Pasťák

Pod učiteľským povolaním si každý predstavuje určite niečo celkom iné, ako sa predvádza v tomto domove mládeže. Divní nie sú len chovanci, ale aj samotný učiteľ, tak sa ani netreba čudovať divnému priebehu filmu. V rámci filmov pre náročného diváka to ešte ušlo, film mal dej, postavy nefilozofovali a Krampol ako vodca svorky bol super nesympatický. Záver sa fakt nehodil do slušnej socialistickej spoločnosti, takže film musel skončiť v trezore. –––– Vod vás čekáme víc. Jste první kvalifikovaná sila, kterou nám sem z okresu poslali. (13.01.2015)

Další výborný novovlnný kus, který vyniká hlavně svou syrovostí a skvělou kamerou Jiřího Šámala. Některé záběry mě svou odvážností překvapily i na poměry Nové vlny. Nemluvě o drsném závěru, který mě svou brutalitou docela šokoval. Na filmu se bohužel až příliš výrazně podepsalo dokončování až po dvaceti letech - děj je lehce skokovitý, ale nejvíce je to vidět, nebo spíše slyšet na synstetizátorové hudbě, která je ve filmu ze 60.let jako pěst na oko. (30.05.2012)

Jeden z nejpodnětnějších i obsahově zvlášť závažných Bočanových režisérských počinů byl navíc v době svého skutečného vzniku objevem nejen československým, ale v mnohém i evropským a světovým. Způsob, jakým pojednal situaci v sociální sféře po pádu Novotného režimu (doba děje filmu je odhadnutelná do let 1961-1963), navazuje na podobné publicistické dokumentární filmy režiséra Jindřicha Fairaisla (prvního polistopadového generálního ředitele Československé televize) roku Pražského jara MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI, INSERÁT a VÍTÁNÍ NEMLUVŇÁTEK, které PASŤÁK předcházely. Autentičnost příběhu posiluje i pojetí hlavní postavy, která v mnohém sdílí některé rysy svých odpudivých svěřenců válcovaných znormalizovanou sociální péčí, která nesměla mnoho stát a od vlastního vězení se lišila spíše kosmeticky než podstatně. Osiřelý, bez kořenů, s ideály, ale bez naděje na jejich dosažení a materializaci (scéna se slzami), bez bytu a ubytování značně nabourává dobové fráze o péči o člověka. Jeho tragicky osudový konec (další zmarněný nadějný lidský život) nedosáhne na přátelský, milostně zbarvený úsměv a viditelnou sympatii obvodní (dětské ?) lékařky v kultivovaném podání půvabné Karolíny Slunéčkové. Tíseň, kterou cítíme z propasti mezi virtuální představou bodrého ředitele a skutečnosti, v mnohém připomíná alegorii normalizační okupace (film vznikal po 21. srpnu 1968). Ano, i takový dokázal být poúnorový komunistický režim, zbavený propagandistických příkras a idylizací. Hudba i tempo odpovídají době a jejímu vnímání času. Dílo nepoškozují; naopak, docelují je. PASŤÁK je dílem, na které se nezapomíná. (12.09.2014)

Velice příjemné nahlednutí do instituce zvané Pasťák. Tohoto pojmu jsem ještě já jako malé dítě slíchal jako hrozbu. Šlo o místo kam údajně posílali zlobivá a neposlušná děcka. V dnešní době již zařízení podobného typu dá se říci není, protože školství prošlo jistou reformou a žáci jsou rozřazovány do škol podle příslušné mentální úrovně a pro žáky s poruchami chování jsou pak vyhrazeny samostatné zařízení. Zde je zřejmé, že dříve tomu tak nebylo a žáci s různými typy postižení (samozřejmě spíše lehčí) končili z důvodu nedostatečné a nesprávné výchovné a vzdělávací péče ve stejném zařízení jako žáci s poruchami chování, s neústou k autoritám a se špatným hodnotovým systemem. Taková zařízení tudíž měla velice problematickou klientelu dětí a od vzdělávání a výchovy se opouštělo a vše se řešilo prací. Taková malá exkurze do toho jak to dříve chodilo s dokonce velice pro mě šokujícím koncem. (Předchůdce filmu Bastardi) ZA zmínku stojí i hvězdné obsazení a asi nejlepší role Jiřího Krampola! (07.01.2012)

Koncentrovaná deprese, jaká se v české kinematografii vyskytuje jenom výjimečně. Prakticky každý záběr, každá lokace a každá filmová postava vypadá jak ze 4. cenové skupiny. Černobílá kamera jenom podtrhuje bezútěšné prostředí a vybírá si místa, kde řádila světová hospodářská krize, válka a všechna možná mizérie. V tomhle filmu se snad nevyskytují normální lidské radosti, nanejvýš nenaplněné touhy. Prostředí výchovného ústavu je deprimující, i když scénář nedává prostor nějaké výjimečné brutalitě mezi chovanci. Celou dobu ale houstne napětí a řada znepokojivých náznaků pak vrcholí mrazivým závěrem. Nejzajímavější film Hynka Bočana, který podle mého v jeho filmografii překonává pouze Čest a sláva. Poté, co režisér se svými dvěma prvními tragickými filmy narazil, zvolil jiné bezkonfliktní směřování své tvorby. Celkový dojem: 85 %. (18.06.2010)