Režie:
Florian ZellerKamera:
Ben SmithardHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
Anthony Hopkins, Olivia Colman, Olivia Williams, Rufus Sewell, Imogen Poots, Mark Gatiss, Ayesha Dharker, Roman ZellerVOD (4)
Obsahy(2)
Film Otec je triezvy, realistický rodinný príbeh, ktorý bez sentimentu vykresľuje emočne intenzívny pohľad na svet očami človeka, ktorý trpí demenciou. Dramatická ilustrácia fyzických strát, ku ktorým dochádza spolu s duševnými stratami. Anthony má 80 rokov, odmieta však akúkoľvek pomoc od svojej dcéry. Snaží sa pochopiť svoje meniace sa okolnosti, pričom začína pochybovať o svojich blízkych, vlastnej mysli a dokonca aj o vnímaní vlastnej reality. (Itafilm)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
"The Father" je naozaj vynikajúcim filmom. Vo všetkých ohľadoch to môžem označiť ako vynikajúci film, ktorý si svoje oscarové nominácie naozaj zaslúži. Príbeh je o to fascinujúcejší, že celé je to reálne podané z pohľadu Anthonyho, ktorý postupne viac a viac stráca prehľad o realite a čo sa vlastne okolo neho deje. A to čo sa deje môže trvať len pár dní, alebo to môže v skutočnosti trvať niekoľko týždňov alebo aj mesiacov. Pretože jeho hlava mu mieša minulosť a budúcnosť dokopy a vôbec už nevie kedy sa čo vlastne udialo. A to napriek tomu, že má pocit, že je úplne v poriadku. A nie je predsa hlupák. Anthony Hopkins podáva fenomenálny výkon a veril som úplne všetky momentky. Najmä jeho záverečná časť v izbe, kde sa pýta sestry či pozná jeho mamu je tak od srdca až ma to dojalo. Úprimne dojalo. Olivia Colman je takisto vynikajúca. Vidno ako na ňu celá tá situácia dopadá. Jej otec je v skutočnosti ako ten rozbitý hrnček, ktorý uprace. Rozbitý na črepy. A hoci je to stále ten istý človek, tak už to nie je ten istý človek, ktorým kedysi bol. Neviem čo môžem a nemôžem reálne povedať, no je to skutočne film, ktorý odporúčam vidieť. Táto dráma je smutná, no nie je podľa mňa deprimujúca. A nepôsobí ani pateticky ani gýčovito. Pôsobí to ako skutočne spracované zo života. Hodnotenie: A+ ()
Pochopil jsem režisérovo pojetí o nemoci. Veškeré dění z perspektivy hlavní postavy je vlastně rovněž inovativní v rámci žánru, kdy se divák nestane svědkem slzopudných scén a emocionálních ždímaček. Bohužel je to ale k ničemu, když mne po celou dobu projekce pronásledoval úhlavní filmový nepřítel s názvem NUDA! Přes všechny nezpochybnitelné kvality včetně bravurního Hopkinse jsem se jednoduše vůbec nebavil a ono závěrečné "rozuzlení" mě nechalo zcela chladným. Takže se s poklidem řadím k těm, kteří přece jen dají přednost klasičtějšímu formátu v podobě Still Alice. ()
Zellerův pohled ukazuje spletitost situace, pokud rodič i přes svou fyzicky dobrou kondici, vykazuje masivní výpadky paměti a silně tím komplikuje život jak sobě, tak svým nejbližším. Zdánlivou jednoduchost tématu, žene vpřed promyšlená režie (vtáhnout diváka spolu s hlavní postavou do zmatených časoprostorových souvislostí funguje naprosto výborně) a soustředěné hraní asi šesti postav. Nejvýznamnější část na plátně si bere Anthony Hopkins - jeho výkon je bezpochyby strhující. Po celou dobu, se filmem táhne taková přirozená jímavost a posledních patnáct minut filmu působí díky Athonymu naprosto drtivě. Za mě všechny palce nahoru. ()
Drama, které perfektně ukazuje, že stačí změnit perspektivu vyprávění a ze zdánlivě banálního tématu je originální podívaná o zdánlivé konspiraci a spiknutí rodiny vypudit otce z domu. Florian Zeller nepracuje s náznaky, ale diváka rovnou umístí do centra dění a nechává ho sledovat znepokojivou podívanou, která se postupem času vyjasňuje, aby vyvrcholila dost silnou scénou, která jen potvrzuje, že lidský život je jeden velký koloběh, v němž se od dětství vracíme zase k dětství jen v jiné formě. Vzhledem k divadelnímu původu je jasné, že jde o komorní záležitost, která se odehrává ve dvou místnostech a důraz je v ní kladen na dialogy, které jsou ale napsány natolik dobře, že dokážou strhnout a nevnímat jejich množství. A ačkoli určitá divadelnost ze snímku dost vyčnívá a někdy by potřeboval zrychlit a být živější, tolik to nevadí, protože všechny nedokonalosti vyrovnává fenomenální Anthony Hopkins v hlavní roli, který je zcela přesný a vyvolává ty pocity, co vyvolávat má a sledovat ho je fascinující, za zmínku ale rozhodně stojí i Olivia Colman, jejíž úloha není takového rozsahu a je mnohem niternější, o to větší uznání zaslouží, protože většinu uhrála jen pohledy, povzdechy nebo různými gesty. The Father není veselá podívaná, ba naopak je dost skličující, protože něco podobného může potkat úplně každého (ať už z pozice starajícího se, nebo postiženého), rozhodně je ale výborná, a i když se k ní málokdo bude často vracet, minimálně jednou by viděna být měla. 80 % ()
Tento snímek tvůrci uchopili z té nejlepší možné strany. Vyprávění z pohledu osoby, které postupně vypovídá mozek službu a vzdaluje se více a více realitě byl vskutku geniální nápad. Samotnému provedení pak není co vytknout. Snímek vás dokáže na 90 minut posadit opravdu do kůže takového člověka a nabídne vám jedinečnou možnost si takový stav mysli vyzkoušet. Anthony Hopkins i Olivia Colman jsou skvělí, ale to co chválím zdaleka nejvíc je právě to uchopení této problematiky a geniálně zvolený styl vyprávění. [82 %] ()
Galerie (42)
Zajímavosti (9)
- Filmovať sa začalo 13. mája 2019 v britskej metropole Londýn. (MikaelSVK)
- Sir Anthony Hopkins získal za úlohu Oscara, predávania cien sa ale nezúčastnil. (F2003F)
- Hlavní postava Anthonyho má stejné křestní jméno a datum narození jako jeho představitel (Anthony Hopkins), tedy 31. 12. 1937. (Novko)
Reklama