Po zavírací době

Oscarovým vlkodlakem roztrhaný Griffin Dunne si zde zahrál smolaře, který si jednoho večera chtěl pouze zapíchat s uhrančivě krásnou Rosannou Arquette, místo toho musel čelit pranýřství za podezření z vraždy a vykrádání bytů. Příjemně obsazená, hezky natočená, chvílemi dokonce bizarní černá komedie, která ve Scorseseho filmografii zvláštním způsobem zapadá mezi všemi těmi gangsterkami, ale o to větší překvapení vás z tohodle malého filmu čeká. (08.08.2013)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

Vôbec by som netipoval, že to natočil Scorsese. Má to super tempo a stále sa tam niečo deje. Ale Griffin Dunne nie je natoľko dobrý herec, aby to pre mňa utiahol na tú hodinku a pol bez toho, aby sa trochu snažil. To že uteká z bodu A do bodu B je značne účelové. On by to mal obohatiť. Od momentu, kedy je ale unavený, začína robiť jednu hlúposť za druhou a čo je škoda, od toho momentu to prestáva mať logiku. Je to len skupina epizodiek a postáv, ktoré sa neustále stretávajú, hoci je neskorá noc a každý normálne človek spí doma v posteli. Ako zábava na jedno zhliadnutie je to okej. Ale režisér má na konte iné filmové medzníky. Pre mňa zábavný priemer. A Rosanna Arquette bola ako mladá fakt kosť. (24.11.2019)

Realisticko-surrealistická a ťažko uchopiteľná magorina zobrazujúca peklo a vykúpenie jednej noci. Mix všetkých možných aj nemožných postáv a ingrediencií, spod ktorých niekedy vytŕča prílišná umelosť a silenosť, no Scorsese má dostatok talentu a schopností aby to ukočíroval. Úchylné, ujeté, vtipné aj mrazivé s perfektnou tajomnou atmosférou. Výborná pomätenosť s nádherne triviálnou pointou (aj z monotónnej a stereotypnej práce sa dá tešiť!:)))...Btw- tá krátka dynamická kamerová jazda na konci filmu pri titukoch je skvelou čerešničkou na torte. (20.09.2008)

Martin Scorsese je další z režisérů, které mám rád, ale u kterých mám docela resty. Setkal jsem se s ním poprvé u snímku "Gangy New Yorku", poté jsem viděl filmy "Letec" a "Prokletý ostrov", které mě přesvědčily o tom, že Leo je skvělý herec, nechal jsem si zatím ujít "Skrytou identitu", ale nikoli "Huga a jeho velký příběh". Ale jeho dřívější tvorba? V tomhle směru už skutečně nemohu mluvit o ničem, a tak jsem se rozhodl, že tuhle svou scorsesovskou negramotnost musím napravit. Snímek "Po zavírací době" se stal mou první učebnicí. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/po-zaviraci-dobe-1985-80.html (09.04.2013)