Vlastně se nic nestalo

Poslední film Evalda Schorma je plný nepochopení, arogance, hysterie a strachu. Dramatický příběh matky a dcery, tím spíš, je-li ztvárněn víceméně v autentickém pojetí Jany Brejchové a Terezy Brodské, včetně výchozí situace, která nabízí poměrně slušný základ pro pozdější vývoj událostí, vypovídá v až bolestně intimní rovině o vztazích deformovaných složitými mezigeneračními rozdíly, o pocitech obou žen, o jejich vzájemné lásce i nenávisti, o nenaplněných milostných vztazích dcery, která touží uniknout ze všední každodennosti. Film je v mnoha ohledech nevyrovnaný, takřka bezprizorní, některé motivy (jako např. vstupní monology Brejchové na kameru) mají spíše dekorativní charakter, jsou zbytečné a pro diváka matoucí – bezesporu se na to všem podepsala únava i skepse, s níž Schorm zápasil v podstatě od okamžiku, kdy mu byla znemožňována či výrazně omezována umělecká činnost. Předčasným skonem byl ukončen nejen život tohoto laskavého a citlivého člověka, ale i šance na znovuvzkříšení Schormova mimořádného talentu, jakým udivoval v šedesátých letech nejen na filmovém plátně, ale později, během normalizace, i na jevišti pražského Divadla Na zábradlí. (07.03.2020)

Bohužel úplně přesně nevím, co mělo být filmem řečeno. Asi že život není peříčko a jsou lidé, jež ho naprosto nezvládají a mají problém se vůbec nějak udržet v chodu. A že když někdo udělá chybu, táhne se to s ním celý život. A že děti jsou problém když je člověk má, i když je nemá. A to je asi tak vše. Je znát, že film má daleko na víc, některé momenty mají sílu. Myslím, že jde v jádru prostě "jenom" o nepovedený film...50% (27.11.2011)

Dávám za dvě: nesnesitelné obrazové zpracování vnitřních monologů Brejchové; Kačer s nabarvenými vlasy (nebo vousy?); Brodská i přes své hnědočerné oči překvapivě v mládí přitažlivá; mnou nepochopená scéna v nemocnici, odkud se vrací Brodská domů v postpubertě, ačkoli ji matka opařila v dětství a hospitalizace měla trvat jen pár měsíců; a v neposlední řadě Vašut, který k mému překvapení prokázal, že se v jeho životě vyskytovala i období, kdy dal ránu bez Prostenalu. Neuvěřitelné. (09.02.2013)

"Ty jsi jí před pár lety ublížila a do teďka z toho děláš tragédii." Kačer je tady velmi civilní. Mně se to jeho herectví tady líbilo. Daleko větší problém jsem měla s Brejchovou a Brodskou. Stejně jako u Citlivých míst. Jak kdyby obě byly v křeči. Nevím. Tři hvězdy hlavně za vedlejší postavy (Vašut, Langmajer a Potměšil). (03.02.2016)

Divný postavy, divný vztahy mezi nima, divnej příběh, divnej film... Zajímavý je, že Brejchová a Brodská tady hrajou matku a dceru a působí to naprosto nepřirozeně. Brejchová mi navíc připadala jak pod vlivem omamnejch látek. Nad jejim hereckym výkonem jsem chvílema kroutil hlavou. Jinak jsem vůbec nepochopil, co tim chtěl básník říci. Pobavily mě nějaký ty dobový reálie z konce 80. let. Hlavně teda vexlák Pomeje. A pak jsem taky chcípal smíchy z Vašuta, kterej nosil furt pumpky. (30.12.2012)