Den kobylek

2/3 filmu jsou naprosto strašné, herecké výkony jsou doslova bolestivé (duo namyšlené dcerušky a střeleného tatíka mě několikrát svádělo k tomu, abych to vypnul a věnoval se něčemu užitečnějšímu), dialogy kulhají, scénář je hloupý a toporný, celé je to rozvleklé, nudné a nesourodé. Kdyby nebylo skvělého Sutherlanda a závěrečné kulminace s davovou hysterií a surrealistickou apokalypsou, tak dám bez přemýšlení odpad. (12.10.2012)

Asi už jsem moc otrlá a pár filmů z prostředí holywoodu jsem viděla, takže tento film, který ve své době způsobil celkem poprask, pro mě byl nuda u ukousání. Jenom zvědavost mi bránila to vzdát, ale ke konci už jsem přeskakovala, až konečně onen kýžený závěr, o jehož zběsilosti jsem slýchala už jako dítě. Aha, tak "jenom" davová psychoza z rozjitřených smyslů, dlouhodobě týraných životem na pokraji bídy a snů. Ne, ani ten závěr už nedokázal vyrobit zimomravky - když člověk sleduje chování davu napříč dějinami, je to jen a jenom smutná podívaná, žádná tragická extáze se nekoná. Film je starý, takže je pomalý, složený z rozličných často ani ne moc nápaditých scének a po mnoha z nich jsem si říkala, pročpak asi vůbec v tom filmu jsou. Chápu, že před lety byl Den kobylek trhák, ale dnes je dnes a dnes je to NUDA. (20.06.2016)

"Můžu milovat jen toho, kdo je trestuhodně štědrej." Moc pěkně vykreslená realita soudobé Kalifornie a Hollywoodu, pozlátka, mamonu a pokřivených vztahů postavených na vzájemném využívání. Schlesinger nezůstal původní Westově předloze nic dlužen. Proměna ušlápnutých měšťáků, ve vražedný dav, který v závěrečné scéně připomíná ničivá mračna kobylek je absolutním vyvrcholením filmu. Hnus znásobený pocitem, že vidíte oběti vlastních prázdných životů, duševní mrzáky, kteří se s chladnou vypočítavostí nakonec obracejí proti sobě a navzájem se vraždí, protože už sami nevědí, koho nenávidí víc, zda ty druhé nebo sebe sama ze své podstaty. Odporně úchvatný zážitek. "Kameramani už všechno natočili, to je neuvěřitelné!" (06.03.2016)

Den kobylek je příběhem femme fatale Faye, přelétavé mrchy kalibru jaderné hlavice, a dvou mužů, jimž popletla hlavu. Tyto tři ústřední skvěle napsané postavy film táhnou tak suverénně, že člověk přehlédne i fakt, jak moc se to celé ty dvě hodiny táhne. Žádný z nich by se nedal označit za charakter kladný, přesto se všemi divák cítí. Všichni totiž touží po lásce, štěstí, souznění, porozumění. A ani jednomu se ho nedostává. Proto jsou nešťastní a mně bylo smutno s nimi. Ani tu Faye jsem nedokázal nenávidět, a nebylo to jen kvůli podmanivé kráse Karen Blackové, která mimochodem předvedla absolutně dokonalý herecký výkon. Paradoxně ji jsem nejvíc litoval, jí jsem přál nabytí rozumu a případné štěstí. Jestli se jí ho nakonec dostalo, toť otázka, kterou si musí divák z náznaků zodpovědět sám. A teď ten konec. Finále jasně ukazuje, že se Den kobylek s realismem moc nezatěžoval. Čímž se vysvětluje i Sutherlandovo občasné přehrávání. Mě konec zpočátku zaskočil a narozdíl od místních uživatelů i zklamal, ale během několika minut jsem mu to odpustil a přijal ho takový, jaký je. Přehnaný, ale sdělující vše, co měl Schlesinger (a nejspíš i West) na srdci. PS: Dabing byl příšerný, ale jsem rád, že jsem se přes něj nakonec přenesl. Příště pouze v originálním znění. (25.03.2016)

Faleš a přetvářka, laciné hollywoodské pozlátko... Za vší tou pompou a elegancí je jen obyčejný malý člověk, ten nejkrvelačnější tvor na Zemi. Myslím, že se tvůrci až moc rozmáchli, zbytečně to vzali moc zeširoka a pak to horko těžko udrželi pohromadě. Nakonec se jim to tedy nerozpadlo, ale mohlo to být jistě lepší. Herecký výkon Donalda Sutherlanda patří k tomu nejlepšímu v jeho kariéře. (10.02.2009)