Půlnoční kovboj

Příběh o střetu naivity s realitou, což zákonitě nemůže nikdy dopadnout dobře. Jediné pozitivum snímku shledávám v tom, že zbytečně netlačí na pilu a nepřehání to se sentimentalitou, což jsem neočekával. Chci se dostat do nebíčka, takže hodlám psát pravdu. Film mě absoultně nebavil. Jon Voight mi přišel jako extrémně nesympatický kovboj. Dustin Hoffman byl o mnoho lepší. Už mnohokrát ukázal, že umí zahrát všechny druhy retardů. Příběh byl ubohý a hrozně uměle natahovaný. Záblesky minulosti byly hrozně hnusně udělané. S uděleným oscarem se neztotožňuji. Vážně je to neskutečná blbost pouze pro fajnšmekry. Za sebe dávám pěknější hvězdičku. (02.08.2013)

Půlnoční kovboj je v mém případě jeden z těch filmů, na které jsem schopen nekriticky pět ódy a tvrdit o nich, že mě zasáhly přímo do srdíčka (a v tomto případě je to obzvláště pravda :-)). Půlnoční kovboj je nepřekonatelný film o nesplněných snech, velkém přátelství, beznaději i doufání... Je to velmi dojemný, ale současně místy vtipný příběh, který nabourává tradiční představy o americkém snu a odhaluje v nich pouhé klišé. Skutečný život je totiž někde úplně jinde. Ratso Rizzo a Joe Buck vědí své... Málo filmů americké produkce té doby (ale opravdu jen té?) má tak neuvěřitelnou hloubku a současně skvělou formu, působivou atmosféru a dokonalé herecké výkony (Dustin Hoffman tuhle roli snad už nikdy nepřekonal). Navzdory dobovým reáliím (hippie party) jde o silný nadčasový film, který má rozhodně co říct i v dnešní době. "I'm walking here! I'm walking here! " (04.05.2006)

„Polnočný kovboj” má síce v úvodných titulkoch uvedeného Dustina Hoffmana na prvom mieste, ale v podstate sa to celé väčšinou točí len o nováčikovi Jonovi Voightovi, ako Joeovi Buckovi z Texasu, ktorý skúsil preraziť v Novom Yorku, kedy stretáva pravé opozitum "Benjamina Braddocka" . Totižto, Enrico Salvatore "Ratso" Rizzo, s ním nemá absolútne nič spoločného. Dustin sa presne pred dvomi rokmi zaskvel v debutovom Absolventovi, aby tentokrát stelesnil totálneho stroskotanca, čo len vypovedá o jeho chameleónskom, hereckom talente, akým určite oplýval i kolega so slovenskými koreňmi, pretože Voightov dedko z otcovej strany, sa volal Juraj Vojtka, ktorý sa narodil v Košiciach, pričom aj samotný Hoffman má ukrajinsko-židovských predkov, čiže už podľa toho prechovávam k obidvom hercom veľké sympatie. Dosť bolo všelijakých zaujímavostí, teraz radšej prejdem k oscarovému filmu z roku 1969, ktorý spadá do obdobia „Nového Hollywoodu” . Najlepším snímkom roku bol zvolený ten, ktorý od americkej ratingovej komisie MPAA dostal najtvrdší divácky rating X, čím sa mohol tiež pochváliť i taký Mechanický pomaranč z roku 1971, ktorý je na rozdiel od citovaného filmu - oveľa viacej nevyspytateľnejším a kontroverznejším, než na prvý pohľad vôbec vyzerá. V súčasnosti by sa nejednalo o nič šokujúceho, keďže dnešne publikum je nielen čoraz primitívnejšie, ale najmä si už stihlo poriadne zvyknúť trebárs i na "Johnov Wickov" , kde sa dokonca násilie ešte aj oslavuje, čo je už obzvlášť zvrátená skutočnosť. Metropola New York City v podaní anglického režiséra Johna Schlesingera, má strašne svetelné roky ďaleko od tých uhľadených a učesaných vízií Woodyho Allena (Manhattan), najskôr sa to blíži k depresívnym réžiám Sidneyho Lumeta, napríklad zo Serpica. Bol som taktiež neuveriteľne nadšený zo strihovej montáže Hugha A. Robertsona, ktorý ako tak pozerám, bol naozaj iba príležitostným strihačom, čo považujem za premárnený potenciál z jeho strany. Strih je až chirurgicky presným, predovšetkým vo flashbackoch, má mimoriadne dynamické zovretie. Zvyčajne funguje na výbornú počas celého trvania kinematografického počinu. Ústredná titulná pieseň Everybody's Talkin' od Harryho Nilssona, predstavuje protagonistu plného ideálov a optimizmu, a či mu elán vydrží aj naďalej, visí vo hviezdach ? Na svoju dobu sa jedná o odvážny počin, ktorý ani po 50. rokoch od premiéry, nestratil nič zo scenáristického kúzla Walda Salta. (08.04.2021)

Velice deprimující drama, které mě postupem času čím dál více válcovalo. A pak už jsem pouze čekal na to nezbytně nutné rozuzlení. Dustin Hoffman prokázal poněkolikáté svou extraligu. Stačí mrknout na jeho filmy z počátku kariéry a je to plně jasné. Joe Buck a Rico Ratso jsou skuteční kamarádi do deště. (06.03.2009)

Tak ja nevim no, asi jsem cekal drobet vic. Problem je asi v pribehu, protoze se tady nic moc nedeje a je to takovy to klasicky drama o netradicnim pratelstvi. Tentokrat tu mame kovboje - zacinajiciho gigola a zlodeje - vaguse. Film nijak netlaci na pilu, zameruje se na osudy kovboje a nekdy po tretine filmu se skamaradi s vagusem, zacnou si pomahat, film zacne bejt dojemnej a pomalu se dostanem do smutnyho finale. Akorat obcas tu jsou atmosfericky prostrihy na nejakou kovbojovo minulost s zenskou, ktery jsou sice natoceny pusobive, ale v podstate uplne zbytecny. Ale tohle je ten typ filmu, kde jde stejne nejvic o herce, ktery v tomhle pripade celej film tahnou. Voight tu je desne mladej, v podstate jeho prvni hlavni role, takze je to trochu nezvyk a navic se obcas tak nak divne kreni, ale hral hodne dobre. Nicmene vic za pozornost stoji vagus Dustina Hoffmana, kterej tu je taky pekne mladej, vlasne jeho prvni film po Absolventovy a nemocnyho, spinavyho podvodnika zahral naprosto giganticky dokonale, hned bych mu flaknul oskara. Celkove, prave diky hercum a vlasne i rezii, protoze Schlesinger to ma pevne v rukou, to da lepsi 4*. (09.09.2008)