes tak vzdáleným světem newyorské smetánky konce 18. století. Říká, co si postavy říct neodváží. Společně s prostředím promlouvá za mlčící hrdiny (domníval jsem se, že do detailu promyšlená práce s barvou, rekvizitami a rozmístěním figur odešla s klasickým Hollywoodem – naštěstí ne). V diegetickém světě přejímá roli ženy, která nehodlá zatajovat poznaný stav věcí, hraběnka Olenská. Nechce být další obětí společenských konvencí, další poslušnou milující manželkou. Nemá ovšem imunitu, která by ji před dopadem její bezprostřednosti uchránila. Moc spasit ji náleží Newlandovi, rozežíranému zevnitř nutností volby mezi ženou říkající pravdu a ženou říkající pouze to, co se sluší. Díky vypravěčce, (post)moderním vypravěčským postupům (dopisy čtené do kamery, režisérovo sebereflexivní cameo coby fotografa, toho, kdo životy postav zaznamenává) a pečlivému vedení naší pozornosti (hudbou, zviditelněním slov, střídmým použitím detailů a „archaické“ clony) se o postavách přehledně a srozumitelně dovídáme více, než jim samotným umožňovala doba a prostředí, v němž žily. Věk nevinnosti nás za pozornost mu věnovanou odměňuje více než milostná dramata soustředící se zejména na povrch, pod nějž nenahlíží. Aniž by tím ztratil na emocionální síle příběh o násilí, které dennodenně pácháme dodnes. Jenom si už tolik nebereme servítky. Z filmů Martina Scorseseho jde pro mne momentálně o číslo jedna. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, ripo, Ajantis, MontyBrogan (29.08.2012)