Den kobylek

Schlesinger udělal přece jen alespoň jeden dobrý film. Westův román, stejně jako toto jeho filmové zpracování, možná není ani tolik příběhem, jako obrazem. Obrazem čehosi. Co asi Schlesingera na třicet let staré předloze zaujalo? Jak ho známe, nejspíš se chtěl opět strefit do Ameriky, konkrétně do hollywoodského pozlátka. Nic proti tomu nemám. Velký filmový průmysl je zřejmě opravdu jakýmsi magnetem povrchnosti a pokleslých charakterů, a v tomto filmu se vlastně žádné jiné nevyskytují. Proto je to tak hnusné. --- Ale pokládám za omyl tuhle nemravnou čeládku spojovat konkrétně s Hollywoodem. Ten je bezpáteřný jedině a pouze v tom smyslu, že vyrábí a prodává zboží dokonale šité na míru zákazníkova vkusu. Čím větší show, čím více kraválu, tím větší tržby. --- A v tomto smyslu, takto rovněž zákazníci, bychom asi neměli nad nikým a ničím ohrnovat nos. Amerika je největší, proto když blbne, je to nejvíc vidět a má to největší dopad. To ale nutně neznamená, že ostatní blbnou méně. Je nutné jmenovat příklady efektních a hloupých hollywoodských (a jiných) filmových slátanin, které na těchto stránkách slaví stejné úspěchy jako v té Americe, jejíž pokleslost je zde tak nemilosrdně odhalena? --- Je užitečné si to připomenout: k bezcharakternímu „umění“ nevyhnutelně patří bezcharakterní lidé. Jako tvůrci i jako zákazníci. Tento film to ukazuje. (01.10.2011)

Nebyť záverečnej štvrťhodinky, ani neviem, že sledujem nejakú drámu. Pretože dovtedy sa jedná o neopätovanú lovestory s množstvom postáv - s trochu ohyzdnou a veľmi povrchnou pipkou, jej otcom alkoholikom, zažínajúcim filmovým výtvarníkom, sociálne nevyvinutým podivínom (inak skvelo zahraným Donaldom Sutherlandom) a ešte s mnohými vedľašími postavami, ktoré dotvárajú kolorit dekadentného hollywoodskeho mestečka plného rôznych hochštaplerov. Záver s hromadnou panikou a mrtvými akoby ani nebol súčasťou tohoto filmu. Ruku na srdce, komu padlo dobre, keď Sutherland alias Homer Simpson začal skákať po tej karikatúre dieťaťa (ani neviem, či to bolo dievča alebo chlapec)? Bohužiaľ, tento dlhočižný film je bez jedinej sympatickej postavy a mňa pri tých mnohých zábavách, večierkoch a rôznych výstrelkoch nudil. (29.06.2019)

Faleš a přetvářka, laciné hollywoodské pozlátko... Za vší tou pompou a elegancí je jen obyčejný malý člověk, ten nejkrvelačnější tvor na Zemi. Myslím, že se tvůrci až moc rozmáchli, zbytečně to vzali moc zeširoka a pak to horko těžko udrželi pohromadě. Nakonec se jim to tedy nerozpadlo, ale mohlo to být jistě lepší. Herecký výkon Donalda Sutherlanda patří k tomu nejlepšímu v jeho kariéře. (10.02.2009)

Na Dni kobylek mně vadila především násilnost jeho výstavby: příliš okatá hra s intertextualitou, nesourodost exploatovaných žánrových poloh, neproblematičnost sdělovaného. Tyto nedostatky se marně snaží vykoupit režisérův nesmlouvavě jednoznačný pohled a srovnatelně nekompromisní výraz, jehož naturalismus ovšem jen maskuje ideologii (jak je to nejpatrnější v posledních, alegorických obrazech filmu): tudíž do propasti jazyka padá i idea, nahrazena frází. V neposlední řadě mě k odmítnutí vede i nevěrohodnost charakteristik postav, dílem daná hereckou mělkostí většiny obsazených, resp. přehnanou, frapantní stylizací hrstky talentovaných, a vakuum, nevěrohodně imitující atmosféru doby jen jejími vnějšími rysy. (25.04.2014)

Pri sledovaní toho množstva figúrok z panoptika a ich minipríbehov som sa mnohokrát neubránil nude. Aj ten legendárny román Nathaniela Westa ušiel mojej pozornosti. Takže pozitívom filmu je podľa mňa iba postava stvárnená Donaldom Sutherlandom. Záverečná scéna davovej psychózy je sama o sebe výborná, ale neladí s predchádzajúcim dejom a vyznieva, ako keby autori nevedeli dospieť k záverečným titulkom iným spôsobom. (03.08.2009)