Pět holek na krku

Útlá stejnojmenná knížka Ivy Hercíkové, která byla předlohou filmu, byla v mé dětské knihovně jednou z prvních. Evald Schorm udělal z tuctového holčičího románku, cosi neuvěřitelného. Změnil vyznění a dostal tam dobovou atmosféru. Na tomto filmu jsem pochopila podstatu režisérské práce. Film je úplně jiný i když jeho obsah je totožný s knihou. Realizoval svou vlastní představu a vytvořil ze stejné látky velmi emocionální příběh. Výběr herců i výprava – vše bylo dokonalé. Knihu jsem četla i film jsem viděla kdysi v mládí, ale teprve s odstupem času ho mohu plně ocenit. Je to o dětské osamělosti a touze někam patřit. Film bude zajímavý pro starší generaci a i když se jedná o snímek nadčasový, pochybuji, že dnešní mládež ještě osloví. (25.07.2012)

4 pubertálne holčiny, robia zle jednej slušňáčke. Tá sa sčasti právom - sčasti nie cíti opustená až natoľko, že stále rozpráva o samovražde. Do veľkej miery si je na vine sama. Svojou precitlivenosťou a naivitou je predurčená na "facky" od okolia. Charaktery sú vykreslené bravúrne a dialógy sú typicky české - mierne drsné až cynické. Svojim spôsobom to pripomína predemigračného Formana. Skrátka jedná sa o typický český film. (02.04.2008)

„Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý v životě. Mládeži pamatujte si, v hudbě život Čechů.“ Pět telat na krku by byl o něco výstižnější název. Ačkoliv opravdové telátko tu bylo ve výsledku vlastně jen jedno, ta zbývající se čím dál víc měnila na poměrně zákeřné a nepřející svině („Když ho nemůžu mít já, ať ho nemá ani vona!“). A je jen otázkou, zda by v téhle své šikaně postupně nepřitvrzovaly. Ne že by si za to hlavní hrdinka částečně nemohla sama. S Natašou to totiž bylo těžké. Člověk s ní na jednu stranu soucítil (nechtěla toho zase tak moc, v podstatě „jen“ trochu pozornosti a lásky), na druhou ovšem trpěl její naivitou a emoční labilitou. Zahrané to však bylo ze stran všech 5 děvčat dobře. S paralelou navozovanou vsuvkami z opery jsem větší problém neměl, plnila zde svůj účel. Pro mě zatím asi nejslabší Schormův film, přesto stále nadprůměrný, dávám slušné 4*. „Zdeničko, co je s tebou?“ - „Mami, mně nic není.“ - „To je jenom legrace.“ - „Prosím, ona je Zdena v částečně podnapilým stavu, potřebuje se jen vyzvracet a bude to dobrý.“ (03.03.2019)

Na Schorma je tenhle příběh příliš doslovný a neimaginativní, nedivím se tedy prokládání děje výjevy z operního Čarostřelce, které filmu dávají alespoň náznaky osudovosti či podobenství. Morálky utopené v socialistickém balastu a pozdní prozření mladé holky se měl raději chopit Hynek Bočan (Pasťák), to by pak byl filmový očistec se vším všudy. (02.05.2013)

Časovo zaraditeľné do českej novej vlny, obsahom ani náhodou. Už tá paralela s operou nesedí, napriek finálnej snahe po prepojení. Samotný príbeh tváriaci sa realisticky, no do značnej miery kašírovane neživotný - oddaná mlčiaca bábka sa podkladá štyrom harpyám, ktoré ju zneužívajú a ponižujú o to viac, o čo sa ona snaží. V mládežníckom kolektíve sa často vyskytuje šikanovanie a ponižovanie. No len zriedkakedy sa jeho objekt takto okato a trápne podkladá. Buď bočí a vyhýba sa tyrankám/tyranom, alebo si nájde formu úniku v inej aktivite. Čo je hodnoverné, je častá túžba po definitívnom zmiznutí tohto sveta a samovražedné tendencie. 50% (10.03.2021)