Režie:
Walter SchorschScénář:
A. Jaroslav UrbanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
František Krištof-Veselý, Jindřich Plachta, Václav Trégl, Eva Gerová, Rudolf Deyl st., Vítězslav Boček, Raoul Schránil, František Roland, Bedřich Veverka (více)Obsahy(1)
Jindřich Plachta v úsměvném příběhu o neobvyklém dědictví. Mladý muž Láďa Tůma získá s dědictvím po bohatém strýci i strýčkova oblíbeného komorníka Vlastimila Chytráčka, se kterým musí mít po dobu jednoho roku uzavřenou pracovní smlouvu. Ta je podmínkou k získání dědictví. Chytráček se o nového pána stará stejně oddaně, jako se staral o jeho strýce. To však přináší mladíkovi mnoho komplikací - v zaměstnání i v lásce... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Dědictví, láska, podnikatelský záměr plus právnická klička. Básník, komorník a sportsmen. "Vodpusť můzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu." Přesvědčivé herectví (Filipovského miniatura) a pocta kanoistice i fotbalovým fanouškům. V předvečer mobilizace ♫ "zní píseň svobody, mládí a přírody ... abychom zvítězili" s gondoliérem Plachtou na zádi. ()
Zápletka je v základu velmi jednoduchá, ale aby byla funkční, musely se postavy zachovat poněkud nepravděpodobně. To je ovšem u předválečných komedií běžné. Tou přidanou hodnotou, kvůli které jim to divák odpustí, jsou opět herci. Trio Veselý, Plachta, Gerova jsem v poslední době viděl třikrát, ale jejich energie i verbální projev, se mi jen tak neomrzí. Na mé hodnocení má velký vliv nostalgie a sympatie, které vůči předválečným hvězdám chovám. ()
Jindřich Plachta byl okouzlující jako Vlastimil Chytráček, ale už jsem s ním viděla mnohem lepší filmy. No, nemůže být každý den posvícení. Kdyby tady Jindřich Plachta nehrál, tak se možná ani o tomhle filmu nedozvím a nebudu chtít vědět o co vlastně jde. Škoda, že to nebylo bláznivé nebo nějak jinak potrhlé. Takhle jsem se chvílemi i nudila. ()
On je sportsman a ona půvabná dcera prezidenta sportovního klubu. Nečekané a neobvyklé dědictví v podobě sluhy s perfektním vystupováním se ovšem neslučuje s existencí chudého úředníka, kterého v zaměstnání i v soukromém životě čekají horké chvilky. Ovšem nikde není psáno, kdo má být sluhou a kdo pánem... Tvůrci vypilovali příběh málem k dokonalosti – především scény s kropením chodců, pojízdnou rychložehlírnou a zmařenými zásnubami jsou nejen vtipné, ale mají také správně načasovanou pointu a zaujmou tím i náročnějšího diváka. Z herců nelze nevyzdvihnout Jindřicha Plachtu, který v roli oddaného komorníka vytvořil rozkošnou figurku, zábavnou a svrchovaně bezprostřední, a Václava Trégla, jehož krejčík, oddaný poetickým (sebe)klamům, vnáší do filmu žádaný a žádoucí komediální esprit. Láska, mládí, píle, odhodlání, vytrvalost a také nakažlivý optimismus, který z tohoto půvabného filmu doslova prýští, sebou strhává i současného diváka, unášeného na vlnách tehdy ještě nezlom(e)né prvorepublikové demokracie. ()
Divácky stále oblíbený, vyhledávaný ale hlavně tedy optimisticky laděný snímek. Zajímavý námět, výtečné zpracování.. Film od režiséra Waltera Schorsche, který moc netočil, spíše pak působil jako asistent režie. Jeho dva jediné filmy za zmíňku však stojí. Hlavním lákadlem filmu bylo určitě obsazení Jindřicha Plachty coby sluhu gentlemana. Tato role mu byla ušitá snad přímo na tělo (ale hlavně tyhle ty obyčejné role obyčejných lidí mu vždy šli velmi perfektně podobně jako třeba ve Třech mužích ve sněhu s Hugo Haasem aj.), lepšího sluhu komorníka jsem v československém filmu snad ještě neviděl. Dokonce si troufám říct že předčil i takového Saturnina nebo Nového sluhu z filmu "Velbloud uchem jehly", ale to byla jen menší rolička. Pozadu však nebyl ani sympatický Kryštof Veselý nebo Václav Trégl jako básník Mourek, který se zde právě s J. Plachtou skutečně skvěle doplňoval a vypadalo to na nově rodící se komickou dvojici, já jen dodám že už ve stejném roce na sebe upoutali pozornost v Cikánově snímku "Milování zakázáno", při ejdné parádní scéně...Zajímavý komentář: Zloděj kol. Film na který se kdykoliv znovu podívám a pro který mám slabost... ()
Reklama