Sociální dilema

Dokument, který současnému člověku příliš nepřidá a suspektnímu paranoikovi solidně přiloží. Nedělám si iluze, řečeno bylo beztak jenom zrnko z brutální hromady, ale i to utopistické zrníčko se počítá. Polarizace celosvětové společnosti, extrémní názorové rozepře, neschopnost dialogu, násilí, agrese, napadání, 6x rychlejší šíření hoaxů než nudné pravdy, destabilizace demokratických zřízení, sociální izolace jednotlivců, kteří přestávají verbálně komunikovat, ale čmárají vše do mobilu, evidentní závislost a deprese z neúspěchů a manipulace na sociálních sítích, to vše dávno volá po změně, ale ta nebude snadná. Nereálné, že by to přišlo ze shora, čili je to na každém z nás. Osobně na zelenkavé S10e radostně používám režim Soustředění v nastavení Digitální pohody, který z počítače skýtajícího všelijakou celodenní zábavu udělá obyčejný telefon, přičemž rodina mi na zelený nebo fialový může napsat vzkaz kdykoli, podcasty mi tam jedou, rádio nebo svoji hudbu si taky pustit můžu, email mi doletí a zbytek „Čau, Tvá Máňa.“ Takto to lze nastavit a to se mi líbí. Pokud Soustředění vyřadím, neblikají, nehrčí žádná upozornění na lajky či výzvy. Až SAMA uznám za vhodné, otevřu si, co mě zajímá a až tam objevím, jestli po mně byla sháňka. Přece kdokoli po mně cokoli potřebuje, má na mě telefonní číslo nebo email. Ozvat se může. Mé sociální sítě mají časovač 15-30 minut na 24h, jsou veřejnosti uzamčené, odběry spočívají v záběrech na parky, zahrady, květiny, galerie, divadla, kuriozity, cestování, krásy měst, architekturu, módu, účesy, hudbu, filmy a festivaly. A těch sto přátel, co tam mám, ty znám všechny osobně. Pečlivě zvažuji, co tam dám, zkrátka počítám s tím, že cokoli jde na net, zůstane tam navěky. Internet je vynikající sluha, ale zlý pán. Každá minuta na sociální síti, krom sběru dat sype do kapes prachy lidem, kteří si už nahrabali dost, takže netřeba jim přisypávat. Místo sítě tedy lepší síť houpací mezi ovocnými stromy, procházka s dětmi na čerstvém vzduchu, grilování, plavání nebo víno s kámoškou. Kino, koncert, dobrá kniha klidně ve čtečce, filmy, dokumenty nebo barvy, pastelky, tvorba bytostí z pletiva, zavařování marmelád, pečení čehokoli, tancování bosky v trávě ozdobené rosou nebo hledání hřibů. Každý jeden udělá násobně větší radost než přiblblý lajk. A zprávy komplexní a z více zdrojů. Zajisté to není dokonalé, ale toto člověk pro sebe udělat může. Protože aby mi vysokoškolsky vzdělaný čtyřicetiletý inženýr zcela vážně do očí tvrdil, že je země placatá, to na mě fakt není… A těšme se těšme, další mela nás čeká za šest týdnů, kdy důsledky polarizace společnosti (kterou výrazně rozdmýchávají i obsahy soc. sítí) budeme sledovat v přímém přenosu s otevřenou hubou po volbách ve státech. I ti nejstřídmější pozorovatelé varují před vyhrocením už tak třaskavých bordelářských nepokojů, přehazovačka všechny na Twiteru zajisté velmi rád ještě několikrát popíchne a něco mi říká, že řešení celé situace následně nabere prioritnější význam. Brexit byl jen rozcvička. Ale nepředbíhejme. Každopádně algoritmus A/B nejšťastnějším nápadem určitě nebyl. (25.09.2020) (méně) (více)